Poslechněte si vyprávění o tom jak láska mohla porazit již dávnounenávist. O tom jak záchrana pomohla všem pochopit že nikdo není ten špatný.
Měsíc byl vysoko na obloze a vrhal stříbrné světlo na městečko Gwangju. V lesích kousek za městem se kolem ohně shromáždila skupina vlkodlaků s tvářemi napjatými obavami.
"Nemůžeme nechat upíry, aby to prošlo," zavrčel Jeon Jungkook a v očích se mu blýskalo hněvem. "Zabili jednoho z našich, Namjoone. Musíme s tím něco udělat."Kim Taehyung, jeho nejlepší přítel a kamarád ze smečky, souhlasně přikývl. "Souhlasím, Jungkooku. Nemůžeme je nechat, aby po nás takhle šlapali. Musíme jim ukázat, že neustoupíme."Zatímco vlkodlaci diskutovali o svém akčním plánu, skupina upírů přihlížela ze stínů. Park Jimin, vůdce upíří smečky, se při pohledu na vlkodlaky hádající se mezi sebou ušklíbl."Nejsou pro nás srovnatelní," řekl a z hlasu mu kapala arogance. "Je to jen banda divokých zvířat. Nemají šanci proti naší velké síle a rychlosti."Min YoonGi, jeho zástupce, se zamračil. "Neměli bychom je podceňovat, Jimine. Mohou to být vlkodlaci, ale stále jsou nebezpeční. Musíme být opatrní."Ale Jimin se jen zasmál a oči mu zářily zlobou. "Opatrně? Těch špinavých sráčů se nemáme čeho bát. Rozdrtíme je dřív, než budou mít šanci vrátit úder."Mezitím se ve městě Gwangju dva mladí muži věnovali své noční rutině. Jeon Jungkook, vlkodlak s ohnivou povahou a zuřivou loajalitou ke své smečce, hlídkoval v ulicích a dával pozor na jakékoli známky potíží.Min YoonGi, upír s chladným chováním a bystrým vtipem, byl v nočním klubu, užíval si nočního života a mísil se s ostatními upíry. Vždy ho přitahovala pulzující energie města a miloval vzrušení z lovu.Netušili, že jejich cesty se brzy zkříží způsobem, který oběma navždy změní život.Bylo to náhodné setkání, které svedlo Min YoonGi a Jeon Jungkooka dohromady. Oba byli mimo stejný noční klub, přitahováni pulzujícím rytmem hudby a příslibem vzrušení.Když stáli ve frontě a čekali, až se dostanou dovnitř, jejich oči se poprvé setkaly. Jungkook cítil zvláštní tah v srdci, jako by toho upíra už dříve znal, zatímco YoonGi cítil hluboko ve své duši jiskru uznání.Vyměnili si opatrné přikývnutí na znamení uznání, každý z nich vycítil, že na tom druhém je něco jiného. Než však stačili něco říct, dav je strhl dovnitř a okamžik byl ztracen.Uvnitř klubu byl vzduch prosycený pachem potu a alkoholu, hudba jim bušila v uších. YoonGi zamířil k baru, objednal si drink a rozhlédl se po místnosti, zda nezahlédne známé tváře.Na druhou stranu Jungkook byl ve vysoké pohotovosti, jeho smysly byly na dně, když pozoroval ostatní patrony, zda nenaznačují nějaké potíže. Věděl, že upíři tento klub často navštěvují, a pokud k tomu dojde, byl připraven na konfrontaci.Ale jak noc ubíhala, stalo se něco neočekávaného. YoonGi zjistil, že je přitahován k Jungkookovi, neschopen odtrhnout pohled od vlkodlaka, když se pohyboval davem s pružnou grácií.Jungkook také zjistil, že není schopen odolat upíří síle a jeho oči sledovaly každý YoonGiho pohyb se směsí fascinace a ostražitosti.Byla to nebezpečná atrakce, kterou si ani jeden z nich nemohl dovolit. Ale když kolem sebe kroužili, chyceni v tichém tanci touhy a nebezpečí, oba věděli, že si hrají s ohněm.A když se konečně střetli tváří v tvář, jiskra mezi nimi vzplanula v prudký plamen, který hrozil, že je oba pohltí.Napětí mezi vlkodlaky a upíry narůstalo týdny, každá strana čekala, až ta druhá udělá první krok. A v osudnou noc v Gwangju k nevyhnutelnému střetu konečně došlo.Začalo to malou potyčkou na náměstí, několika zbloudilými ranami, které si vyměnili dva členové znepřátelené smečky. Netrvalo však dlouho a konflikt přerostl v plnohodnotnou bitvu, kdy se vlkodlaci a upíři střetli ve smrtícím tanci krve a moci.Jungkook a YoonGi se ocitli v hustém chaosu, oba bojovali ze všech sil, aby ochránili své kamarády a přátele. Ale v zápalu boje si nemohli pomoci, ale byli k sobě přitahováni a jejich oči se střetly v chaosu se směsí strachu a touhy.Jak boj zuřil, Jungkookovi spolubojovníci jeden po druhém padali, jejich těla byla roztrhaná a krvavá od divokých útoků