Zajatci pravdy

Kapitola CLXVIII

"Jistě že budu."

Ta věta Ray dokázala vykouzlit úsměv na rtech pokaždé, když na ní byť jen pomyslela. Chtěla L'argase trochu pozlobit a naučit se něco o čem by nevěděl, bylo by to vyhodné. Velmi výhodné.

Mladá Zentii kráčela chodbou a hrdě hleděla před sebe. Nechtěla, aby její Vůdce věděl o jejím malém plánu a tak raději požádala otce, aby jí uzamkl vzpomínky.

Najednou se zpoza rohu vynořila osoba, kterou dneska chtěla vidět ze všeho nejmíň.

"Ray'lith! Moc rád tě vidím. Tak jak se ti líbil večer? Slyšel jsem, že ti L'argas dal co proto," smál se Xavij, když ztuhla na místě.

"Kdybych šla jinudy, měla bych se evidentně líp," zavrčela dívka a nepřátelsky se na něj podívala. Už se chtěla otočit na patě, když v tom ucítila jak jí někdo popadl za ruku. Vrchní generál prudce škubl a dívka se zapotácela směrem k němu.

"Řekneš to ještě jednou a přísahám, že za sebe neručím," zavrčel jí těsně u ucha a Ray přejel mráz po zádech. V ten moment bělovlaska zaznamenala prudký pohyb napravo od své hlavy. Schopnost, kterou ještě nezačala ani pořádně cvičit se aktivovala a onen neidentifikovatelný předmět prošel skrz ní, jako by tam vůbec nebyla. Sevření na jejím zápěstí povolilo a dívka byla konečně volná.

Xavij na ní vyjeveně zíral a elfka toho ihned využila. Rychle ho obešla a rychlým krokem zamířila pryč od toho hulváta, kterého už nemohla ani cítit. Její přání ovšem nebylo vyslyšeno. O pár chvil později za sebou totiž uslyšela rychlé kroky. 

Ray nejdřív zrychlila a pak se dala do běhu a uháněla chodbami, jako by jí za patami hořelo. Doufala, že ho setřese, ale tu se za ní ozval hlas, který tam rozhodně nečekala: "Ray zastav!" 

Dívka se ihned otočila a čelila nechápavému pohledu svého Vůdce. Ten stál před ní a zkoumavě si prohlížel její vystrašený obličej. "Co se to tu sakra stalo?" zeptal se a trochu naklonil hlavu na stranu. Vypadal jinak. Jako by se na ní už nezlobil tolik jako předtím. Měla bych se začít bát? ptala se sama sebe Ray. Co když je to zase jen jeho další úskok?

"Potkala jsem tvého staršího bratra. Možná jsem ho tak trošku namíchla. Říkala jsem si, že bude nejlepší se od něj držet co nejdál, tak jsem raději zařadila zpátečku," vysvětlila mu a zahanbeně se zahleděla do země.

"To chápu. Já bych od něj někdy taky nejraději utekl. Možná si to ani neuvědomuješ, ale poslední dobou mi leze na nervy víc než obvykle," pronesl Xavij a zmoženě si povzdechl. 

"Ano, ale mě vyloženě nesnáší," povzdechla si dívka a hned se zase napjala. V tu chvíli se totiž ze zatáčky za L'argasem vynořil ten, o němž už nějakou chvíli mluvili. A sakra, pomyslela si dívka a zase jí ovládla panika. Doufám, že to neslyšel. 

"Tvůj odhad je kupodivu správný zasyčel starší a plížil se k dvojici jako velmi naštvaná šelma. Jeho ladné pohyby ukazovaly, jak moc si je sám sebou jistý. Evidentně nepochyboval o tom, že má na vrch. 

"Bratře, rád bych tě poprosil o to, abys vypadl a nechal mě tu s mojí učednicí. Potřebujeme si něco vyjasnit a já nepotřebuji, abys do všeho strkal svůj dlouhý nos," zasyčel na něj nepříjemně L'argas a mezi obočím se mu vytvořila naštvaná vráska.

"Nezdá se ti L'argasi, že si poslední dobou nějak moc vyskakuješ? Neměl bys zapomínat na to, kde je tvé místo," vyhrožoval mu Ge'els a jeho šedé oči se zabodly do černovlasého Xavije. 

"Tvá rozhodnutí jsou nelogická. V tom případě mám právo neuposlechnout tvůj rozkaz. Potřebuješ vidět, co děláš špatně, ale o tom si promluvíme jindy," řekl chladně a kývl hlavou směrem k Ray.