Zajatci pravdy

Kapitola CLXXXVII

"Neboj, dobře to dopadne," konejšil jí. "O to se postarám."

"Zaútoč!" vykřikl L'argas a Ray nezaváhala ani na vteřinu. Po čtrnáctidenním tréninku už byla zvyklá na podobné povely. Kolem ní ostražitě kroužili dva vojáci, kteří se uvolili, že budou generálovi pomáhat s jejím tréninkem.

Rychle se vrhla proti jednomu z nich. Na tváři se jí objevil soustředěný výraz a oba své meče pevněji stiskla v rukou. Její zbraně zaplály modrou barvou a L'argas se spokojeně usmál. Byl rád, že se držela plánu a do posledního puntíku plnila jeho příkazy. I když se jí to moc nelíbilo, spolkla svou hrdost a prostě udělala, co se po ní chtělo. Dokonce už nebyly žádné stížnosti ohledně jejího chování. Někdy se skoro zdálo, že se z ní stala pravá Xávi, jak vzhledem tak chováním. Dokonce ani Ge'els k tomu neměl co dodat. Několikrát utrousila nějakou tu informaci o Maleken. Vrchní generál si na ní několikrát zařval úplně bezdůvodně. Vždy to bylo na hodně frekventovaném místě. Jako by se sám chtěl zdiskreditovat, ušklíbl se pro sebe L'argas. Už jen kousek a koruna bude má. A spolu s ní i Ray.

Najednou se vzduch kolem dívky zachvěl a bělovláska mu na chvilku zmizela z dohledu. Co to sakra bylo? pomyslel si generál a vykulil oči. Záhy se totiž jeho učednice objevila těsně za svým protivníkem a zbraní, na jejímž povrchu zářilo silové pole, ho vší silou udeřila do zad. Ten jediný manévr stačil na to, aby se zkušený voják odporoučel k zemi. Že by se jí to konečně povedlo? napadlo černovlasého elfa a na tváři se mu objevil lehký úsměv. Druhý voják poplašeně uskočil a se strachem v očích se podíval na svého spolubojovníka. Toho malého zaváhání využila mladá Zenti a dvěma rychlými skoky se přesunula před zmateného elfa. Švihla mečem vzhůru a jen  doufala, že to její soupeř vykryje. Sice ho chtěla porazit, ale dostat mečem do brady bylo velmi nepříjemné i když byl obalený silovým polem. Její přání se vyplnilo a sklo s hvězdným kovem o sebe divoce zaskřípalo.

"Nemysli si že mě porazíš," zavrčel voják a ruce se mu námahou  klepaly. Netušil, že by někdo tak mladý mohl mít takovou sílu.

"Já si to nemyslím," vyvedla ho z omylu dívka a na rtech se jí objevil potměšilý úšklebek. "Já to vím," pronesla a aktivovala svou druhou schopnost. Najednou jako by její tělo ztratilo veškerou svou hmotu. Sice tam vizuálně stále byla, ale Xavij místo odporu její zbraně ucítil prázdnotu. Překvapeně vykřikl a síla, kterou vkládal do úderu ho donutila udělat několik kroků dopředu a projít tak skrz dívku.

Jakmile se jí už ani kousíčkem těla nedotýkal, Ray se  zase zhmotnila. Prudce vykopla nohou přesně pod útočníkovo koleno a tím ho donutila padnout do kleku. Voják vydal bolestné zaskučení, ale stihl se po ní ještě ohnat. Ray bleskově zablokovala jeho meč a rychlým švihem své druhé zbraně ho Xavijovi vyrazila z ruky.

Chvíli bylo hrobové ticho, když tu najednou se místností rozezněl potlesk. Elfka se otočila a podívala se na svého mistra, který pomalu kráčel ke skupince.

"Výborně Ray'lith, to bylo excelentní. Konečně se ti podařilo probudit svou rodovou schopnost. Sice nevím, co to bylo, ale vypadalo to jako nějaká forma Prolnutí," zamyslel se generál a potom se trochu usmál. "Není se čemu divit. V rádcovské rodině vašeho rodu je to očekávatelné. Musíte být podobní svým králůn, kteří mají teleportaci do jakéhokoli místa v prostoru, na němž se již nacházeli. Pokud je tomu opravdu tak, budeš se nám velmi hodit," pochválil jí a došel až k ní. Ray k němu vzhlédla a potěšeně usmála. Jeden by ani neřekl, že to z velké části předstírala, ale ta jiskra v očích tam byla. Radost z pochvaly jí po svou týdnech tvrdého a nemilosrdného tréninku zaplavila celé tělo i mysl. "Je na čase to zkusit naostro," pronesl tmavovlasý a vzal do rukou šátek, který celou dobu ležel na stolku, hned vedle vchodu do arény. Při tom se zahleděl na své dva vojáky, kteří se stále ještě zvedali ze země. Evidentně dívku podcenili.