upírů. YoonGiho vlastní druh si nevedl o nic lépe, jejich elegantní tvary byly otlučené a zlomené divokou silou vlkodlaků.Ale jak noc ubíhala, bylo jasné, že vlkodlaci jsou v početní přesile a v převaze. Upíři bojovali s chladnou, vypočítavou přesností, která způsobila, že vlkodlaci se otřásli a jejich řady se s každou minutou ztenčovaly.Jungkook věděl, že ztrácejí půdu pod nohama, že upíři jsou pomalu, ale s určitě získá převahu. A jak bojoval, aby ochránil své spolubydlící, srdce se mu sevřelo strachem o jedinou osobu, která pro něj znamenala víc než kdokoli jiný.YoonGi.Jak bitva zuřila, YoonGi s hrůzou sledoval, jak vlkodlaci padají jeden po druhém, jejich těla jsou roztrhaná a zbitá divokými útoky upírů. Věděl, že ztrácejí půdu pod nohama, že upíři pomalu, ale jistě získávají převahu.Ale když bojoval, aby ochránil svůj druh, nemohl si pomoci, ale přitahoval ho Jungkook, vlkodlak, který ho chytil za srdce způsobem, který nikdy nepovažoval za možný.A když se díval do Jungkookových očí, naplněných směsí strachu a odhodlání, věděl, že musí něco udělat, aby ho ochránil. I kdyby to znamenalo obětovat se při tom.YoonGi se s divokým výkřikem vrhl před Jungkooka a vzal na sebe tíhu upířího útoku zaměřeného na vlkodlaka. Cítil, jak se mu do masa zařezává ostré bodnutí upířích drápů, bolest jím projela jako plápolající oheň.Ale když padal na zem a z ran se mu řinula krev, cítil, jak se nad ním usadil mír. Věděl, že udělal správnou věc, že zachránil jedinou osobu, která pro něj byla důležitější než život samotný.Jungkook si k němu klekl, ruce se mu třásly, když je tiskl na YoonGiho rány a snažil se zastavit tok krve. "YoonGi," zašeptal a jeho hlas byl chraplavý emocemi. "Nemůžeš zemřít. Prosím, neopouštěj mě."Ale YoonGi se jen usmál a na tváři měl hořkosladký výraz. "Pro mě je příliš pozdě, Jungkooku. Ale můžeš mě zachránit. Musíš mě zachránit."A když se díval do Jungkookových očí, plných slz a touhy, věděl, že existuje jen jeden způsob, jak zachránit YoonGi život.Musel mu dát svou krev.Jungkook zaváhal jen na okamžik, než se rozhodl. Věděl, že když dá YoonGi svou krev, spojí je dohromady způsobem, který nelze nikdy vrátit zpět. Ale také věděl, že nemůže snést ztrátu upíra, který pro něj tolik znamenal.Pevnou rukou si drásaným nehtem pořezal zápěstí a sledoval, jak z rány vytéká krev. Pak přitiskl krvácející zápěstí k YoonGiho rtům, srdce mu bušilo v hrudi, když čekal, až se upír napije.YoonGiho oči se třepotavě otevřely, jeho pohled se setkal s Jungkookovým, když na okamžik zaváhal, než se zhluboka nadechl a zhluboka se napil z Jungkookova zápěstí. Krev vlkodlaka byla teplá a bohatá a naplňovala ho pocitem síly a moci, který nikdy předtím nepoznal.Když se napil, YoonGi cítil, jak ho zaplavil zvláštní pocit, směs slasti a bolesti, která ho nechala bez dechu. A když spolykal poslední kapku Jungkookovy krve, cítil, jak mu žilami zaplavila vlna energie, která ho naplnila obnoveným pocitem vitality.Jungkookova krev ho zachránila.A když se díval do Jungkookových očí, plných slz a úlevy, věděl, že jejich pouto je navždy zpečetěné.Byli to spřízněné duše, spjaté dohromady krví a láskou způsobem, který se nikdy nedal zlomit.A když spolu leželi, jejich srdce propletená tichým tancem oddanosti, věděli, že jejich láska vydrží navěky.Prokletí nenávisti slunce a měsíce mezi upíry a vlkodlaky. Bitva byla vyhrána, ale válka ještě zdaleka neskončila. A když Min YoonGi a Jeon Jungkook leželi jeden druhému v náručí, věděli, že budou čelit všem výzvám, které se jim postaví do cesty, pokud budou mít jeden druhého.Neboť jejich láska byla přírodní silou, poutem, které nemohlo být nikdy přerušeno.A když sledovali, jak slunce vychází nad obzorem a maluje oblohu v odstínech růžové a zlaté, věděli, že jejich láska přetrvá navěky a bude zářit jako maják naděje ve světě zmítaném temnotou a nenávistí.Společně by vybudovali budoucnost, kde by vlkodlaci a upíři mohli koexistovat v míru a harmonii, spojeni láskou, která přesahovala všechny hranice.A když se objímali, jejich srdce se proplétaly tichým tancem oddanosti, věděli, že jejich láska vydrží navěky.
