JungKook
Kdo jsem? Mé jméno je Jeon JungKook nejstarší syn Krále Jeona. Letos je má rodina na trůně již 100 let. Nikdy jsem nechtěl být princem. Nemůžu skoro nic dělat sám. Mám jen jednoho přítele a to je Park Jimin vyrůstali jsme spolu již od dětství. On byl jediný můj přítel, se kterým jsem mohl dělat cokoliv, i když se pak rodiče zlobili. Byl jediný komu jsem mohl říci cokoliv. Je jediný kdo mě na tomto prokletém místě chápe. Nemůžu pořádně ai jít ven bez stráží, ale to se snad dnes změní.
S Jiminem jsme dnes měli mít nějakou lekci společenského tance, ale my jsme se vykradli ze zámku. Koně byli připraveni a tak jsme jen nasedli a vyrazili směr les. S kušemi na zádech, jsme se proháněli lesem. Výhoda byla ta že rodiče nebyli doma, museli objíždět statky, s pozvánkou na můj zásnubní ples. Nechce se mi na něj, s pomyšlením že si musím vzít pro mě cizího muže byla nehorázná. Ano jsem gay, všichni to vědí, a rodiče to respektují. Musí nic jiného jim nezbývá.
Jin
Macecha, z dneška dělá bůh ví co, ale má přijet jenom královská rodina s pozvánkou na ples. To je toho. Když jsem měl veškerou práci hotovou, šel jsem pro svého koně a vyjel, do lesa. Projížděl jsem se, když jsem si na kraji lesa všiml muže co míří na rodinu srnek. Rychle jsem slezl z RJ a udělal sněhovou kouli, hodil jsem ji po něm. On neudržel rovnováhu a spadl, tím srnky vyplašily. ,,Co si myslíš že děláš?'' vykřikl jsem po něm. ,,Střílím nevidíš, víš kdo já vůbec jsem?'' vykřikl po mě. ,,Jediný co by jsi byl je vrah nevinných srnek.'' řekl a jsem a naskočil na RJ a vyrazil jsem zpět k domovu. Kde jsem od našeho vozky dostal tři oříšky, které mu cestou cvrnkly do nosu a on si vzpomněl na mě.
Kook
Co si o sobě ten kluk myslel. Co si to vůbec dovolil. Tak neslušného člověka jsem ještě nepotkal. Vyplašil mi lovnou. Ale byl krásný, to jsem musel uznat. Pořád jsem na něj myslel. Když jsme se zase sešli s Jiminem, radši jsem nic neříkal. Vyjeli jsme směr domů. Na zámku nás můj otec seřval, ale já si z toho jako vždy nic nedělal. Druhý den měli být velký lov ještě s dalšími hrabaty, atd. Nechtělo se mi na něj, ale musel jsem.
V noci jsem pořádně nespal. Pořád jsem myslel na toho kluka. Třeba ho dnes zase potkám, pomyslel jsem si a nadšeně jsem vyskočil z postele. Oblékl jsem se, a před pokojem již čekal Jimin, šli jsme spolu na snídani. Otec mi řekl co a jak na lovu, a mohli jsme vyrazit, na nádvoří jsme se sešli s dalšími hrabaty, a mohli jsme vyrazit. V sázce byl lovecký prsten pro nejlepšího střelce.
Já se ale spíše projížděl lesem a čekal zda na něj narazím. Byl ale už čas se zase vrátit na místo. Všichni něco ulovili, až na mě. ,,Kdo trefí to káně vyhrává vše. Zvolal jsem. Všichni se ho snažili trefit, nikdo to však nedokázal, když v tom se káně řítilo dolů. ,,Kdo ho střelil?'' vykřikl jsem. ,,Snad se neurazíte když řeknu já.'' promluvil jemný mužský hlas. A já se za ním otočil. Stál tam muž oděn v loveckém oblečení. ,,Vyhráls'' řekl jsem mu a navlékl mu na ruku prsten.
Jin
Kdo by čekal že v malém oříšku se schovávají nádherné šaty pro lovce. A tak jsem si je oblékl a vyjel do lesů. Kde jsem narazil zase na toho muže. Byl tam s tolika lidmi, a snažil se trefit káně. Nenechal jsem je, trefil jsem ho sám. Jak jsem se dozvěděl tak princ JnungKook mi navlékl na ruku výhru. Já se nad tím jen usmál a zase pelášil pryč, aby nikdo nezjistil že jsem pryč z domu.
JungKook
Dnes je den plesu, nechci na něj, ale stále doufám že se tam objeví on. Pořád na něj myslím. Nejde zapomenout, a Jimin si ze mě dělá srandu. No a taky to jednou pozná ne? Zamilovanost je bláznovství. Sluhové chystali sál, kuchaři vařili a já se jen nudil s Jiminem a mými myšlenkami.
Jin
Macecha dnes jede na zámek s jejím synem, na ples. Taky bych chtěl, třeba bych ho zase viděl, ale já nesmím. Macecha mi dala za úkol přebrat čočku a hrch, je toho tolik, že bych to nestačil. Když v tom se otevřelo okno a dovnitř vlítli holoubci. Začali to přebírat. A já se tak vydal na slamník. Otevřel jsem další oříšek ze kterého vypadl krásný oblek. Hned jsem se převlékl, a když jsem se podíval na RJ byl nastrojený. Mohli jsme tedy hned vyjet.
Na plese bylo tolik lidí, hodně mě známého i neznámého jídla. Když v tom jsem si všiml prince. Stál na balkonu, a tak jsem se za ním vydal. ,,Co že jste tady tak sám'' pronesl jsem k němu. On se na mě překvapeně otočil, ale když zjistil že jsem to já usmál se. Vypadal tak roztomile. ,,Smím prosit o tanec'' zeptal se a já jen kývl. Tancovali jsme celou noc, když v tom jsem si uvědomil že budu muset jít. ,,Mrzí mě to, ale už budu muset jít'' řekl a jsem a nečekal na jeho reakci a vydal se pryč. Za sebou jsem slyšel křik ale neotáčel jsem se.
Nasedl jsem na RJ a odjel domů.
JungKook
Byl tu vážně přišel. Tancoval jsem s ním s takovou lehkostí. Protancovali jsme spolu celou noc dokud neřekl ,,Mrzí mě to, ale už budu muset jít'' a pak utekl. Rychle jsem nechal přichystat koně, a rozjel jsem se tam kam jsem myslel že jel. Dojel jsem až ke starému domu. Zaklepal jsem a čekal až někdo otevře. ,,Dobrý den, nepřijel jsem teď nádherný muž s růžovími vlasy an bílém koni.'' řekl jsem s očekáváním, nikdo neodpovídal.
Jin
Věděl jsem že mě následuje, zajel jsem rychle přes dvůr k slamníku kam jsem vylezl. Poslední oříšek, teď nebo nikdy. Z oříšku vypadl krásný bílí oblek, svatební. Rychle jsem se převlékl a vyjel ven kde byl už i on. ,,Jsi to vážně ty?'' ptal se jako by nevěřil že mě vidí. Jen jsem kývl. On mě sundal z koně a zatočil se se mnou.
Takhle jsme spolu již do dnes
