SeokJin
Procházel jsem se nočními ulicemi Seolu, nechtěl jsem domů, tedy vlastně ten dům již není můj domov. Proč? Protože mí rodiče jsou mrtví, zabil je kluk s černými křídly, sice mě od nich vysvobodil, ale teď se nemám kam vrátit.
Flashback
Mí rodiče mě nemají rádi. Proč? Podle otce jsem jen buzna a děvka. Ano správně jsem gay, ale nikdy jsem neměl přítele a ani sex. A má matka mě nenávidí, protože podle ní jsem jí zkazil mládí. Prý se kvůli mě musela vzdát svého bývalého života.
Dnes se vracím celkem pozdě ze školy, tak snad se nic nestane. Vešel jsem do baráku, který byl cítit silným pachem alkoholu a cigaret. Můj otec se válel v obýváku s flaškou v ruce, a s cigaretou v té druhé. Jakmile si mě všiml začal řvát jak na lesy. Pak se ke mně začal opileckou chůzí blížit. Když ke mně dorazil vlepil mi pěstí do nosu až tak že jsem se skácel k zemi. Z nosu mi tekla krev. ,,Tak kde jsi se kurvil tentokrát ty děvko.'' zakřičel na mně otec a začal do mně kopat. Nebránil jsem se, na to jsem neměl dost síly. Jen jsem tam nehybně ležel a schytávat rány.
Když se nejspíš uklidnil, pomalu jsem se zvedl a odebral se do svého pokoje. Tedy on to nebyl pokoj jako pokoj. Byla to spíš malá místnost ve které byla jen postel. Prý si nic jiného nezasloužím. Lehl jsem si opatrně na postel a usnul. Když jsem se probudil bylo asi půl dvanácté večer. Potichu jsem sešel dolů do kuchyně abych někoho neprobudil, když v tom jsem si všiml že se v kuchyni svítí. Rozešel jsem se tedy do ní. Když v tom jsem se zalekl. Na zemi jsem viděl dvě mrtvá těla jak se nad nimi sklání kluk s černými velkými křídly. Podíval se mým směrem a mě zamrazilo z jeho tvrdého pohledu. Na jeho tváři byli cákance krve nejspíš od toho jak je zabil. Když si všiml i mé přítomnosti rozešel se ke mně. Myslel jsem si že mi taky ublíží, ale když se ke mně přiblížil, pohladil mě po tváři a pak s mávnutím křídel zmizel z našeho domu.
Jakmile jsem si uvědomil co se stalo volal jsem policii. Když jsem jim vše řekl nechali mě být. A já věděl co přijde pokud nezmizím, šel bych do děcáku.
End of flashback
Proto se teď procházím Seolem. Procházel jsem kolem jedné temné uličky a když jsem se do ní podíval, uviděl jsem v ní jeho. Ten kdo za to mohl. Mohl za to že jsou mí rodiče mrtví. A tak jsem do oné uličky vlezl a blížil se k němu. On se nehýbal, jen mě hypnotizoval očima. Jakmile jsem se k němu přiblížil přiložil jsem mu mou ruku na jeho tvář. Byla tak hebká, jak někdo jako on mohl zavraždit mé rodiče.
,,Kdo jsi?'' optal jsem se ho. ,,Jsem padlý, ale pomáhám ti již dlouho'' řekl a jemně se usmál. Pomáhá mi? Jak mi může on pomáhat? Nechápal jsem.
,,Jak?'' optal jsem se znovu. ,,Neříkej mi že nejsi rád že jsou mrtví, ubližovali ti.'' řekl místo odpovědi na mou otázku. ,,Neříkám že nejsem, ale já nemám kvůli tomu kam jít, tak co je horší'' vykřikl jsem na něj naštvaně. On se na mně jen podíval, čapl mě v podpaží a vzlétl se mnou. Byl krásný pohled na město takhle z výšky ale co to dělá. ,,Kam mě neseš?'' optal jsem se znovu. ,,Přece domů'' řekl jen. Kde je domů? Kam?
Po chvíli jsme zase byli na zemi. Stáli jsme před velkou vilou. Vešli jsme dovnitř. Ve vnitř byli další páry bod a tak jsem se na něj zvědavě podíval. On mě jen popohnal abych šel dál. Jakmile jsme vešli do obýváku otočili se na mně pohledy sedících na sedačce. Byli tam další s křídly ale i bez nich. ,,Vítej Jine v novém domově. To je Jungkook, NamJoon a YoonGi .'' představil mi ty okřídlený a potom začal s těmi bez křídel. ,,A tohle je Jimin a Hoseok'' Já jim jen zamával. ,,Jsme něco jako rodina. JungKook zachránil Hoseoka a taky jsou spolu a NamJoon a YoonGi jsou s Jiminem'' řekl mi on. ,,Ale jak se jmenuješ ty?'' optal jsem se ho a on se jen usmál. ,,Já jsem Taehyung'' řekl jen. Hezké jméno. Pomyslel jsem si.
Od té doby už se nic zlého nedělo, a když jo on mě chránil.
