Zajatci pravdy

Kapitola CLXXIX

Ahojky, nový díl je tu a já doufám, že se vám bude líbit. Teď jsem neměla moc autorsky plodné období, ale snad se vám to zalíbí. Užijte si díl a nebojte se komentovat. Teď budu zas chvilku u wifi, takže příští díl by měl vyjít jako obvykle. 

"Mohli byste na sebe přestat koukat tak....." nedokončila Ray a varovně se podívala na dvojici, která šla vedle ní. Ma'elith i L'argas jí pochodovali po boku. Každý z jedné strany a vrhali po sobě nevraživé pohledy. ".....podivně," zamručela nakonec elfka a zatvářila se nasupeně. Vzhledem k tomu, že tento zvláštní stav trval už skoro půl hodiny, bylo to zcela pochopitelné. 

"Netváříme se podivně," ohradil se  L'argas a trochu se odtáhl.

"Tváříte se, jako kdybyste spolu něco měli a nechtěli jste, aby to někdo věděl," zasyčela naštvaně Ray a zrychlila krok. Tohle jejich chování jí neskutečně vytáčelo. To pomyšlení, že by zrovna oni dva.... Ne to je nechutné! vykřiklo její podvědomí a Ray rychle zahnula za roh. Neměla na takovouhle parodii náladu. 

" Počkej Ray! Kam jdeš?" zavolal za ní L'argas a vyběhl za ní. 

"Potřebuju se ukrýt do přítomnosti jediné osoby, která tady má ještě rozum," zaprskala nakvašeně.

"A to je jako kdo? Neříkej, že ty," zasmál se a podíval se na ni. 

"Nikdo jiný se tu totiž nechová normálně," řekla nasupeně a snažila se trochu uklidnit.

"Protentokrát s tvou žačkou souhlasím," ozvalo se za nimi. "Vy oba se chováte divně," protáhl Ge'els a zadíval se na druhou dívku jejíž předloktí drtil ve svém ocelovém sevření. Mal sebou bezmocně škubala, ale její snahy o osvobození vycházely na prázdno. Docílila jen toho, že jí její věznitel ještě více stiskl. Z elfčina hrdla se vydralo bolestné zaúpění. 

"Pusť jí Ge'elsi," vyhrkla Ray a udělala krok blíž.

"Ty mi nemáš co rozkazovat ty Zentijské špíno," zasyčel jmenovaný a zahleděl se posměšně na bělovlásku. "Měla by ses konečně podvolit. Váš život by byl mnohem jednodušší," podotkl a přísně pohlédl na L'argase. "A co se týče téhle odbojářské verbeže, měl bych jí hned odvést tam, kam patří," rozhodl a táhl černovlásku směrem, kterým se nacházela věznice.

"Na to nemáš právo!" volala za ním zoufale Ray a snažila se vytrhnout svému Vůdci. Ten jí stačil zachytit jen chvíli před tím, než vyrazila za vzdalující se dvojicí. Najednou se Vrchní generál odpojil od Mal a zmizel oběma dívkám z dohledu. Prakticky v ten samý okamžik se objevil přímo před bělovláskou, vytrhl jí z L'argasova sevření a přirazil jí ke stěně. 

"Jak si můžeš dovolit tohle tvrdit. Já, narozdíl od tebe, mohu rozhodnout prakticky o čemkoli. Být tebou, dával bych si vážně pozor na to co říkám. Ještě by si někdo mohl myslet, že se tvé začlenění do naší společnosti tak úplně nepovedlo. Dokonce i ta tvoje druhá kamarádka, myslím, že se jmenovala Katarina Antonovna, se zklidnila a je poslušná, jako beránek. Zprvu to sice vypadalo bídně, ale její Vůdce jí evidentně zvládá mnohem lépe, než tebe můj milovaný bratr. Možná nastal čas, abych to prokonzultoval s královnou a zasáhl," zamyslel se vojenský velitel a ještě víc přitlačil. Dívce začal pomalu docházet kyslík. Než ovšem stihla začít panikařit, její věznitel jí pustil a ona se sesunula k zemi, kde zůstala sedět a roztřeseně koukala do země. 

"Tohle nebylo nutné . Stále se ještě zotavuje. Nezapomínej, že jenom díky Ray se ta odbojářka přeměnila a padla do našich rukou," připomněl mu L'argas, který se skláněl ke své učednici a pomalu jí pomáhal na nohy. Lehkost a opatrnost, se kterou jí podpíral byla až neuvěřitelná.