,,Jenže když ho vidím, tak teprve pak se cítím naživu''
TaeHyung
Tehdy jsem zažíval šikanu, kvůli tomu kým byl můj otec. Byl bohatý poslanec, a matka to dávala najevo více než on. Oblékala nás neustále do drahých a značkových věcí, říkala nám jak se máme chovat. Prostě etika a to co každý mladý rád porušuje. Ale já nemohl. Nenáviděl jsem to. Matka mi vždy schvalovala s kým se mohu bavit, a nevlastní bratr, a můj nevladstní bratr byl úplně stejný. Ano nejsem jejich syn, ale adoptovali mě. Dali mi život po kterém prý touží každý, ale mě se protivil. Dokud jsi do školy nevstoupil ty, a vše se mi otočilo naruby.
Dnes byl den jako každý jiný. Sedět vspřímeně u rodinné snídaně, které jsem nenáviděl. Poslouchal keci o tom jak se mám chovat, tak moc jsem to nenáviděl, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Pak nás náš osobní řidič odvezl do škol. Já chodím ještě na střední, můj bratr už na vysokou. Matka chce abych byl stejný jako on, ale mě to nebere. Miluji tanec a hudbu, ale má rodina nechce abych se tomu věnoval, prý to nemá kariéru.
Znuděně jsem kráčel do mé třídy, lidi na chodbě mi tvořili uličku, jak kdybych byl něco víc. Sakra chci normální kamarády, a normální zacházení. Ale všichni mě tu vidí jen toho syna z rodiny poslance. I učitelé ke mě tak přistupují, i když nedá se říci že jsem hloupí to ne, mé známky jsou dobré, ale štve mě to.
Hodina začala, a do třídy vstoupil ředitel, a za ním nějaký kluk. Ředitel něco mlel, ale já ho neposlouchal, svou pozornost jsem věnoval pouze jemu. Byl tak krásný, když ředitel odešel, onen kluk začal mluvit. ,,Jak jste slyšeli jsem Min YoonGi. A jsem z Daegu.'' řekl jen. S neutrálním výrazem se rozešel na místo, které mu přidělil učitel, sakra to místo je zrovna vedle mě. On si sedl do lavice, a vše kolem sebe ignoroval. Jen jsem na něj koukal, ale pak jsem se začal věnovat učiteli. ,,Jsem YoonGi'' otočil se na mě a řekl. ,,TaeHyung.'' řekl jsem když k tom k nám dorazili ,,barbie'' třídy. ,,Nebav se s ním YoonGi, nemuselo by to s tebou dopadnout dobře, je to syn poslance.'' řekli jen, a já čekal že je vážně poslechne, i když jsem se toho bál. Nechtěl jsem aby se se mnou přestal bavit. Když v tom zazněl jeho příjemný hlas ,,Já se můžu bavit s kým jen chci a vy to neovlivníte. No a co že je syn poslence.'' řekl jim a mě věnoval úsměv. Já se na něj usmál zpět.
Od té doby jsem měl kamaráda. Vážně se se mnou bavil. A já k němu začal něco cítit. Bál jsem se mu to však říct. Co když ho to znechutí? Co když nemá rád kluky? Běhali mi hlavou tyto otázky.
Dnes jsme šli spolu ven, a já se rozhodl mu to říci. Vzal jsem ho do jedné kavárny, kde jsme si oba objednaly. On Americano a jahodový dortík, a já jahodový čaj a kokosový dort. ,,Víš YoonGi slib že i přes to co ti řeknu se na mě nenaštveš a dál budeme kamarádi.'' řekl jsem nejistě. ,,Neboj Tae.'' řekl. ,,Víš já já nevím jak to říci, ale cítím cítím se s tebou moc dobře, a asi tě mám radši než jen kamaráda.'' řekl jsem rozklepaně. ,,Cítím to podobně Tae, taky tě mám moc rád, ale bál jsem se něco říci.'' řekl a já se na něj usmál svým boxy smile. Byl tak krásný. Chytl jsem ho za ruku, když se stalo něco v co jsem nikdy nechtěl aby se stalo. ,,Kime TaeHyungu co si myslíš že tu děláš, takhle tě rodiče nevychovali.'' rozkřikl se na mě můj nevlastní bratr, a já na něj jen vyděšeně zíral. On mě chytl a někam táhl. Jak jsem zjistil tak do auta, které se pak rozjelo k nám domů.
