Poznal jsem tě omylem. Šel jsem po ulici hlavního města a nedával jsem pozor. Rozhlížel jsem se totiž kolem dokola. Takže jsem si nevšiml oné díry, do které jsem šlápl a nejspíš bych si i něco udělal kdyby jsi mě nezachytil. Tví kamarádi se tomu jen smáli, a já se cítil hrozně trapně. Snažil jsem se ti vykroutit, ale ty jsi mě stále nepouštěl. A tak jsem zvedl hlavu a podíval se ti do očí. Bylo to jako by se najednou zastavil čas, a na místě jsme zůstali jen mi dva. Ale stejně to někdo musel přerušit, a jakmile jsi mě postavil na zem sklopil jsem stydlivě hlavu. Ale pak si pronesl. ,,Mohl by jsi mi dát tvé číslo. '' a já rychle souhlasil a do tvého iphonu naklikal své číslo. Pak už jsi se rozešel pryč.
Když jsem dorazil domů ani jsem nedoufal v to že mi napíšeš, říkal jsem si že jsi si dělal určitě jen blbou srandu, ale v tom mi pípl telefon. Rychle jsem po něm chňapl, a podíval se co se děje, a vážně mi tam blikala zpráva od tebe. /Ahoj tady kluk z Prahy./ stálo ve zprávě. |Už jsem si myslel že jsi zapomněl| napsal jsem mu na to. /Napiš mi na messenger oki aby jsme neplýtvali kredit/ hned jak mi napsal jeho jméno jsem přešel na messenger a napsal mu tam. Psali jsme si celkem dlouho, přišlo mi jako bych ho znal věčnost jelikož jsme si měli pořád o čem povídat.
Psali jsme si už asi měsíc, ale až dnes jsme se dohodli že se sejdeme. Zase v Praze ale tentokrát prý u paládia. A tak jsem se chystal a pak vyrazil na vlak směr Praha. Když jsem byl ve vlaku již skoro v Praze napsal jsem muže tak do půl hodinky tam budu. Těšil jsem se na něj. Nikdy jsem neměl moc přátel, ale on byl jiný. Nebo mi tak aspoň připadal. Přišel jsem před paládium a on z něj akorát vycházel s kávou v ruce. Hned jsem se na něj usmál. Pozdravily jsme se, a já ho nechal aby mě vedl kam jen chce. Myslím že i kdyby mi chtěl ublížit nechal bych se, až takovou měl nademnou moc a ani o tom nevěděl. Jedno setkání a on mě dokázal očarovat.
Procházeli jsme se Prahou zašli jsme si na oběd a už tu zase bylo to loučení. Nechtěl jsem od něj odjet. A tak než jsem nastoupil do vlaku jsem ho políbil, a on spolupracoval, vážně spolupracoval. Bylo to tak kouzelné, že jsem na to musel myslet pořád dokola. Jakmile jsem dorazil domů jsem napsal že jsem v pohodě a že jsem doma aby se nebál. On na to napsal srdíčko. Tak moc mě to potěšilo. Ještě ten večer jsme si dlouho volali. Do Prahy jsem díky němu začal jezdit často, a tak jsem si tam našel i Vysokou jemu jsem však o tom neřekl, chtěl jsem aby to bylo překvapení.
Zase jsem si procházel Prahu tentokrát proto abych zjistil kde co je když tu mám studovat. Procházel jsem se i po místech kde jsem byl s ním. Když jsem dorazil k paládiu vlezl jsem dovnitř a šel do horního patra na jídlo. Procházel jsem kolem mekáče když jsem na sedačkách uviděl jeho. Byl tam s nějakou holkou a zrovna se líbali. Co? Ani jsem nedošel k tomu KFC a utekl jsem. Jak jen mohl. No stejně neznáme se moc dlouho, dalo se to čekat.
Když jsem přišel do mého bytu tady v Praze lehl jsem si do postele a nechal slzám volný průběh. Vážně jsem ho měl rád. V tom mi pípl telefon. Byla to zpráva z messengeru a psal mi on. /Copak děláš lásko?/ ta zpráva mě tak naštvala, on si líbá jinou a pak mi napíše lásko? |ležím v novém bytu. Co ty?| napsal jsem mu a nemusel čekat dlouho na odpověď. /Nový byt? Neříkal jsi že se stěhuješ./ |mělo to být překvapení ale to by ses nesměl olizovat s jinýma| napsal jsem.
/Já já omlouvám se/ napsal jen. |Hah to víš že jo|
Ne vše musí končit šťastně, láska se může ukázat vždy ale zklamání taky.
Tenhle příběh se stal kamarádce. Já jí říkal že mu nemá věřit, ale ona ne.
