YoonGi
Temné pařáty se ke mě natahovali skrz temnotu noci. Tichý zákeřný hlas našeptával, a já mu začínal více a více věřit. Natahoval jsem ruce vstříc pařátům temnoty. Mé tváře smáčeli slzy, a má ústa propouštěla tlumené vzlyky. Nešlo je zastavit. Už jsem neměl nikoho kdo by mě držel nad vodou. Opustily mě všichni. Černé myšlenky se mě zmocňovali.
Občas tu byl onen hlas i přes den. Smál se mi, vysmíval se. Nebyl nikdo kdo by ho dokázal přehlušit. Nenáviděl jsem se, byl jsem na všechno sám. Nikdo se se mnou nebavil. Šikanovali mě, smáli se mi, stejně jako onen hlas. Kdybych jim však o tom hlasu řekl, zavřeli by mě do cvokárny.
A tak jsem jen každou noc trpěl, a nechával se více vtáhnout temnými pařáty do jejich obětí. Už jsem s nikým nemluvil, vše jsem si nechal líbit. Neměl jsem sílu na někoho reagovat. Každou noc v mém pokoji jsem do své kůže udělal nové tahy, tak jak našeptával onen hlas. Začal jsem se stranit i těm kdo byli mí přátelé, možná si říkáte proč mi nepomohli, ale oni o tom nevěděli, proto neměli jak mi pomoci. Jin si toho začal všímat jako první. Měl o mě strach, ale já se bál více toho že mi ublíží.
Zhoršil jsem se ve škole, nespal jsem nejedl. Už jsem se neusmíval. Šlo to se mnou z kopce, doku si nepřišel k nám na školu.
JungKook
Dnes jsem musel přestoupit na novou školu. Bylo to hlavně kvůli mému tanečnímu zaměření. Na mé bývalé škole nic takového nebylo. Trochu jsem se bál že nepřijmou to že jsem gay, ale co se dá dělat. Dokud mám tanec to stačí. Jakmile jsem vešel do školy pohledy se strhly na mě. Procházel jsem chodbou když v tom do mě někdo vrazil. Byl to kluk. Celí v černém s černými vlasy, něčím mě však zaujal. ,,Ahoj mohl by jsi...'' nestihl jsem to ani dopovědět a už přede mnou nestál. ,,Promiň za YoonGiho, ale on s lidmi moc nemluví.'' pronesl ke mě růžovo-vlasý kluk. ,,To je v pořádku.'' řekl jsem s úsměvem. ,,Jsem Jin'' řekl onen kluk. ,,JungKook'' řekl jsem s úsměvem i já.
,,Proč si vlastně přistoupil.'' ptali se mě kamarádi Jina když jsme se s nimi sešli u stolu. Byl tam i ten v černém, ale s nikým se nebavil. ,,Mám rád zpěv a tanec a má bývalá škola nebyla umělecká. Proto jsem tady'' řekl jsem se smíchem. Dozvěděl jsem se že Jimin tancuje a zpívá a NamJoon a YoonGi a J-Hope rapují a jinak ostatní zpívají.
YoonGi
Do někoho jsem vrazil, ale hned jsem utekl. Jin se totiž až moc zajímal. Nechci aby mi ublížili. Nezvládl bych to. Na obědě, si k nám sedl někdo mě cizí. Nechápu proč jsem si s nimi sedl, a jo vlastně jinde nebylo místo. JungKook však zněl dosti mile. Byl ještě dítě. Z jeho odpovědi snad bylo cítit i to že to nebude úplně pravda. Ale všiml jsem si toho nejspíš jen já.
Jakmile skončila škola zašil jsem se doma. A začal tvořit svou hudbu. A však v hlavě mi svým způsobem ležel JungKook. Nechápu to.
Druhý den jsem se zašil s dovolením ředitelky do hudebny, kde je i piáno. Začal jsem na něj hrát. Užíval jsem si to. Když však skladba utichla uslyšel jsem potlesk. Rychlostí blesku jsem se otočil tím směrem. Stál tam JungKook se slzami na tvářích. ,,Proč je to tak smuté hyung?'' optal se mě. ,,Do toho ti nic není.'' odprskl jsem mu. ,,Hyung hraješ nádherně a tak procítěně.'' mluvil dál. Rychle jsem se zvedl a chtěl jsem odejít, když mě JungKook chytil za ruku. Sykl jsem bolestí. Mé zápěstí ještě nebylo zahojené. Rychle mi vyhrnul rukáv mikiny a vyděšeně se na mě podíval. Rukou mi přejel po zápěstí. ,,Co jsi to udělal Hyung.''podíval se mi do očí. To už mě ale po tvářích tekli slzy. Nevěděl jsem co odpovědět, tohle neměl nikdo vědět.
Od té doby mi stál ve škole pořád za zadkem. Dával na mě pozor a kontroloval má zápěstí.
Byl tu konec školy. A já odmaturoval společně s Jinem a NamJoonem. Za pomocí JungKooka pařáty zmizeli. Ale jakmile se mnou nebyl zase se objevili. Hledal jsem práce, ale žádnou jsem nenašel v oblasti hudby. Dokud jsem nenarazil na Big Hit. Tam jsem zase potkal NamJoona, a dokonce postupem se tam dostal zbytek party. Vytvořili jsme skupinu BTS. Pařáty díky hudbě a tentokrát všem klukům mizeli. Nebyli tu. Pomohli mi. Neví to jen JungKook, ale byli mou záchranou.
Se skupinou jsme se stali slavní. Bylo úžasné vidět tolik šťastných tvářích když jsme vystupovali, bylo skvělé pomáhat lidem. Vyhrávali jsme ocenění, vyhrávali jsme mnoho. Nenávist se taky našla, ale nesli jsme to společně.
