Zajatci pravdy

Kapitola XXXVIII~

Ahoj! Ahooooj! Tak co, jak se všichni máte? Už nám zase začala škola, takže jsem se samozřejmě nemohla dočkat toho, až znova publikuju. Jsem zvědavá na vaše názory, otázky a teorie. Co říkáte na děj? Dozví se Maleken někdy pravdu?  Má cenu dělat nějakou charakter ask, když mi otázky nikdo nepíše? To je zatim všecno :)

Ledové informace

Bělovláska vstoupila do chladné, tmavé chodby. Znala to tu nazpaměť, takže s orientací problém neměla. Po několika vteřinách pocítila zásadní změnu teploty. Vzduch přestal být tak studený a štiplavý, ale na vyhřátý krb to nemělo. A to ani zdaleka.

Samotná chodba ani nebyla moc dlouhá. Asi po deseti metrech se rozšiřovala a stala se z ní kulatá místnost s dokonale hladkými stěnami. Uprostřed stál malý, kamenný podstavec. Byl prázdný a přesně tak to mělo být. Na první pohled to vypadalo jako úkryt, který byl nějakou dobu opuštěný. Vybavení tu skoro žádné nebylo, snad kromě jednoduchého stolku s židlí, které stály na protější straně místnůstky.

Raven vyndala z brašny, kterou si s sebou stihla zabalit, malý, modrý drahokam. Byl vybroušený do dokonalé koule a ta přesně zapadla do otvoru v podstavci uprostřed jeskyně. Bělovláska ho tam opatrně položila. Celý prostor najednou zaplnilo namodralé světlo. Jeho zdrojem byla právě tahle nenápadná věc, kterou by většina lidí považovala za ozdobné těžítko, nebo přinejlepším za něco, co by se dalo dobře prodat.

Než by člověk řekl famfrpál, bylo světlo pryč. Ve vzduchu vznášely poloprůhledné obrazy a texty, vytvořené právě z něj. Dost dobře by se to dalo přirovnat k černobílým fotografiím. Jen s tím rozdílem, že všechno bylo ve světlých a tmavých odstínech modré.

Ehm Raven? Na něco jsi asi zapomněla, upozornil jí Re. Nezněl zrovna nadšeně.
Na co? odpověděla mu taky v myšlenkách Ray. Na jejím obličeji se objevil přemýšlivý výraz. Nechápavě nakrčila obočí a pohledem propátrávala místnost před sebou.

Ne na co, ale na koho!!! Nechala jsi mě trčet VENKU! Jeho mentální výkřik byl tak silný, že si automaticky přikryla uši. Zvenčí se ozvalo naštvané zařvání a dívce už bylo konečně všechno jasné. Rukou se plácla do čela a zanadávala. "Já jsem tak blbá! Jak jsem na toho chudáka mohla zapomenout. Bože, už radši sklapni Blacková a jestli sis něco dala, tak už to radši neber!" vrčela na sebe celou cestu a bězela chodbou zpátky. Tenhle vnitřní monolog jí dost připomínal Mal. Určitě by něco takového řekla, pomyslela si.

Když vyšla ven, měla pocit, že nejspíš zmrzne. A aby toho nebylo málo, ještě jí něco silně bouchlo do zad. Když se otočila, její pohled padl na poněkud zasněženého a velmi naštvaného draka. Reovi se nebezpečně blýskalo v modrých očích a ocasem vztekle švihal ze strany na stranu a metal na ní kusy zmrzlého sněhu. Drak natáhl krk k malé dívce a naštvaně si jí prohlížel. Raven mu pomalu a opatrně připlnula jeho zmenšovací přívěšek a sprovinílým výrazem ve tváři ho pohladila po krku. Ray nikdy nepochopila, proč se draci tak rádi parádí. Re si stále čistil šupiny a jediný řetěz, který měl kolem krku byl ověšený různými amulety. Sice to byly většinou účelové věci, například na zvyšování síly nebo magické energie, ale byly i moc hezké a tak je měl v oblibě.

Drak se rychle zmenšil a jako blesk se vřítil dovnitř. V teple ze sebe oklepal sníh a odcupital k projekcím. Když ho Raven doběhla, udělal něco naprosto nečekaného. Vyskočil do vzduchu a několikrát máchl svými malými křidélky. Dívka ani nestihla zaznamenat, jak se to stalo, ale najednou se jí něco studeného omotalo kolem krku. Bělovláska slabě vyjekla, ale nic neudělala. Nechtěla ho ještě víc naštvat. Re se jí mezitím uvelebil na rameni. Předníma nohama si podepřel hlavu a ocas omotal své jezdkyni kolem krku. Samozřejmě že ne nijak silně. Nechtěl jí udusit ani nic podobného. Jen jí chtěl taky trochu ochladit život.