He LuoLuo
Tehdy mi bylo 8 když našli mého otce mrtvého uprostřed císařského jezera. Všichni říkali že se musel zabít, že zabit určitě nebyl. Ale když jsem viděl zákeřný obličej, milence mého druhého otce, který byl zároveň císařem, věděl jsem že to nebude sebevražda, proč by to taky můj otec dělal, miloval císaře.
Po měsíci, jsi prohlásil že si bereš toho kdo nejspíš zabil mého otce. A že budou bydlet v paláci i s jeho synem. Tak moc jsem byl na tebe naštvaný, ale co jsem mohl dělat. A tak jediné čím jsem ukázal bylo že jsem nešel na tvou svatbu, stejně jako ty jsi nepřišel na pohřeb mého otce. Nějak rychle jsi na něj zapomněl, na to jak si tvrdil že ho miluješ.
Od vaší svatby utekly již dva roky, dnes mi bylo 20. Nechtělo se mi vůbec vstávat, jelikož mají prý přijít vysoce postavení muži, kteří si chtějí žádat o mojí ruku. Nechtěl jsem si nikoho brát ale to nikoho nezajímalo. V tom se rozrazili dveře, ve kterých stál nevlastní fotr s jeho synem. ,,Vaše veličenstvo měl by jste vstávat, venku na vás čekají hosté.'' řekl medovým hláskem který jsem mu vůbec nežral. Co si o sobě myslím.
Všechny vyhodil z pokoje a zůstal tu se mnou sám. Přiblížil se ke mně, a chytl mě pod krkem ,,Nevím co si o sobě myslíš, ale měl by jsi se naučit chovat.'' vplyvl mi do obličeje, odstrčil jsem ho od sebe, a vlepil mu facku. ,,Nevím co si o sobě myslíš, ale počítej s tím že ti udělám ze života peklo, a jen tak se mě nezbavíš.'' zašeptal jsem mu do obličeje. Pak jsem se rychle oblékl nasadil si svůj náhrdelník od kamaráda z dětství a mohl jsem jít.
On šel za mnou s brekem aby předvedl scénu a jeho syn po mě hulákal, ale mě to bylo jedno. ,,Vidíte to lidi princ Luo uhodil svého otce.'' vykřikoval hlasitěji po tom co jsme přišli mezi lidi. Neřešil jsem je a šel jsem se svým strážcem, do ,,nevěstince'' ne se s nikým vyspat chci být čistý. To mi říkal můj zesnulý otec, že jen ten pravý nás smí zbavit čistoty + byl to ženský ,,nevěstinec'' a já jsem gay. Vešli jsme dovnitř a hned šli do mého pokoje, ihned i přišla tanečnice a muzikantka. Jakmile začala hrát hudba zamyslel jsem se. ,,Kdysi jsem ho miloval, ale on musel odejít. Žije ještě? Pamatuje si mě? Pozná mě?¨'' byli to otázky co mě tížili pořád.
Myslel jsem jen na svého generála, kdysi v dětství byl syn generála, a chvástal se že bude lepší než jeho otec, proto potom musel odjet. Od té doby jsem o něm neslyšel.
V tom někdo vtrhl do pokoje, ale oknem. Neviděl jsem ho pořádně, ale potácel se jako by byl opilí. A tak jsem šel k němu blíž. Když v tom se ke mně otočil a chytl mě za krk. Nic jsem nechápal, držel mě za krk a koukal mi do očí. Už jsem viděl svou smrt když v tom mě pustil a zase vyskočil oknem. Co to bylo? ptal jsem se sám sebe.
Na zemi se válel nejspíš jeho žeton. Psalo se na něm Generál Zhou č. 38. Zhou? To byl on? Ten Zhou? Můj kamarád. Nepoznal mě? Nic jsem nechápal. Bylo už ale pozdě a tak jsem se vrátil zpět do paláce. Jakmile jsem přišel před bránu chopili se mě stráže a vlekli mě do hlavní síně, kde již čekal můj otec. Vedle něj byli ti dva, a na druhé straně rádce s bičem v ruce. Už jsem věděl co přijde. Bičoval mě vždy když jsem něco provedl.
,,Omluv se svému otci'' pravil císař. ,,Můj otec zemřel již dávno.'' řekl jsem mu jen. On se na mně naštvaně podíval. ,,Říkám omluv se svému otci.'' pronesl znovu tentokrát tvrději. ,,A já ti říkám že můj otec již dávno zemřel.'' pronesl jsem znovu. On vzal do ruky bič a už začal sázet rány. Rána za ranou dopadala na má záda. Ale já už si zvykl. Nekřičel jsem bolestí, ani slzy neronil.
Pak mě odvedli do mého pokoje. Yan XuJia můj bodyguard mi hned začal ošetřovat záda. ,,Děkuji Jia teď můžeš odejít chci být sám'' řekl jsem a on se jen uklonil, natáhl na mně oblečení a odešel. Ležel jsem a vzpomínal na mého otce. Kéž by tu se mnou byl, o by věděl jak mi pomoci. Pak jsem ale uslyšel hluk od okna. Pomalu jsem se zvedl a rozešel jsem se k němu. Stál tam zase on. Zhou Zhenan neboli Vin. Můj kamarád a první láska, ale co tu chce. Otočil se ke mně, zahleděl se na mé odhalené rameno. Rychle jsem si ho chtěl zakrýt, ale on mi to nedovolil. Přešel za mně a odhalil celá má záda. ,,Kdo vám to udělal.'' optal se. ,,To není vaše věc generále.'' řekl jsem mu a usmál se na něj. ,,Co tu děláte vy?'' optal jsem se ho. ,,Přišel jsem si pro svůj žeton.'' Rychle jsem mu ho dal. Vím pokud ho chci znovu vidět, měl bych si ho nechat, ale kvůli mě by mohl mít problémy, a to nechci.
Myslel jsem si že už ho neuvidím, ale začal mě navštěvovat, celkem často. Rozuměli jsme si stejně jako za mlada. Bylo fajn si s ním povídat. Byl jediný kdo mi tak nějak rozuměl. Zamilovával jsem se do něj znovu.
Můj otec mě bil i za něco za co jsem nemohl, nechápal jsem ho, ale co se s tím dalo dělat? Správně nic. A tak jsem přežíval jen díky němu. Čas s ním ubíhal rychle, zrovna dnes tu byl zase. Když v tom mi do pokoje vběhl nevlastní otec i s císařem. ,,Co tu děláš Luo.'' vykřikl po mě a hned čapl bič který kvůli mě nosil vždy u sebe. Už mě chtěl praštit když v tom ho v letu zachytil Vin. ,,I přes to že jste císař by jste se tak chovat neměl ke svému dítěti.'' řekl mu a rychle mě začal odvádět pryč. Bylo to tak rychlé že jsem ani nepostřehl kam jdeme.
,,Už se tam nevrátíš, budeš už jen semnou.'' pronesl a políbil mě.
