Zajatci pravdy

Kapitola XXX~

Ahojky. Tak jsem tu se slibovanou částí. Doufám, že se vám bude líbit. Vážně se moc omlouvám, že jsme se ještě neposunuli dál. Vím, jak moc se těšíte na Raven a na hru, ale většina věcí, které tu jsou budou velmi důležité při dalším ději. Každé rozhodnutí, každý názor, jakákoli malá chybička může mít velký význam. To je heslo, kterého se při psaní tohoto příběhu držím. Tím jsem se vám jen snažila vysvětlit, proč to tak natahuju. No, už jsem se zase rozkecala, jak tak koukám. Zatím se mějte krásně a v pondělí tu budu, jako na koni. 😁

Kdo to sakra byl?

Zajatkyně přecházela tam a zpátky po pokoji, který jí byl nedávno přidělen. Poté co ji ten "okouzlující" voják, velitel, generál nebo kdo to vlastně byl, nechal ve výslechovce, měla docela dost času na přemýšlení. Co jiného taky mohla dělat.

*** (O týden dříve ve výslechové místnosti)

Mal stále seděla na zemi, opírala se zády o chladnou stěnu a nepřítomně koukala do protější zdi. Myšlenky se jí toulaly všude možně. Stále si v hlavě přehrávala rozhovor s Xavijem. To ovšem nebylo jediné, co jí leželo v hlavě.

Jestli jim něco prozradím, poruším přísahu a bude ze mě prachobyčejný zrádce. Nikdy bych se už nemohla podívat Chrisovi do očí. Sice jsem něco málo řekla, ale z toho se přece nemohl nic použitelného dozvědět! Ne, to prostě neudělám. Ale když nic nepovím, tak by mohli Chrise třeba i zabít. Ono už to, že nás zavřou do Hry bude dostatečně blbý. Na druhou stranu se možná zase potkám s Raven, říkala si Mal a při té myšlence se trochu pousmála. Navzdory chladné, kovové místnosti, skoro bez nábytku, jí vidina jejich shledání potěšila. Najednou jí však úsměv ze rtů zmizel a její odbojářská stránka začala pracovat na plné obrátky. Za copak je tam asi ona? Mohla být taky v odboji? Nebo se jim jenom tak nelíbila? Je sice pravda, že měla vždycky dobrý známky a skoro vůbec se neučila. Možná jí doopravdy chtěli jenom na výzkum. To je přece hloupost! Co by od nás ti přechytralí emzáci mohli asi tak chtít? Ale co když už je mrtvá? Ne! Na to nesmím myslet. Možná se nás chtějí jenom zbavit a po připojení nás prostě zabijou? Ach jo. Tolik otázek a žádná odpověď. Zakončila svůj vnitřní monolog.

Chvíli tam jen tiše seděla a potom si začala pobrukovat slova jedné ze svých oblíbených písniček. ( v médiích, teď doporučuju pustit)

Pain
You're not my friend and I despise you
Friend
You're my pain and I adore you

What are you waiting for, I'm here
Let's consume it all
Before they take it all away

I hear them from the other side
As I sit and let the day go by
Trying to see if the world is still alive
Let the day go by

Insane
To be caged, when you're to blame
Blame
Break free from insanity to praise you