TaeHyung
Být císařem již takto mladší není nic moc. Nemít pořádně žádný čas pro sebe, být neustále hlídán. Nechtěl jsem se vázat, ale dohodli mi sňatek s jedním synem ministra obrany. Přišel jsem si až moc mladý, ale nemohl jsem s tím nic moc dělat. Myslel jsem si že lidé se mají dobře a tak jsem je neřešil. O to se přeci starají ministři no ne. Proč bych to měl řešit já.
Můj pohled se však s jeho příchodem změnilo, já se změnil a to jen díky němu. Mí lidé se začali mít lépe až po jeho příchodu, a za to jsem rád. A kdo je vvlastně on? Čti a uvidíš.
YoonGi
Jednoho dne, když mi bylo 15 do mého domu vtrhlo několik mužů. Prý císařovi lidi. Pozabíjeli mou rodinu a mě někam začali táhnout. Hodili mě do kobky, nic jsem nechápal, proč zabili mou rodinu, proč mě sem dali. Byl jsem tu asi druhý den, když mě táhli zase do jiné části vězení. Uvázali mě ke kříži a pak přišel někdo další. Byl to starý muž co se zákeřně usmíval. ,,Vítej YoonGi. Víš tvoje rodina mi hodně dlužila a ty mi to teď zaplatíš za ně.'' řekl a šíleně se rozesmál. Nic jsem nechápal. Jak to myslí? Jak splatím a co? Když v tom jsem ucítil bolest na tváři. Podíval jsem se před sebe a viděl onoho muže s krvavím nožem v ruce. Po tváři mi něco teklo, to byla ona krev na noži. On mě pořezal na tváři. ,,Můj syn má mít přes oko jizvu.'' řekl onen muž. ,,Syn?'' pronesl jsem nechápavě. ,,Nechci ho dávat císaři, zaslouží si něoho lepšího, ale chci císařovu moc. A tak ty se budeš vydávat za mého syna.'' řekl a řehtal se jak psychopat. ,,Mám hrát vašeho syna a být vaše loutka?'' optal jsem se ho. ,,No vidíš jak jsi chápaví.'' řekl. Pak mě odvázali a vlekli mě někam úplně jinam.
Byla tam vana a nějaké ženy. Donutili mě vlézt si do vařící vody a začali mě drhnout. Bolelo to. Pak mě navlékli do rudých šatů a pak mě táhli do dalšího pokoje. Pane bože proč je palác tak velký. Hodili mě dovnitř, a já upadl na zem. Pomalu jsem se zvedl na klepající se nohy, a rozešel se pomalu k posteli. Sedl sem si na postel a čekal jsem co se bude dít. Byl jsem však unavený a po dlouhém čekání jsem na oné posteli usnul.
TaeHyung
Všichni mi blahopřáli ke svatbě, ale přitom jsem svého nastvajícího ještě nikdy neviděl. Všichni si se mnou připíjeli, a já musel nazpět. Ten ministr se smál jak kdyby měl tu největší moc, a přitom přišel pozdě. Jak nestoudné. No musel jsem to tu odsedět, aspoň jsem se najedl. Ale cítil jsem se již lehce opilí.
Po konci jsem se zvedl a za doprovodu mích tří kamarádů jsem se dostal do mého pokoje, tedy již do naší ložnice. Vešel jsem dovnitř, a oni za mnou zavřeli. Podíval jsem se po pokoji, a když jsem ho spatřil jak se závojem stále ještě na hlavě zpí v posteli. Neviděl jsem mu do obličeje, ale musí být vážně krásný. Rozešel jsem se tedy k posteli, opatrně jsem ho posunul a lehl si k němu na postel. On se ke mě přitulil ale spal dál. Já se pomalu oddával spánku též.
YoonGi
Cítil jsem teplo, někdo mě objímal, jelikož jsem narazil do něčí hrudi, když jsem se ráno převalil. Rychle jsem se vyšvihl do sedu a rozhlédl se kolem sebe. Vedle mě ležel roztomilí muž, lehce jsem se dotkl jeho tváře. Byl vážně pěkný. Pak jsem se vyděšeně dotkl svého oka. Ona jizva byla cítit. Chtělo se mi z toho brečet. Znetvořil mi tvář. Pak jsem se chtěl pomalu dostat z postele, ale podlomila se mi ruka a já spad na něj. On otevřel oči a díval se na mě. Měl krásné oči, tak hluboké. ,,Dobré ráno.'' pronesl svým hrubým hlasem. ,,Dobré ráno'' řekl jsem stydlivě. Pak jsem se z něj zvedl.
Ze začátku to bylo zvláštní. Chvíli jsme se poznávali, a trávili spolu čas aby jsme se poznali. Avšak naléhýní ministra jsem nemohl uposlechnout, nemohl jsem Taeho zradit, ještě k tomu, když se tak změnil, a pomáhal lidem. Proto jsem se rozhodl to Taemu říci. Nemohu mu již lhát. Proto jsem přichystal jídlo a všechny jsem nechal odejít. Nechci aby to věděl někdo jiný. A tak jsem čekal na Taeho. Musím mu to říci a vím to.
Tae
YoonGi dnes přichystal jídlo. Překvapil mě tím, syn ministra umí vařit. Ale jak už jsem zjistil YoonGi je úplně jiný než jsem čekal. Změnil mě. Změnil můj pohled na mou vládu. Začal jsem více vnímat lidi, a méně ministry. Vešel jsem do pokoje a tam už to krásně vonělo. ,,YoonGi krásně to voní.'' pochválil jsem ho. ,,Posaď se Tae je to jen pro tebe a musím ti něco říci.'' řekl a já se se zaujetím posadil.
,,Poslouchám.'' řekl jsem a čekal jsem co z něj vypadne. ,,Slib že se nenaštveš.'' řekl a já z nervóznil. ,,Poslouchám.'' řekl jsem a nechal ho mluvit. ,,Nejsem syn ministra. Jsem někdo komu vyvraždili rodinu a donutili ho hrát tohle divadlo. Nečekal jsem že tě budu milovat, jelikož jsem cítl ze začátku jen nenávist. Ale já se zamiloval, miluji tě a jediná nenávist je jen k minstrovi obrany.'' poslouchal jsem ho pozorně a když domluvil, přitáhl jsem si ho do obětí a stíral mu slzy. ,,Miluji tě Gi, a je mi jedno kdo jsi a on zažije jaké to je trpět.'' řekl jsem.
A jak jsem mu slíbil jsem se rozhodl uskutečnit. Sehnal jsem co nejvíce svědků z té doby kdy vyvraždili YoonGiho rodinu. Našli jsme je. Bylo jich dost a já byl rád. Vše jsem řekl YoonGimu a byl čas toto divadlo ukončit. A tak jsem svolal ministry, a čekal.
,,Vážený pane ministře obrany, zbavuji vás tohoto tytulu, zbavuji vás vaší moci a statutu, a už nikdy se nevrátíte do tohoto města.'' řekl jsem a všichni až na YoonGiho na mě civěli. ,,To nemůžet, co jsem udělal že toto vznášíte.'' řekl. ,,Nechal jsi vyvraždit rodinu Min, donutil jsi Mina YoonGiho předstírat že je tvůj syn, kradl jsi zásoby pro lid, to snad stačí jako věc za co tě vyhodit.'' řekl jsem a on na mě jen vyvalil oči. ,,Nemáte důkazy.'' řekl jen. ,,Přiveďte je.'' pak přivedli svědky a ty vše potvrdili a ministr byl sesazen. Dosadili jsme na místo Kima NamJoona a s YoonGim jsem tak šťastný jako ještě nikdy.
