Osamělí psí hybrid se toulal zasněženými ulicemi Seoulu, neměl kam jít. Byl sám v nejchladnější zimě, jaká Seoul postihla. Zvykl si být sám, už od dětství co se dostal z té krabice, byl sám jen se svou harmonikou. Neměl kamarády, a proto si je hledal. Začalo to medvídkem, ale ten ho neposlouchal. Pak začal hledat v popelnici a z odpadků si postavil posluchače pro jeho hraní. Ale ty odvezli popeláři, kterým tak tak stačil utéci. A balónky na které sám namaloval obličeje uletěli. Malí Chimmy zůstával tedy sám, ve hraní se zlepšoval jak roky utíkaly. A dnes tu byla ona chladná zima.
Na střeše jednoho domu postavil mnoho sněhuláků, a začal jim hrát na svou harmoniku, když mu to náhle uklouzlo na sněhu, a on do jednoho vrazil, a onen sněhulák se rozbořil. Malí Chimmy byl z toho nešťastný a tak sám se sklopenou hlavou přešel k římse střechy sedl si na ni. Na foukací harmoniku začal hrát vánoční melodii. Když dohrál uslyšel potlesk. Rozhlížel se odkud to jde když si všiml srdíčkové postavy, která se na něj usmívala. A tak se Chimmy potkal s TATA. Stali se z nich kamarádi, společně s dalšími. Chimmy se cítil šťastný že už není sám, a má posluchače, kteří ho chválí za jeho hraní. Se všemi si rozuměl, byli stejně potrhlí jako on. Kamarádství jim vydrží dlouho, a nikdo je od sebe nedokáže rozdělit. Všichni věří že kdyby se to náhodou někomu povedlo, stejně je to zase svede k sobě. Už nikdo z nich nebude sám.
Ano je to příběh BT21 a mě se nehorázně líbil. Tak jsem ho sem přepsal snad to nevadí.
Zítra vyjde poslední díl tohoto ,,kalendáře''. Váš Sebe A omlouvám se že je to tak krátké, ale nemám moc čas na psaní.
