YoonGi
Být královské krve není tak růžovéjak se z filmů může zdát. Tolik pravidel, tolik etikety, a hlavně tolik věcí co nesmíte. Ale já byl vždy rebel. Vždy jsem rád poršoval to co bylo zakázané. I přes to že už jsem za to byl tolikrát zmlácen otcem, mi to za to stálo. Nenáviděl jsem to, nesmět se s koro s nikým bavit, být osamělí, tak co jiného zbívalo než porušit pravidla. Porušoval jsem je rád dokud se neobjevil on.
Pamatuji si to přesně, tehdy bylo vše zasněžené, bílí sníh ležel po zemi, jako přikrývka. Bylo to kouzelné, hlavně v noci když se měsíc na této bílé přikrývce leskl. Rozhlížel jsem se po nádvoří a zahradách, když jsem si všiml něčeho zvláštního,a tak jsem na sebe hodil svůh teplý plášť a vydal se do zimní noci, směrem ke stájím, kde jsem onen stín viděl. Pomalu jsem vstoupil s lucernou v ruce, a procházel zkrs stáje, když jsem si všiml jednoho koně, co byl celkem neklidný. A tak jsem přistoupil k jeho boxu a podíval se dovnitř. V rohu boxu ležel neznámí muž se zahalenou tváří. Těžce oddechoval, a ikdyž špatně mohl jsem si všimnout že se drží za břicho. Pomalu jsem otevřel dveře boxu, a pomalu se přibližoval k němu. On se trochu více zkroutil do klubíčka, i když při tom tiše sykl. ,,Nechci ti ublížit.'' řekl jsem tiše. On se na mě jen nedůvěřivě podíval. ,,Vážně ne, jen ti pomůžu co ty na to.''šeptl jsem k němu. Avšak ani jsem se nenadál a u krku jsem měl dýku. Jak to sakra stihl. ,,Uklidni se vážně ti chci jen pomoci.'' řekl jsem nervózně. Dýka z mého hrdla však nemyzela. ,,Zavedu tě ke královskému lékaři pomůže ti.'' řekl jsem. ,,Proč by jsi to dělal?'' promluvil poprvé, a jeho hluboký hlas mi rozvibroval snad celé tělo. ,,Chci ti pomoci, myslím že umřít ještě nechceš.'' řekl jsem jen. ,,Dobře tedy.'' řekl jen ale dýku od krku neodtáhl.
A tak jsem ho tedy vedl potichu zámkem až ke královskému lékaři. Když jsem zaklepal a on mi otevřel nenápadně jsem naznačil aby nic neříkal. Pustil nás dovnitř. ,,Postarej se o něj prosím, je zraněný.'' řekl jsem jen. On kývl na souhlas, já se chystal odejít, ale v tom mě chytla něčí ruka. ,,Neodcházej, pořád se musím dostat ven.'' řekl hruběji. Já si tedy jen sedl a čekal. Když doktor vše dodělal, onen muž usnul. ,,Co se to děje vaše výsosti, kdo to je?'' optal se lékař. ,,Nevím kdo to je, ale raněným se musí pomáhat, i kdyby to byli zloději. Venku je krutá zima, nemohl jsem ho nechat umřít takhle.'' řekl jsem upřímně. ,,Co s ním je?''optal jsem se ještě. ,,Nevím někdo ho bodl, ale není to tak hrozné. Jen se musí měnit obvazy a mazat ránu.'' řekl doktor a já jen kývl.
Když se mladík probral, řekl jsem mu že tady zůastat nemůže, že ho vezmu do jiného pokoje, on souhlasil, ale všude se jen ostražitě díval. Zavedl jsem ho do svého pokoje. A tam ho nechal, vzal jsem si pokoj pro služebné co je hned vedle mého. Ano mám pokoj pro služebné hned vedle. Dříve tam spal můh pobočník, ale ten skončil, a tak byl prázdný. Pak jsem mu přinesl něco k jídlu.
