TaeHyung (V)
J-Hope můj přítel byl vážně skvělí od začátku vztahu, ale poslední dobou to bylo jiné. Chodil pozdě domů, pořád se vymlouval na práci, ale já mu začínal věřit méně a méně. Začínal jsem se bát že mě začal podvádět. Vždy jsem mu věřil, protože my vždy ukazoval jak mě miluje, ale už si tím nejsem tolik jistý.
Hoseok (J-Hope)
Chystal jsem překvapení pro Taeho, ale vše se tak vleklo a já kvůli tomu zůstával v práci pozdě. Chtěl bych ho požádat o ruku, ale nechci žádný obyčejný prsten a tak na něj musím vydělat. Mrzí mě že s Taem trávím méně času, ale chci ho překvapit, on si to zaslouží. Dnes jdu domů celkem brzy, šéf řekl že si mám odpočinout, nevím proč. Ale spíš chtěl odejít také dřív, za svým přítelem. Potichu jsem dorazil domů a slyšel něco co mě dostalo.
TaeHyung
Pozval jsem si Jimina (jeho bratranec), potřeboval jsem se někomu svěřit. Povídali jsme si v obýváku až jsme se dostali k tomu tématu. ,,Přijde mi že mě Hobi podvádí Jimine. Je pořád dlouho v práci, už se mnou netráví čas. Co když má někoho jiného?'' optal jsem se ho. ,,Ale no tak Tae jste spolu tak dlouho, o tomhle by si si mě promluvit s ním.'' řekl Jimin. Já se mu s pláčem zhroutil do náruče.
Hobi
To co jsem slyšel mě zabolelo. Vážně si myslí že bych ho podváděl. Mrzí mě to, má pravdu, ale chtěl jsem pro něj udělat to překvapení. Měl bych se na to vykašlat a být s ním? Ale takhle nikdy nebude úplně můj. Zabouchl jsem dveře abych na sebe upozornil. ,,Ahoj lásko, ahoj Mine'' pronesl jsem jakmile jsem přišel za nimi. Taeho jsem políbil. Jen se na mě usmál s opuchlýma očima. ,,Copak se děje lásko, pročpak si plakal?'' optal jsem se ho. Nic neřekl jen se ke mě tulil.
o týden později
Přišel jsem domů, všude tma jen v obýváku se svítilo. Na gauči seděl Tae. Když mě spatřil hned začal. ,,Podvádíš mě! Chodíš pořád pozdě domů! Řekni jestli ti nejsem dobrý a proto mě podvádíš!'' křičel na mě. ,,Co to povídáš lásko nikdy jsem tě nepodvedl.'' snažil jsem se mu vysvětlit ale on hned zase spustil ,,Nekecej podvádíš mě!'' vykřikl a rozeběhl se pryč. Vyběhl jsem za ním, ale v tom jsem už jen viděl jak ho smetlo auto. Hned jsem volal sanitku, která ho odvezla pryč, před mýma očima. V nemocnici mi nikdo nechtěl nic říct, protože nejsem rodina.
Chodil jsem tam pořád, ale nepouštěli mě k němu. Dnes ale bylo něco jinak. Na chodbě stál Jimin. Když si mě všimla rozešel se ke mě a jednu mi vlepil. ,,Co si o sobě myslíš ty máš tu kuráž ještě se tu ukázat, po tom co si ho podváděl a kvůli tobě ho srazilo auto. Nejspíš nepřežije, jelikož se mu poškodilo srdce. To jsi chtěl ty sráči'' křičel po mě na celou nemocniční chodbu. Jen jsem sklopil hlavu, stejně by mě neposlouchal. Nikdy jsem ho nepodvedl. Počkat říkal že nepřežije? Ne to ne, musí žít.