Tam to bylo snad ještě horší. Po tom co to vyslepičil mámě ta mě taky seřvala, a řekla že to tak nenechá. Nepouštěla mě do školy. Musel jsem být doma, a zabavili mi veškerou elektroniku. Po týdnu mi oznámila že mě přihlásila do Ameriky a že odlétám za dva dny. To už jsem nedával a rozbrečel jsem se na plno. Než jsem odlétal, řekli mi že se musím rozejít s YoonGim. Byl to poslední čas co jsem ho viděl, a nejspíš mu ublížil tak moc že i mé srdce se lámalo na kousíčky. Omlouvám se Gi.
Utíkal jsem s pláčem do auta.
Na YoonGiho jsem myslel v jednom kuse, pod novím účtem, jsem ho i začal sledovat na Ig. Zjistil jsem že se z něj stal producent, a je celkem i slavný. Byl jsem tak pyšný. A mrzelo mě co jsem musel udělat. Tak moc za to svou rodinu nenávidím. Čtyři roky v Americe utíkali rychle, a já se naučil jazyk, i to co jsem studoval. I přes to co matka zamýšlela že budu studovat jsem se přihlásil na uměleckou. Aspoň tohle jsem si zařídil. A i přes protesty matky jsem studoval hudbu, zpěv a tanec. Aspoň toto jsem si vydobil.
Dnes je ale den, kdy se vracím do Koree. Matka říkala že mi sehnala společnost, do které mám nastoupit. I přes to že jsem si ji chtěl hledat sám, nemohl jsem s tím nic dělat. A tak hned po návratu jsem tam zamířil. Bang Pd, byl milí muž. Říkal že i přes to že se za mě matka přimlouvala, líbila se mu má hudba a hlas, takže je to mnou ne matkou. Ukázal mi kde co je a zakončovali jsme to ve studiu, kde zrovna pracoval producent na mé nové skladbě. Vešli jsme dovnitř a PD promluvil. ,,Sugo vedu ti nového zpěváka, toto je Kim TaeHyung.'' ona osoba se otočila a já poznal toho, komu jsem kdysi tolik ublížil. V jeho očích se zaleskli slzy, a mě to bylo neskutečně líto.
YoonGi
Takže on si odjede, a pak se po čtyřech letech ukáže v této společnosti, s tím že je noví zpěvák? To jako vážně. Na tohle nemám. Rychle jsem se otočil zpět. A neřešil jeho přítomnost, i když to bylo těžké.
Museli jsme se spolu potkávat každý den, kvůli té písni. Musel jsem uznat že jeho hlas zněl skvěle, pro tuto píseň a já zase začínal tát jako kdysi. '
TaeHyung
Bylo těžké ho ignorovat, stále jsem ho miloval, nešlo to zapomenout. Bylo mi líto že mě ignoroval, ale ublížil jsem mu i když jsem svým způsobem musel. Nechtěl jsem odjet, ale nebyl jsem plnoletý takže jsem musel. S YoonGim se pracovalo úžasně, a já pokaždé co jsem zpíval myslel jen na něj. Tak moc mě to mrzelo, tak moc jsem ho miloval.
Jednou mi to nedalo, a rozhodl jsem se mu napsat píseň a tak i přes to že jsem neměl tolik zkušeností jsem se do toho dal. Vyšla celkem dobře, i když trvala celkem dlouho. Ale už byl čas mu jí zaspívat. Poslochal, plakal, usmíval se. A mě bylo tak krásně. Od té doby mi bylo jedno co si má rodina myslí. Chodili jsme spolu. Cítil jsem že mi úplně neodpustil, ale miloval mě a já jeho.