Jak jsem zjistil jmenuje se TaeHyung a šli po něm stráže, protože si mysleli že je zloděj, ale přitom prý nic neukradl, a vážně u sebe nic neměl. Nemohl být zlodějem. Jak řekl lékař měnil jsem mu obvazy a mazal ránu mastí. Hojilo se mu to celkem dobře. Za to jsem byl rád.
TaeHyung
Musel jsem utéci, můj otec mě chtěl provdat za nějakého prince. To jsem nemohl dopustit. Když jsem však přiběhl do jednoho království, všimli si mě nějaký vojáci a začali mě honit. Jeden mě dokonce bodl. Pomalu jsem se potácel až do stájí, břicho boleo, a byl jsem vyčerpaný. V tom však někdo do stájí přišel. Schoval jsem se tedy co nejvíce do rohu a čekal co se stane. Byl to mladý muž. Do tváře mu nebylo moc vidět kvůli kapuci od pláště. Jen jsem na něj vyděšeně zíral dokud nepromluvil ,,Nechci ti ublížit.'' řekl tišee. Jen jsem na něj nedůvěřivě zíral. ,,Vážně ne, jen ti pomůžu co ty na to.''šeptl znovu. Když nedával pozor úřitiskl jsem mu ke krku dýku. ,,Uklidni se vážně ti chci jen pomoci.'' řekl nervózně. Dýku zjeho krku jsem však nesundával. ,,Zavedu tě ke královskému lékaři pomůže ti.'' řekl. ,,Proč by jsi to dělal?'' promluvil jsem, a cítil jak se mu zachvělo snad celé tělo. ,,Chci ti pomoci, myslím že umřít ještě nechceš.'' řekl, to měl pravdu vážně nechci umřít. ,,Dobře tedy.'' řekl jsem a pak se s jeho pomocí plahočil k lékaři. Když mě začal ošetřovat usnul jsem z vyčerpání.
Když jsem se probudil onen muž řekl že mě zavede do jiného pokoje. A já tedy šel s ním. Byl to honosný pokoj, pak dokonce přinesl i jídlo. Staral se o mě, převazoval a mazal mi ránu. Byl vážně milí. Jmenuje se YoonGi. Je mi s ním příjemně.
YoonGi
Otec si mě zavolal k sobě. Oznámil mi že přijede král z vedlejšího království kvůli svatbě s jeho synem. Sakra já si nikoho brát nechci. Copak to nechápe. Nic jsem s tím však dělat nemohl. A vážně jak otec řekl král Kim přijel, ale bez jeho syna, s tím že se prý ztratil. Prý utekl. Nedivím se, taky bych utekl.
Pak jsem se vrátil zpět k tomu muži,který mi stále neřekl jeho jméno. S ním mi bylo skvěle. Podle toho co říkal cítil se lépe a tak jsem ho vytáhl ven. Procházeli jsme se zahradami když v tom jsem za námi uslyšel. ,,Princi YoonGi, co tu děláte s mím synem.'' když jsem se tím směrem podíval byl to král Kim. Počkat jeho syn? Podíval jsem se zmateně na TaeHyunga, on vypadal taky překvapeně. ,,Takže ty jsi princ?'' řekli jsme nastejno. Vše mě tak vykolejilo, že se mé nohy sami rozpohybovali a já tíkal bůh ví kam. Až po tom co jsem zabouchl dveře jsem si vědomil že jsem ve svém pokoji.
,,YoonGi otevři?'' křičel TaeHyung přes dveře. Neposlouchal jsem ho. Musel jsem si to nechat projít hlavou. ,,No tak Gi.'' řekl prosebně, a já už to nezvládal a otevřel dveře. Tae sem vpadl. ,,Neřekl jsi mi to.'' řekl jsem jen. ,,Nechtěl jsem aby to něc změnilo. Jsem takový jakýho jsi mě poznal, nejsem jiný.'' řekl jen. Jen jsem se na něj usmál a vlepil mu facku. Pak jsem si ho ale přitáhl do polibku. Do sladkého prvního polibku.
