JungKook
V hlavě jsem měl prázdno, stál jsem u jezírka, kam jsem rád chodil a koukal se na křišťálově čistou vodu. Přemýšlel jsem zda mám do něj jít, už dlouho jsem nemohl do vody, a teď tu nikdo nebyl. A tak jsem nemeškal a skočil do vody. Po chvíli už po mých nohou nebyla ani stopa, a místo nich byla krásná fialově se třpitíci ploutev. Potopil jsem se pod vodu a po chvíli zase vyplaval nad hladinu. Chvíli jsem takhle blbnul, když v tom mě probudil cizí hlasy. ,,Ano dříve se v tomto jezírku vyskytovli ale již dlouho je tu nikdo neviděl.'' ,,Mořské pany ani muži neexistují.'' ,,Ale ano.'' když jsem to uslyšel, rychle jsem se potopil a podplaval do malé skalky co v jezírku byla. Nesmí mě vidět. Pozoroval jsem hladinu, a nad jezerem viděl tři muže. ,,Vidíš nejsou tu pojďme zpět.'' řekl zase jeden. A táhl je pryč. Myslel jsem si že odešli a tak vyplaval nad hladinu. ,,Přeci jen tu jsi.'' prones příjemný ale neznámí hlas. Prudce jsem se za ním otočil.
Stál tam muž s krátkými vlasy a koukal se na mě. ,,Jsi vážně krásný.'' řekl a přibližoval se ke mně. Když v tom někdo zakřičel. ,,Vaše výsosti nic tam není tak pojďme.'' ,,Už jdu, už jdu.'' řekl onen muž. A pak s posledním pohledem, odešel. Kdo to je? Pomyslel jsem si. Rychle jsem vylezl na břeh a když už jsem měl zase nohy vydal jsem se pryč.
NamJoon
Šli jsme s mími kamarády k jednomu jezeru v jeskyni u moře. Slyšeli jsme že se tam mají vyskytovat mořské pany, a mi je moc chtěli vidět. Když jsme tam došli nic tam nebylo. A tak jsme se rozhodli vrátit do zámku. Ale já měl nutkání se vrátit, a tak jsem se ještě vrátit, a v tom jsem ho uviděl.,,Přece jen tu jsi.'' pronesl jsem. Byl krásný fialové vlasy se mu leskly, stejně jako jeho ploutev. ,,Jsi vážně krásný.'' řekl jsem znovu. Byl jsem jím okouzlen, když v tom se rozeznělo ,,Vaše výsosti nic tam není tak pojďme.'' ,,Už jdu, už jdu.'' zakřičel jsem na zpět, věnoval jsem mu ještě poslední pohled a pak jsem odešel. Nemohl jsem ho však pustit ze svých myšlenek. Pořád jsem ho viděl, jeho krásné fialové vlasy, jeho krásné oči, a ta ploutev.
Proto jsem pak do té jeskyně chodil každý den. Chtěl jsem ho vidět, musel jsem ho vidět. A ano jednou jsem se dočkal. Byl tam, blbl ve vodě, a já se nad tím musel usmát. Rád jsem ho viděl, a tak jse se pomalu přikradl k jezeru a sundal si boty. Namočil jsem je do vody a on se na mě překvapeně podíval.
JungKook
Zase jsem tam byl. Blbnul jsem, když jsem pocítil rozvířní vody. Podíval jsem se vyděšeně ke břehu a byl tam on. Máčel si nohy a usmíval se na mě. ,,Neboj se mě, nechci ti ublížt ani nic udělat.'' řekl mi a já nevím proč ale věřil jsem mu. Jeho hlas a výraz byl uklidňující, proto jsem mu asi věřil. Pomalu jsem k němu plaval, a natáhl jsem k němu ruku. On ji přijal. Zatáhl jsem za ni, a tím ho dostal do vody. Dívali jsme se z očí do očí. ,,Chceš mě utopit?'' optal se mě a já záporně zakroutil hlavou. Následně jsem se na něj usmál. ,,kdo jsi? Jak se jmenujedš?' optal se mě. Nemohl jsem mu to říci, nerozuměl by mé řeči. A tak jsem doplul ke břehu a on hned za mnou. Začal jsem psát do písku. ,,JungKook.'' řekl nahlas a já kladně pokýval hlavou. ,,Hezké jméno.'' řekl a já se na něj podíval.
Od té doby jsme se zde scházeli každý den. Chodil za mnou. Dnes je den kdy mu chci ukázat že jsem i člověk. Když mám nohy mluvím normálně, když jsem ve vodě nerozuměl by mi. A tak jsem dnes nevlezl do vody. Čekal jsem na něj. ,,Ty ty máš nohy.'' řekl lehce překvapeně a já mu odpověděl. ,,Ano jsem člověk na souši a ve vodě mám ocas.'' řekl jsem mu. ,,To je skvělé.'' řekl vesele a objal mě. ,,Půjdeš se mnou do zámku?'' optal se mě. ,,Není to dobrý nápad.'' řekl jsem. ,,To nevadí.'' řekl sklesle. Ještě je ale brzo aby jsem šel s ním. I tak jsme se dál setkávali. Bylo mi s ním příjemně, a jemu se mnou nejspíš taky.
Když dnes ale přišel něco bylo jinak. Byl skleslí. ,,Chci, chci tě pozvat na svatbu?'' řekl mi. ,,Co je svatba?'' optal jsem se ho. ,,Když se dva ať už z lásky nebo z donucení vezmou víš.'' řekl mi. ,,Mi máme svatbu?'' optal jsem se ho překvapeně znovu. ,,Mi bohužel ne mám si vzít někoho jiného, i když bych chtěl tebe. ,,Můžu tedy přijít?'' optal jsem se ho a on pokýval. Pak jsme si dál normálně povídali.
Dnes má tu svatbu. Ale nikdo mi ho přeci nemůže vzít. A tak už jsem se přichystal. Otec nesouhlasil, ale když jsem mu řekl že ho miluji pochopil to. Dal mi perli a další drahé kameny. A já pak mohl jít. Vešel jsem dovnitř. Vše bylo zdobené, a až moc velké. Když jsem ho uviděl musel jsem se usmát. Ale když tam stál s někým jiným, úsměv zmizel. ,,Nesouhlasím.''vykřikl jsem a NamJoon se na překvapeně podíval, ale když viděl že jsem to já usmál se ještě více. ,,Miluji tě NamJoone.'' řekl jsem mu a on mě políbil. Svatba nakonec byla, ale ta naše.
