Sebastian
Proč jsem do toho sakra šel, kdyby mě nevybrali. Kdyby vybrali mého kamaráda, co mědo toho uvrtal sakra. Jedu ještě s dalšími kluky, do nějakého domu kde máme být ubytovaní. Ani nevím proč tu pořádně jsem. Odvezli nás na to místo a i s kufry nás vyházeli ven. A tak jsme i s ostatními 5 kluky vešli do této menší vili. Byla nádherná. Jak jsem zjistil, kluci mezi sebou nejspíš byi kamarádi, jelikož se mnou se tu nikdo nebavil. I když možná to bylo i mím vzhledem. Ne že bych byl ošklivý, ale mé vlasy byli bílé, a oči fialové. Vypadal jsem trochu jako šprt, byl jsem hubený, bez svalů, ale nikdy jsem si nestěžoval. Byl jsem prostě jiný, ale nikdy mi to nevadilo, bylo to jedinečné.
Zabydlel jsem se, byl jsem na pokoji sám,a za to jsem byl rád. Mám rád svůj klid. Možná si někdy přijdu osamělí, ale zvykl jsem si. Vždy jsem byl sám, zvykl jsem si na to. Pak byl čas na jídlo. Šel jsem do kuchyně kde jsem si začal vařit, když se přihnali kluci s tím že chtějí taky. Nezbylo mi tedy nic jiného než pro ně taky uvařit. Čekal jsem že si po sobě aspoň uklidí, ale ne nádobí nechali na místech a prostě odešli. Uklidil jsem to, i když to bylo hrozné. Cítil jsem se jako sluha.
Pak už jsem se odebral k sobě do pokoje, lehl jsem si s knihou na postel a oddával jsem se čtení. U nějž jsem i usnul.
Michael
Nevím proč to trenér udělal, ale řekl nám že jedem na nějaké soustředění, ale on s námi nakonec nejel. Odvezli nás do velké vily, s klukama jsme si rozebrali pokoje. Jsme volejbalový tým, občas je to náročný, trenér nás pěkně dře, proto je divné že s náma nejel. Bylo to divné, ale neřešili jsme to. Aspoň budeme mít volno. S klukama jsme si dali lehký trénink a pak šel Dan vařit. Vaří skvěle to se musí nechat, pak jsme se odebrali do svých pokojů a spokojeně usnuli. To jsme ještě nic netušili.
Když jsme se ráno vzbudili, snídaně byla na stole. Nikdo ji však nedělal. U snídaně byla obálka, kterou jsem hned jako kapitán týmu otevřel a začal číst nahlas: ,,Není to trénink nebo soustředění, váš úkol je podstupovat normální trénink, do doby než se sejdete s vaší druhou stranou.'' stálo v obálce. Jaká druhá strana o čem to mluví. Koukali jsme na sebe vykuleně.
No nic po snídani jsme si dali videohry u televize, až do oběda, po obědě jsme si udělali normální trénink jako vždy. A pak zase volno.
Takhle to tu utíkalo, trénink, hraní, jídlo, spaní. Čekali jsme co se stane.
Sebastian
Dny utíkali, stal jsem se tu vážně jako suhou, vařil jsem, uklízel jsem, dokonce i mise co nám dávali jsem za některé musel plnit. Bylo mi z toho strašně, ale co by se stalo, kdybych řekl ne. Bylo jich více. Když jsme dostali poslední misi zněla divně. ,,Sbalte si věci a čekejte na auto, odveze vás k těm z druhé strany, tam zjistíte více.''
A tak jsme i se sbalenými kufry čekali co se bude dít. Auto vážně přijelo, a tak jsme do něj naházeli kufry, a pak jsme se tam naskládali i my. Neměl jsem skoro žádné místo a byl jsem natlačen na kufry. Ach jo už aby jsme tam byli. Jeli jsme celkem dlouho, ale když jsme zastavili a vylezli z aut, uviděli jsme na kopci velkou vilu, jenže do kopce jsme se museli vláčet i s kufry v rukách. Kluci se hnali na horu, a já si v pohodě táhl svůj kufr ve svém tempu. No co, ať je na hoře kdokoliv, stejně pochybuji že by byl můj typ. Ano jsem gay, a hodně lidí to respektuje, a co jsem pochopil tak i ostatní jsou. Ale všichni jsme byli submisivní pokud jsem to správně pochopil.
