Kapitola CXCIV

1.5K 184 4
                                    

I když to znamenalo, že celý její dosavadní život byl postaven na jedné velké lži. Když si to uvědomila, její energie se zachvěla znovu a elfka i se svým učitelem zmizeli neznámo kam.

Ray'litino tělo tvrdě dopadlo na kovovou podlahu. Hned vedle ní se s kovovým prásknutím rozplácl i její Vůdce. Měla pocit, jakoby její tělo vážilo snad tunu. Nemohla se ani pohnout, natož zkontrolovat, jestli se oba dobře přenesli. Dokonce i prachobyčejné otevření očí pro ní byl velmi namáhavý úkon a na to, že by si sundala helmu neměla ani pomyšlení. Najednou vedle sebe uslyšela rázné kroky a hlasy, které si vzrušeně šeptaly a něco na sebe pokřikovaly. Prakticky hned ucítila, jak jí někdo opatrně nadzvedl hlavu a přejel po snímači, kterým se helma otvírala. Rozbitá část zbroje se pomalu a za hlasitého skřípání odsunula z jejího obličeje a odhalila tak jrjím očím místo, kde se nacházeli.

Nad sebou spatřila ustaraný obličej nejlepšího lodního lékaře. Viděla ho sice trochu rozmazaně, ale byla si jistá, že to je on. Ještě nedokázala rozeznat, co říká, ale ten tón hlasu byl zkrátka nezaměnitelný.

"Nejdřív vezměte jeho," snažila se jim říct Ray, ale i tato snaha byla předem odsouzena k nezdaru. Její hlas byl nakřáplý a tichý. Odrážel veškerou bolest, která začala narůstat hned, jak do jejího těla přestaly proudit stresové hormony. Několikrát se s ní zhoupl svět, až měla pocit, že omdlí. To se ale nestalo a místo toho se její zrak začal pomalu, ale jistě zaostřovat. Dokonce i sluch přicházel zvolna k sobě.

"Co se to tam stalo, Ray?" ptal se jí T'nerh.

Bělovláska se už nadechovala k odpovědi, když v tom jí někdo nadzvedl v náručí a vysadil jí na vznášející se lůžko. Sice to vypadalo spíš jako kovová placka levitující ve vzduchu opatřená mnoha snímači a čidly, ale svou funkci to zařízení nejspíš plnilo dobře. Elfka leknutím vykřikla, ale hned se zase snažila ovládnout. Nemůžu tu přece tropit takovéhle histerické scény. Schytal to jenom bok. Lasee je na tom mnohem hůř, přesvědčovala sama sebe, ale nebylo jí to moc platné. I tak se cítila pořád stejně mizerně.

"Napadli nás," zasípala. To už jí někdo lehce přejel po rozpáraném boku. Dívce do očí vhrkly slzy, ale přinutila se být zticha. Místo toho si raději zarývala nehty do dlaní a přesvědčovala se o tom, že je to pro její dobro. "L'argas to chytal mnohem víc. Vezměte nejdřív jeho. Já to nějak vydržím," zaprosila a naléhavě se na lékaře podívala.

"Všechno víme. Už ho odvážejí na operační sál. Máme ale jeden zásadní problém. Nikdo z nás neví čím to je, ale vypadá to, jako by se mu změnila krevní skupina. Přišel o hodně krve ale nikdo z nás mu jí tím pádem nemůže dát. Naše tělo se sice obnovuje hodně rychle, ale na tu operaci to nejspíš stačit nebude," řekl T'erth s obavou v očích.

"A....ale to přece není možné," argumentovala dívka a její srdce se bolestně sevřelo.

"Je. Pokud by si našel někoho spřízněného, tak je možné, že se mu pozměnila krev. Je to pro nás přirozené," řekl lékař tiše a naklonil se k Ray ještě blíž. "Poslouchej, já vidím, jak se na něj díváš. Dokonce vím i o těch vašich totožných energiích. Ray, pokud je to pravda, můžeš ho zachránit ty," naléhal.

"Samozřejmě to udělám, ale jak to tak říkáš, je mi jasné, že to má i to nějaké ale," podotkla Ray a snažila se jejich rozhovor co nejvíc urychlit.

"Mohlo by tě to taky zabít," pronesl skoro neslyšně a smutně se na svou kamarádku podíval.

"Riskneme to. Za jeho život to stojí," kývla hlavou Zenti a zavřela oči.

Zajatci pravdyWhere stories live. Discover now