Zajatci pravdy

Kapitola LXXX~

Ahojky. Tak jsem tu s novým dílem. Snad se vám bude líbit.

Tajnosti

"Zanedlouho by vás měli zase připojit a u toho ani jeden z nás nesmí chybět," popohnal jí a společně vyrazili k místnosti se stázovými komorami.

Když tam konečně došli," všude se pohybovali Xavijové. Někteří z nich něco dělali kolem jedné ze tří otevřených komor. U dvou už stáli její nastávající obyvatelé a živě diskutovali s několika dalšími. Blonďatý Xavij, oblečený v dlouhém černém kabátě, stál mezi nimi a ani jeden z nich mu nevěnoval přílišnou pozornost. Každý se bavil se svou skupinkou a místokrále zcela ignorovali. A Ray se jim ani nedivila.

Najednou však zvedl hlavu a podíval se jejich směrem. Ach ne, pomyslela si Raven, když na ně mávl. Jeho gesto bylo naprosto jednoznačné.

"Zkus ho tentokrát moc nenaštvat," varoval jí L'argas a důležitě na ní pohlédl. Oba si byli až moc dobře vědomi toho, co by se mohlo stát.

"Pokusím se," odpověděla mu. Ray ani nevěděla proč, ale měla pocit, že je slyšel. Na malou chvilku se Ge'els zatvářil dost hrozivě, ale když viděl její úzkostlivý pohled, který se jí objevil na tváři, hned mu to zvedlo náladu. Na tváři se mu objevil a povýšený úsměv.

"L'argasi, rád tě vidím," pokýval mu hlavou na pozdrav. Raven si změřil od hlavy až k patě. Ta jen sklopila pohled a snažila se jakkoli vyhnout očnímu kontaktu.

"Jak vidím, naše zvířátko se konečně naučilo troše slušného chování," uchechtl se a dál si jí nevšímal.

Nevnímej ho, vlastně tu vůbec není, přemlouvala samu sebe a stále pohledem hypnotizovala podlahu.

"Souhlasila s naším plánem?" zeptal se blonďák a upřela na ní své nebesky modré oči.

"Ani nemusela, navrhla to sama. Možná je v ní víc, než bychom od obyčejného d'thol mohli očekávat," řekl L'argas. (D'thol- hanlivé označení pro lidský druh, oproti tomu orneth se používá pouze pro ženy)

"Vážně? To bych do ní neřekl," divil se nejstarší z bratrů. Nemohlo to vyznít jinak, než jako ironie, to by jinak ani nebyl on. Ovšem svým následujícím jednáním jí zcela vyvedl z její těžce nabyté rovnováhy. Vzal dívku za bradu a donutil jí, aby se na něj podívala. Její nechápavý výraz se mísil se strachem, ktery stále víc a víc vyplouval na povrch.

"Doufám, že nám nakonec budeš užitečná," řekl si pro sebe a na tváři se mu objevil děsivý úšklebek. Naklonil se k jejímu uchu a velmi tiš dodal: "Měla by ses snažit, aby to tak bylo, jinak by to pro tvé přátele nemuselo dopadnout dobře, ale to už víš. To jen abych trochu zvýšil tvou motivaci. Jak už stihla říct má matka, oni nejsou důležití."

Dívce se šokem zadrhl dech v hrdle. To snad nemůže myslet vážně. On mi tu vyhrožuje tím, že by vážně ublížil svému vlastnímu bratrovi? Ne to nedovolím! V hlavě se jí otáčela všechna kolečka tak usilovně, že se přestala soustředit na dění kolem sebe.

"Raven," zaslechla najednou vzdálený šepot, který se stále zesiloval. Až po několika vteřinách si uvědomila, že s ní někdo silně třese. Zmateně zamrkala a rozhlédla se kolem sebe. Všechny pohledy se upíraly na ní. Bylo ticho a nikdo si nedovolil promluvit, natož se pohnout. Co se děje? pomyslela si dívka nechápavě a rozhlédla se kolem sebe. Všechny malé předměty v místnosti, které nebyly nějakým způsobem upevněny, se volně vznášely ve vzduchu. Čipy položené vedle komory se otáčely ve vzduchu a volně si pluly místností. Jehly se sérem pro lepší spojení s Truh zběsile rotovaly nad tácy, na nichž byly předtím položeny. A to všechno se dělo kvůli ní. Jen proto, že nedokázalo ovládnout vztek který v ní dřímal.