Nahoře stáli vyskládaní kluci v řadě a někoho nejspíš očumovali. Neřešil jsem to a snažil se kolem nich projít, když jsem zakopl a spadl a kufr na mě. Lehce jsem vyjekl, ale moc pozornosti po které jsem netoužil, jsem nedostal naštěstí. Zvedl jsem se, a tentokrát jsem je obešel. Slintali nad svalnatýma klukama co tam cvičili. Aha. Ani jsem si je neprohlížel a šel radši dolu, pro další kufry, protože ti na hoře se k tomu stejně nemají.
Když už si nás všimli jen jsme si vyměnili pohledy, a oni nás zavedli dovniř. Na pokoji jsem byl zase sám. Pak jsem se rozešel do kuchyně a chystal si něco k jídlu, a tím i k jídlu ostatním, tak nějak jsem si na to zvykl. Pak jsem se i se svým jídlem odebral k sobě do pokoje.
Michael
Přijeli ti z druhé strany. Byli o proti nám hubení, byli to celkem submisivní duše. Nestyděli se nás očumovat. Tedy až na jednoho, ten si nás tolik nevšímal, spíše přinášel kufry ostatním. Proč? Nechápal jsem. Byl celkem malí a zvláštní svými vlasy, víc než vlasy jsem však neviděl. Pak jsme pomohli těm zbylím klukům odnést věci do jejich pokjů. Tamtoho jsem nezastihl. Na to jak byl malí byl rychlí.
Chvíli jsme pak kecali v chill zóně, když jsme sešli do kuchyně, na stolech leželo jídlo. Jen jsme na něj civěli. ,,Co tak koukáte pojďte jíst to byl určitě ten divnej.'' řekl opovržlivě Andrew z té druhé party. Kdo? Neřekl mu jménem.
Jak jsem později zjistil tak Sebastian jako by se nám vyhýbal. Vařil, uklízel ale nebavil se s námi. Tedy pokud nemusel. Ale něčím mě přitahoval.
Sebastian
Vařil jsem, uklízel, a pokud jsem musel byl jsem s nimi jinak jsem byl zalezlí v pokoji. Nelíbí semi tu. Michael ten jejich kapitán jako by mě pořád vyhledával pohledem, vadilo mi to. Ale nic jsem s tím nedělal.
Dnes všichni šli do bazénu, ale já se vymluvil. Když odjeli sešel jsem dolů, jenže tam jsem nebyl sám. Jektože je tu Daniel. Měl jet taky. ,,Ale ale, co pak tu děláš,'' vyprskl smíchy. Rozešel se ke mě. Couval jsem, ale narazil jsem do zdi. On mě na ni přitiskl, a začal mě hrubě líbat. Bylo to nepříjemné, ale nedokázal jsem se bránit. Zašel mnohem dál. Po tom všem, mé bolavé tělo se nechtělo, ani pohnout, ale věděl jsem že kdyby mě tu našli, nikdo by mi nevěřil. A tak jsem se v bolestech vydal do svého pokoje. Schoulil jsem se do klubíčka a brečel. Bolelo to tak moc.
Je to týden co nevycházím z tohoto pokoje. Chci domů, chci do bezpečí. Co když zase přijde, cokdyž se mě zase zmocní. Ne ne ne. Brečel jsem stále jsem brečel. Nešlo to zastavit. Když v tom někdo zaklepal na dveře. Pak pomalu vešel. O to více jsem se přitiskl do rohu pokoje. Schoval jsem své stále nahé tělo. Nedokázal jsem se ani obléci. Byl to Michael co tu chce. Taky si užít? ,,Baste jsi v pořádku.'' optal se opatrně, ale já mu neodpovídal. ,,No tak Baste.'' řekl znovu. Jen jsem na něj vzhlédl svým ubrečeným pohledem. ,,Co se stalo.'' zeptal se něžně a přiblížil se ke mě. Nic jsem neříkal jen jsem se k němu natiskl. Takhle jsem s ním zůstal.
Jen on mi pomáhal a to jen svou přítomností, po pár dnech jsem mu vše řekl. Myslím že Dan už se nikdy s nikým nevyspí.
Ale byl tu konec, a já už ho nejspíš nikdy neuvidím. Je tohle konec
