Zajatci pravdy

~ Kapitola CLXXXVIII ~

"Řekl jsem si, že nadešel čas, abych si tvou žákyni otestoval," zasmál se krutě vrchní generál a na tváři se mu vyjímal krutý úšklebek.

V Ray hrklo. No to snad ne, zaúpěla v duchu a snažila se alespoň trochu uklidnit. Nad ním nevyhraju. Zvlášť po těch dvou  soubojích. To by byla moje smrt. Co budu sakra dělat, zoufala si dívka a s nadějí v očích pohlédla na svého učitele.

"Nevím jestli to je moudré. Za poslední hodinu už má za sebou několik soubojů. Pokud chceš doopravdy vědět, jak na tom je, tak bys to měl nechat na dobu, kdy bude při síle," snažil se L'argas. Musel jí z toho nějak vysekat. Bylo mu jasné, že by to pro ní nemuselo neskončit dobře.

"A v tom je právě ta chyba bratře. Takhle uvidím, co dokáže po chvíli zátěže a bez možnosti přípravy. To jsou pro nás ty nejcennější informace, které mohu získat," informoval ho plavovlasý elf.

"Zvládnu to," vylétlo z dívky najednou. Ani sama Ray'lith netušila, proč to řekla, ale už to bylo venku. "Alespoň doufám," zabručela Ray ke konci a se šátek jí trochu posunul po obličeji. Sice stále nic neviděla, ale nepříjemné to bylo i tak.

"Pokud si tím jsi jistá," povzdechl si L'argas a v hlase mu zaznívala špatně skrývaná starost.

"Nejsem, ale pokud si to vrchní generál přeje..." podotkla Ray.

"Fajn, je to tvoje rozhodnutí, ale až prohraješ, neříkej, že jsem tě nevaroval," upozornil jí elf.

"Beru to na vědomí," kývla elfka a stáhla si šátek z očí. Přitom položila jeden ze svých mečů na zem. Když vstávala z pokleku, vzala ho a dvěma rychlými skoky vytvořila mezi sebou a novým protivníkem dostatečnou vzdálenost. Ujmi se úlohy rozhodčího, bráško," prohlásil vojenský vůdce a z pouzdra, které mu viselo u pasu vytáhl dvě pistole. Jednou modrou páčkou je nastavil jen na omráčení a zahleděl se na dívku. Ta zvědavě sledovala jeho počínání. "Máš jen jednu šanci mě dostat. Pokud se ti to nepovede a já se strefím, prohrálas," vysvětlil jí pravidla boje a děsivě se ušklíbl.

"Přijímám kývla dívka a ještě něž se postavila do útočné pozice zavřela oči a zapátrala ve svém nitru. Najednou pocítila záchvěv. Zatím byl slabý a nedůležitý, to se ale mohlo do několik málo minut změnit. Stačilo jen vydržet a její dlouho skrývaná síla vyjde najevo. Přímo teď a tady jim hodlala dokázat, že není je obyčejný hadr na podlahu, se kterým se dá pohazovat tam a zpátky. Její smysly byly najednou ostřejší než kdykoli jindy. Slyšela, jak její protivník zrychleně dýchá, jak mu buší jeho tři srdce. Užíval si to. Tu nadvládu a moc, jež ho obklopovala. Myslí si, že to bude jen okamžik a budu před ním ležet na lopatkách. Ale to se naše milá ochechule šeredně plete. Zesílila jsem. Jak to řekl L'argas. Naučil mě se bránit a nejen to. Čím víc mě přetěžoval, tím víc mě nutil používat schopnosti a tehdy to vyšlo na povrch. Má rodová schopnost, která mi dovolila se přemisťovat z místa na místo jen pomocí myšlenek. Čím víc jsem jí používala, tím jsem byla sebejistější a má energie začala narůstat. Já mu ukážu. Když konečně otevřela své modrozelené oči, její protivník se trochu zarazil. Vypadalo to, jako by snad najednou mírně světélkovaly. Modrá teď převládala nad zelenou, takže jejich původní barva skoro nešla rozeznat. 

"Začněte!" rozkázal L'argas a ihned vyskočil na rampu, která visela nad bojištěm. Moc dobře totiž věděl, že nyní  tam nebude moc bezpečno. 

Ray ještě v uších zněl generálův povel, když v tom Ge'els prudce zvedl ruku a znenadání po ní vystřelil. Hned na to přidal i druhou a pálil po ní jako smyslů zbavený. Ray v poslední chvíli pozvedla meč, který svírala v pravé ruce a poslala do něj část modré energie, která jí kolovala v těle. Střely se od něj neškodně odrazily zpět na protivníka. Ten jenom pozvedl obočí hned v ten moment dívce zmizel z dohledu.