JungKook
Copak jsi to nikdy nepochopil? Miloval jsem tě, ale ty jsi ve mě viděl jeho. Proto jsi mi často říkal jeho jménem. Tak moc to bolelo, hlavně když jsi i v intimních chvílích, vzdychal jeho jméno. Svěřil jsem se s tím kamarádovi, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Proto jsem se od tebe rozhodl odejít. Prostě jsem se zbalil, a jednoho dne jsem odešel, jediné co jsem po sobě nechal, byl dopis s vysvětlením. Přál jsem si abych už tě nikdy nemusel vidět. Proto jsem odjel do Ameriky, ale kdo ví co se stane v budoucnosti.
YoonGi
Když tehdy ode mne odešel JungKook nechápal jsem to. Hledal jsem ho po bytě, a nic jsem nechápal. Dokud jsem nenašel jeho dopis. Otevřel jsem ho a začel číst.
,,Drahý YoonGi
Jak jsi si všiml už nejsem u nás v bytě. Víš možná jsi si to nikdy neuvědomil, ale v momentech, kdy jsi místo mého jména říkal JEHO. Když jsi v našich chvilkách vzdychal JEHO jméno ranilo mě to. Tehdy jsem bral za osud, když jsem tě potkal. Ale taky beru za osud to že o tebe odcházím. Zraněn s jizvami na srdci, ale odcházím. Více už to nezvládám. Omlouvám se, že to píšu a neříkám ti to osobně. Uvidíme, jestli osud bude chtít aby jsme se znovu potkali, nechávám to jen na něm. Mrzí mě to, ale více bych toho nezvládl.
Sbohem nebo nashledanou YoonGi.''
Dočetl jsem to již se slzami, které tekli po mích tvářích. Odešel? Nechal mě tu? Vážně jsem byl takový? Vážně jsem mu říkal JEHO jménem? Jak jsem jen mohl. Měl jsem mu ukazovat svou lásku, kterou si zasloužil. Sakra já jsem ale idiot.
Dlouho jsem si to vyčítal. Nemohl jsem na něj přestat myslet a vyčítat si to. Jak jsem se ke Kookovi mohl takto chovat? Říkám si každý den před spaním. Jediné co mi pomáhalo zbavovat se těhto myšlenek bylo psaní textů. Psal jsem a produkoval svou vlastní hudbu. Pomáhalo mi to lehce zapomenout.
JungKook
Byl jsem v Americe a začal tam svou kariéru. Začal jsem se věnovat hudbě a tanci. Bavilo mě to a fascinovalo. Vlastně už od té doby co jsem potkala YoonGiho. Protože on se hudbě věnoval a mě to díky němu začalo přitahovat. A tak jsem se rozhodl se tomu začít věnovat. Vlastně mi to pomáhalo se odreagovat. Poznávat jsem nové lidi, nové umělce. Bylo to jakobych začal znovu žít a na vše okolo zapomínal.
Proslavoval jsem se, stával jsem se slavným a ostatní mě poznávali. Byl jsem na sebe a své fanoušky tak pyšný. Vše se ale mělo změnit a to tím když jsem potkal ředitele korejské společnosti BigHit. Nabýdl mi abych s ním odletěl do Korei že tam má skupinu, ke které by se můj hlas hodil. A tak jsem se rozhodl že s ním pojedu proč ne, domov mi už chyběl.
Když mě vzal do oné společnosti s tím že mě seznámí byl jsem lehce nervózní, ale hudba a pódium se stalo mím životem. Následoval jsem ředitele do jedné z nahrávacích místností a čekal až mě vyzve abych vstoupil. Po chvíli se tak stalo a já uviděl 6 kluků. A jednoho koho jsem už tak dlouho neviděl, a přesto vypadal pořád stejně. ,,Kluci tohle je Jeon JungKook.'' řekl a já se lehce poklonil. ,,Tohle je NamJoon, SeokJin, Hoseok, TaeHyung, Jimin a YoonGi.'' řekl a ukazoval na každého člena. ,,Snad nám to spolu půjde.'' řekl jsem a usmál se na ně.
Pak jsem se sestěhoval k nim. YoonGimu jsem se vyhýbal, ale samozřejmně to nejde jelikož jsme skupina a tak si přeci jen musíme promluvit.
,,YoonGi máš čas?'' opta jsem se ho a on jen kývl. Šli jsme spolu do jeho studia. ,,Měli by jsme si promluvit'' řekl jsem. ,,To měli.'' řekl. ,,Už je to nějaká doba, a myslím že pokud chceme být dobrá skupina, měli by jsme spolu vycházet. Tehdy jsem psal o osudu, a znovu jsme se potkali, takže asi je nám souzeno být nějakým způsobem spolu.'' řekl jsem. ,,Víš tehdy když jsi odešel nejdřív jsem to nechápal. Ale když jsem si to později uvědomoval, bylo mi ze mě hrozně. Miloval jsem tě, a i když jsem ti občas řekl jeho jménem, byl jsi to ty koho jsem miloval.'' řekl a já na něj vykuleně zíral. ,,Nemůžu říci že se k tobě chci vrátit, miloval jsem tě a nejspíš tě stále miluji, ale nejdříve by jsme se asi měli zase spolu poznat, protože si myslím že jsme se za ten čas oba změili.'' řekl jsem. ,,Chápu tě a určitě tomu chci dát čas. Pořád tě miluji ale nechci na tebe tlačit.'' řekl YoonGi a já nadšeně kývl.
Jak čas plynul a my se stávali slavnými, s YoonGim jsme se více sbližovali a já byl za to šťastný. Později jsme se dali dohromady a klukům to nevadilo, vypadalo to že nás to dalo snad ještě více sblížilo.
