Zajatci pravdy

Kapitola C~

Ahojky. Omlouvám se, že vydávám až teď, ale jinak to nešlo. Bohužel se mi smazaly asi dvě kapitoly a ke všemu jsem nemocná. Moc se vám omluvám, ale z výše zmíněných důvodů prodlužuji interval. Vydávat budu jednou za tři dny. Snad vám to nebude moc vadit, ale jinak to nejde. Bolí mě jen pohled do mobilu, ale i tak zkusím do středy něco napsat.

Na to se královna jen děsivě usmála a řekla: "Jsou v Čechách."

O dva měsíce později

"L'argasi! Jestli se okamžitě neukážeš, přísahám, že tě zapíchnu, nechám vycpat a vystavím si tě v obýváku!" zakřičela naštvaná Raven a zběsile se otáčela kolem své osy. Pomalu ale jistě ustupovala směrem ke zdi chrámu, u kterého právě stála. Zrovna se nacházela v sedmnácté větvi a čekala na toho xavijského idiota, který se tam měl ukázat už před půl hodinou.

Zničeho nic narazila do něčeho, co rozhodně nebyla zeď. Sice to bylo stejně pevné a nepravidelné, ovšem že by stěna dýchala? To se zdálo dost nepravděpodobné i takovému podivínovi, jako byla Ray.

"To by se ti líbilo co? Byl bych tvá nejlepší trofej. Jen by sis musela dávat velký pozor, aby to nebylo spíš naopak," zasmál se hlas jmenovaného a dívka ztuhla na místě.

"Jen si nemysli. Určitě bych tě zvládla přeprat," ušklíbla se a otočila se na velitele, kterého tak ráda provokovala.

"Na to bych si nevsadil, ale jestli chceš, můžeme to někdy zkusit. Ale musím tě varovat. Když už bojuji, tak vždycky o něco," oplatil jí provokaci, ale záhy se pobaveně usmál. "Nikdy bych nevěřil tomu, že s člověkem povedu tak zábavnou diskuzi," ušklíbl se.

"Nápodobně," zamručela a hned pokračovala: "Jak jste vůbec postoupili s pátráním. Od té nepovedené razie v Čechách jsi se o vašem vlastním postupu ani slůvkem nezmínil. Sakra, už jsem se nakazila vaším stylem mluvení," zabrblala a předstírala, že je naštvaná.

"Ale. Ani mi o tom nemluv. Když jsme tam doletěli, všechno bylo vyklizené. Nezbyl tam jediný kus nábytku, paměťový krystal, dokonce ani stopa po zentijské přítomnosti. Od té doby jsme zachytili jen pár slepých signálů a zajali několik nepodstatných jednotlivců," zakroutil hlavou generál a rozhlédl se kolem sebe.

Zrovna stáli na rozlehlém chrámovém náměstí v sedmnácté větvi. Obrovská socha elfa v tunice a se dvěma meči na zádech stála přímo uprostřed a hleděla kamsi do dáli. Tmavé dláždění celému místu dodávalo klidný a temný dojem zároveň. Raven to nedokázala dost dobře popsat, ale připadalo jí to podivně známé, jako by už něco takového někde viděla.

"A co ty? Jak postupuješ?" zeptal se L'argas, jemně jí chytl za paži a už jí odváděl k nedaleké lavičce.

"Jde to. Našla jsem několik dalších lidí, kteří do toho vraždění byli zapojení, ale nezdá se, že by to byli hackeři. Nejen, že jsem o nich našla nějaké informace, ale s některými jsem se setkávala už od začátku. U všech jsem kontaktovala nějaké jejich známé a pokaždé jsem se dopátrala lidí, se kterými byli připojení. Neexistuje možnost, že by i oni byli napojeni zvenku. Spíš si myslím, že to jsou hráči, kterým byli zabiti jejich admini. Oba moc dobře víme, že pokud nám zemře xavijský partner, neobnoví se. Luk mi to jednou říkal. Takže pokud bych ti měla dát tip, tak si dejte pozor na hráče bez mazlíčků. Nic jiného, kromě informací, které jsem ti shrnula ve zprávě jsem nevypátrala. Musela jsem se taky zaměřit na svůj postup ve hře. Pokud se chci udržet na špici, musím plnit úkoly a postupovat v úrovních. Luk se stále někde toulá, takže společnost mi zatím dělá hlavně Re. No a občas se zastavíš ty," shrnula svůj dosavadní život Ray a podívala se na Xavije.