Zajatci pravdy

Kapitola CLXXII ~

Když jsou ty prázdniny, tak dneska trochu dřív. Ale nezvykejte si na to.😀

A jak víš o tomhle? nechápala Ray. Ale ne, vlastně to nechci vědět. Hlavní je, co s tím, zamyslela se dívka.

"Já bych možná o něčem věděl," pronesl L'argas a Ray na něj překvapeně vykulila oči.

"Eh a mohu se zeptat, proč bys to dělal? Její nechápavý výraz byl více než čitelný.

"Nezapomínej na naši dohodu. Takže, vzhledem k tomu, že je vaše bezpečí i v mém zájmu, byl bych ochotný ti trochu poradit. Neudělám za tebe všechnu práci, na to se netěš, ale dalo by se to zařídit tak, aby nám do toho královna příliš nemuvila," zamyslel se generál a v očích mu tančily neposedné jiskřičky.

"Fajn", povzdechla si dívka a ihned pokračovala: "Jak si to tedy představuješ?"

"Nejpřesněji bych to asi nazval puštěním částečných informací do oběhu," ušklíbl se Xavij.

"Proč mám ten špatný pocit, že vím na co myslíš?" zaúpěla Ray a zahleděla se na svoje boty. Pro všechny bohy ve které věřím, snad se nechystá vytáhnout jí ze hry teď. Mairí ví, že Kat'rien tu jako nováček bohatě stačí. Představa, že by byla v nebezpečí i ona se mi vážně nelíbí.

"Řekl bych, že tušíš správně. Navrhuji toto. Řekneme mé matce, že jsme našli další. Ty jí, s mou skromnou dopomocí, vytáhnešš ze hry a potom odtud Maleken už nějak dostaneme. Jestliže je ona tou Vládkyní, nebylo by tu pro ní bezpečno. Nemysli si, že to dělám pro vyšší dobro, nebo tak něco. Jde mi jen o moc. Až se dostanu tam, kam potřebuji, naše spojenectví se rozpadne a všechno bude při starém," varoval jí Xavij a přišel k ní blíž. V ten moment se jeho energie probudila k životu a pokryla jeho postavu jako lehký průhledný závoj.

Modrá se mísila s černou a v podobě širokých pruhů obepínaly jeho tělo. Jen tu a tam probleskl tím temným závojem bílý střípek. Bílá se nenápadně proplétala mezi těmi dvěma rozdílnými světy a vypadalo to, jako by je spojovala. Vytvářelo to dojem celistvé dokonalosti. Jako slzy nesmrtelných, napadlo jí a Ray od toho úkazu nedokázal odtrhnout zrak. Ani si sama neuvědomovala, že její vlastní síla zareagovala úplně stejně.

"Ray," ozvalo se a někdo jí zamával rukou před obličejem. Trhla sebou a zahleděla se před sebe. Její oči nechápavě přejížděly po pokoji, až se zastavily na obličeji jejího vůdce, který na ní celou dobu nechápavě hleděl.

"Já se omlouvám, najednou jsem byla nějak duchem mimo," sklopila hlavu k zemi.

"To jsem zjistil. Co jsi viděla?" vyzvídal generál a přešel k ní blíž.

"Jak víš že jsem něco viděla?" divila se Ray a mezi očima se jí vytvořila zamyšlená vráska.

"Jinak bys takhle neztuhla. Musela jsi vidět něco, co tě přinejmenším zarazilo," dedukoval Xavij.

"Mohu si to nechat pro sebe?" zeptala se ho Ray úpěnlivě. "Neboj, nebylo to nic důležitého. Jen jsem se prostě zamyslela, to je celé," snažila se to uzavřít Ray a rychle přerušila jejich oční kontakt.

"Fajn, jak myslíš," zamumlal Xavij. Bylo na něm vidět, že jí to nespolkl, ale raději to nechal být. Doufal, že mu to časem řekne sama.

"Už je čas, měli bychom jít za G'essterem. Cestou zpátky zajdeme za mojí milovanou matinkou a všechno bude v pořádku," uklidnil bělovlasou dívku vysoký elf, když viděl její nejistý výraz. Opatrně k ní přistoupil a opatrně jí objal.

Zentii sebou trochu cukla, ale hned se uklidnila. "Proč to děláš?" špitla a vzhlédla.

"Co jako?" nadhodil a vrhl po ní jeden ze svých rádoby nechápavých pohledů.