Snažil jsem se zjistit něco o transplantaci srdce, ležel jsem v článcích a knihách. Chci ho zachránit. A tak jsem šel na testy. Zjistilo se že bych mohl být dárce, a já to pro něj chtěl udělat. Je to moje vina. Kdybych nebyl tak dlouho v práci, kdyby si nemyslel že ho podvádím. A tak jsem se domluvil s doktorem, aby o tom nikdo nevěděl. Doktor jak jsem zjistil je přítel mého šéfa, což bylo divný ale neřeším to. Pomohl mi to domluvit i v práci, NamJoon jak se jmenoval můj šéf to taky chápal, dokonce se mi i omlouval. Je to skvělí člověk a k Jinovi se hodí. Jin se vším souhlasil, nikou nic neřekne. Naposledy jsem napsal dopis který jsem dal do obálky společně s oním prstenem na který jsem šetřil, a předal to Jinovi.
Vše bylo připraveno, a pak už jsem jen upadl do spánku ze kterého se nikdy neprobudím.
TaeHyung
Probudil jsem se v nemocnici. Vedle postele seděli mí rodiče a Jimin. Všichni měli smutné tváře. ,,ma...mami'' zašeptal jsem a ona se na mě podívala. Hned co si všimla že jsem vzhůru začali ji téci slzy, a hned volala doktory. ,,Co se stalo'' optal jsem se potichu. ,,Pohádal jsi se s Hoseokem a srazilo tě auto'' řekl naštvaně Jimin. ,,kde je?'' optal jsem se ho. ,,Nevím nebyl tu'' jakmile to řekl má nálada klesla. Do pokoje vešel vcelku mladý doktor. ,,Dobrý den pane Kim jsem Kim SeokJin váš ošetřující lékař, jak se cítíte?'' optal se mě. ,,Těžce.'' řekl jsem. ,,Pro vás to bude již složitější, s vaším stavem jste podstoupil transplantaci srdce, budete se muset šetřit.'' řekl doktor a já se dotkl místa kde je srdce. Byla tam jizva
Když všichni odešli přišel znovu Jin. ,,Tohle vám tu někdo nechal.'' řekl se smutným úsměvem podal mi obálku a odešel. Otevřel jsem to a uvnitř našel dopis a prsten. Krásný prsten. Hned jsem se pustil do čtení.
Drahý TaeHyungu,
Nikdy jsem nečekal že by jsi si myslel že tě podvádím. Vím chodil jsem pozdě s práce, ale bylo to díky tomuto prstenu. Chtěl jsem tě požádat o ruku, ale ty jsi mě nenechal ani mluvit. Jimin mě za tebou nechtěl pustit, a tak jsem ti nemohl nic říct. A pak jsem se dozvěděl že potřebuješ transplantaci. Hned jsem si začal zjišťovat co je potřeba a když jsem to zjistil šel jsem na testy. Mým úkolem bylo zachránit tě a zajistit ti skvělí život, i když nebude se mnou. Opatruj mé srdce v tobě.
Navždy tvůj Hoseok
Jakmile jsem to dočetl rozbrečel jsem se. On mi dal své srdce. Chtěl si mě vzít a já ho nenechal mluvit. Po chvíli se otevřeli dveře, a dovnitř vešel Jin, již zase. ,,Byl to milí kluk, pracoval pro mého přítele. A když jsem viděl že si pro tebe nechá vzít svůj život, nemohl jsem mu to rozmluvit. Někdy ze vzteku děláme špatné věci, ale nechat mluvit a vyřešit je lepší než se postavit na hlavu.'' řekl a jen se na mě usmál. ,,Znal jste ho?'' ,,Vážně jen chvilku, ale věděl jsem že by pro tebe udělal cokoliv. A ty pro něj musíš žít.'' řekl a odešel.
Od té doby jsem žil. S Jine a NamJoonem jsme zařídili řádný pohřeb. Bylo mi bez něj smutno jeho srdce bylo ve mě a já vím že na něj nezapomenu. Ale našel jsem někoho koho jsem zase mohl milovat, a kdo respektoval mou minulost.
