Zajatci pravdy

Kapitola CXXIV~

Tak je tu nový díl a já doufám, že se vám opět zalíbí. Snad se tu dozvíte nějaké ty odpovědi na své otázky. Zatím se mějte krásně. Každý komentář a vote mě moc potěší. Chtěla bych vám moc poděkovat za podporu. Bez vás bych se nikdy nedostala tam, kde jsem nyní.

„Sakra holka s tebou to bude těžký," zaslechla jeho otrávené povzdechnutí, než na ní dopadl proud ledové vody.

Elfka se prudce posadila a hodila po svém dočasném nájemci nevraživým pohledem. Studená voda jí kapala z vlasů.

"L'argasi," zavrčela výhružně a velmi naštvaně po něm šlehla pohledem. Vypadala jako by právě vylezla z vany. "Jestli mi do minuty nezmizíš z dohledu, asi tě zabiju," zavrčela a výhružka v jejím hlase byla dost jasně patrná výhrůžka.

"Copak? Někdo se tu špatně vyhajal?" šklebil se generál a škodolibě se na ní díval.

"Hmm, hlavně že ty jsi hned po probuzení příjemný, jako drak před snídaní," prskala Ray a naštvaně vyrazila ke koupelně. Zaznamenala však, že mísa s vodou, levituje přímo nad ní, nikoli na místě, kde byla zvyklá.

"Ts, alespoň že ty máš vždycky nějakou tu připomínku," zasmál se z obývacího pokoje L'argas, kterého naštvaně minula. Záhy k ní loudavým tempem připlula mísa, v níž se již zase leskla křišťálová voda.

Ray'lith nad tím jen zakroutila hlavou a podívala se do zrcadla, které viselo stěně naproti ní. Raději ale zrak ihned odvrátila, protože vypadala doopravdy příšerně. Vlezla do sprchového koutu, před nímž naposledy nachytala L'argase. Rukou přejela po kovovém snímači a v ten moment začal z podlahy proudit teplý vzduch, který jí zbavil toho odporně studneného a mokrého pocitu po celém těle. Úlevu, kterou pocítila, ihned nahradilo zděšení. Došlo jí, že už dnes jí bude přidělen Vůdce. Hned, jak tato myšlenka přišla, nahradila jí další a mnohem horší. Ge'els se přihlásil taky. Sakra, co když Lau'rethovi nebo některému z dalších uchazečů nějak ublíží, napadlo jí.

Na to se ani neopovažuj myslet. My mému tupému bratrovi svorně nakopeme zadek, ozvalo se jí najednou v hlavě. L'argas byl evidentně všude.

„To je sice bezva, ale už mi zase lezeš do hlavy? Doufala jsem, že se tvá aktivita trochu omezí, když už jsem ta Návi," postěžovala si nahlas dívka a mezitím se soukala do přiléhavé kombinézy.

Můj bratr má pravdu. O nás si nedělej starosti. Hlavně se soustřeď na svůj úkol v holomístnosti, poučoval jí nový, avšak velmi dobře známý hlas.

Už i ty Lauee? To mi musíte lézt do hlavy oba dva najednou? Tak to vám teda pěkně děkuju. Už je tu trochu přecpáno, posteskla si v duchu dívka a čekala na jejich reakci. Její tělo už obepínal lehký černý materiál, který jí nebránil v pohybu. Jeho jemná šupinatá struktura jí napověděla, že se jedná o spodní část bojového oděvu Když se podívala k zrcadlu, její pozornost upoutal stojan s vyskládanou zbrojí. Dívce spadla čelist a překvapeně vykulila oči.

Zvykej si Ray'lith. Tohle se nyní stane každodenní součástí tvého života. Každý Vůdce musí mít kontrolu nad svým svěřencem, ať už je to kdokoli, poškleboval se jí L'argas.

„Jsi potměšilý," odfoukla dívka naštvaně a stále nechápavě hleděla na zbroj, která tam byla nachystaná. Byla si totiž stoprocentně jistá, že tahle rozhodně nebyla pro generála. Byla pro ní. Užší pas, zvýrazněné ženské křivky, dokonce i ten Znak určení byl její.

Najednou se ozvalo netrpělivé klepání na dveře. Kovový zvuk se odrazil od stěn a probral dívku z jejího tranzu. Ta si až pozdě uvědomila, že celou dobu bez hlesu stojí a zírá na vybavení, které měla před sebou. „To tam hodláš vystát důlek, nebo chceš s tou zbrojí pomoct," ozvalo se zpoza dveří pobavené uchechtnutí.