Jimin
Měl jsem dlouhodobý vztah, můj přítel Jeon JungKook se ke mě choval skvěle, ale před měsícem, mi oznámil že si našel někoho lepšího. Že se mnou končí, že už se mnou nechce nic mít. Od té doby se přede mnou naschvál ukazoval s tím jeho. Tak moc mě to štvalo, ničilo mě to. Ale co jsem s tím mohl dělat. Od té doby jsem se rozhodl nevěřit chlapům.
Dnes jsem ale musel ještě vyzvednout pár mých věcí z jeho domu. Nechtělo se mi tam, ale musel jsem tam. A tak jsem vyrazil. Venku už čekal on, jeho noví přítel i s mými věcmi. ,,A už se tu neukazuj ty chudinko.'' řekl a vlepil mi facku. Vzal jsem své věci a odcházel z toho místa. S krabicí v ruce, a slzami na tváři jsem kráčel po ulici. Nechápu co jsem provedl že to se mnou po tolika letech skončil. Procházel jsem se ulicí směr můj dům, když v tom začalo pršet. Deštník jsem neměl, ale ve skutečnosti mi ten déšť ani nevadil. Neměl jsem práci, jelikož jsem pracoval v JungKookově firmě, samozřejmě padáka mi dal před celím oddělením. Ve skutečnosti mě to v té firmě ani nebavilo. JungKook nechtěl abych dělal co mě baví, proto jsem tam pracoval.
Když jsem byl skoro u sebe všiml jsem si nějakých plakátů. Byli to odkazy na nějakou nahrávací společnost. Jeden plakát jsem si strh, a doma si ho prohlížel. Na počítači jsem si našel o co de a zjistil jsem že hledají asistenta ředitele. To by mohla být i má šance dostat se do nahrávací místnosti no ne. Na stránkách jsem si zjistil že konkurz je zítra, a tak jsem si nastavil budíka a s vyčerpáním usnul.
Je to tu, oblečen v černém roláku, černých kalhotách a v černém kabátě, jsem se vydal na onu adresu. Bylo tam celkem dost lidí, ale co jsem taky čekal. Sedl jsem si na židli a čekal až na mě přijde řada. Od některých co odcházeli jsem slyšel, že je podle nich ředitel nezdvořák, že jim nepodal ani ruku, či se na ně ani nepodíval. Ještě chvíli jsem čekal když se ozvalo mé jméno. Vstal jsem a vešel do dveří. Prohlédl jsem si pozorně muže který seděl za stolem, a čekal na vyzvání. Které hned přišlo. ,,Prosím posaďte se.'' řekl příjemným hlasem. A já tak i udělal. Čím více jsem ho ale zkoumal pohledem, tím víc mi to přišlo zvláštní. Na jeho nose seděli silné černé brýle s tmavými skly. Nekoukal se na mě, ruku taky nepodal. A já si začal uvědomovat, že to nebude kvůli tomu že by byl neslušný, ale kvůli tomu že mě prostě nevidí. A potvrdilo se mi to tak že jsem vedle něj viděl hůl. ,,Proč jste tu pane Park?'' optal se mě s úsměvem. ,,Vlastně jde o to co chcete slyšet.'' řekl jsem a zasmál se. On taky na své tváři vykouzlil úsměv. ,,Nejlépe pravdu.'' řekl jen. ,,Pravdu, no rozešel se se mnou přítel, a vyhodil mě i z jeho firmy, a nějak si na bydlení vydělat musím. U mého bývalého jsem pracoval jako asistent, ale jeho firma se zabývala security službou, a mě to spíš táhlo k hudbě, ale on nechtěl abych se tím zabýval. A když jsem viděl váš inzerát řekl jsem si že to zkusím.'' řekl jsem ve zkratce ale přesto upřímně. On se jen usmál. ,,Musel být hlupák podle vašeho hlasu jde poznat, že jste správný muž.'' Já se na něj jen překvapeně podíval i když mě nemohl vidět. ,,Beru vás pane Park přijďte zítra na půl osmou a přineste mi latté prosím'' řekl a usmál se. ,,Děkuji pane Kim. A na shledanou zítra.'' řekl jsem s úsměvem a vyšel jsem z jeho kanceláře.
NamJoon
I přes to že jsem slepý poznám povahu člověka, a tento kluk mi přijde jako úžasný muž. Jsem rád že přišel. Myslím že nám spolupráce půjde. On pomůže mě a já zase jemu. Nechápu Jeona že ho mohl vyměnit měl jsem čest TaeHyunga potkat již jako jeho přítele, ne že by mi nebyl sympatický, ale Jimin na mě příjemněji působil. Jeon se mnou spolupracuje když potřebuji pro nějakého mého umělce ochranku, takže se známe.
Už sedím v kanceláři, je něco kolem sedmé ráno. A já jsem zvědav kdy Jimin přijde. Uslyšel jsem klepání na dveře, a tak jsem osobu pozval dovnitř. ,,Dobré ráno pane Kime nesu vám to latté.'' řekl ten jeho líbezný hlas. ,,Jsi tu ještě dřív než si musel, to mě těší'' řekl jsem a usmál se směrem kde jsem myslel že stojí. Do ruky mi vložil kelímek s teplou kávou, kterou jsem hned usrkl. Byla moc dobrá. ,,Víš Jimine jak jsi si jistě všiml jsem slepí, proto jsem potřeboval asistenta. Budeš mě doprovázet, budeš něco jako mé oči.'' řekl jsem mu. ,,Ano pane Kime.'' řekl a já v jeho hlase mohl cítit úsměv. ,,Za týden se koná ples kam musím, takže půjdeš se mnou.'' řekl jsem znovu. ,,Já já ale nemám slušný oblek pane Kime'' vykoktal ze sebe. ,,Ten seženeme neboj se.'' řekl jsem a usmál se.
Jimin mě bral na různé schůzky, které byli na tento týden domluvené. Chodil se mnou tak akorát rychle, pomáhal mi i tím že mi říkal kde jsou daní lidé, které se musel naučit. Kde jsou různé překážky a další věci co by mi mohli vadit v chůzi. Oblíbil jsem si ho, byl to skvělí společník. Dnes jsem šli ještě vybrat oblek pro něj na zítřejší ples.
Jimin
Pomáhal jsem NamJoonovi co nejvíce jsem mohl. Doprovázel jsem ho kde byla potřeba. Čím více jsem s ním ale trávil čas, tím víc jsem si ho oblíbil. Byl to skvělí muž, byl všímavý, a milý ke všem. Dnes jsme šli vybírat onen oblek. ,,Jaký budete mít vy pane Kime, měli by jsme asi nějak ladit.'' řekl jsem a usmál se na něj. ,,Mám černý s černou košilí'' řekl jen, musel jsem se nad tím pousmát.
