Všichni to věděli, všichni znali legendy, či povídačky. Každý se jich bál, a to je ani nemusel potkat. Hlavně znali jeho, nejhoršího a nejděsivějšího kapitána všech Korejských moří a oceánů. A o kom to vlastně mluvím? O nejděsivějších pirátech kteří se plaví na lodi Bangtan, v korejských moří. Obchodníci vezoucí své poklady, a zboží se vždy bojí vyplout na širý oceán, hlavně kvůli strachu z toho že je potkají. Ale já jsem měl vždy pro strach uděláno. A kdo vlastně jsem? Jsem synem guvernéra Parka, který měl tolik lodí, ale i tak pořádně ze strachu nevyplouval. Ale i tak jsem měl svou hlavu, a rozhodl se to rysknout, a tím vlastně začal můj a jeho příběh.
Jimin
Věděl jsem že ani tady nejsem pořádně v bezpečí. Jedině u vody jsem se cítil bezpečně. Voda byl někdo kdo mě poslouchal, a vždy mě vyslechl, později jsem se ji naučili i ovládat. Vždy mě chránila když mi šlo o život, a já jí za to byl vděčný. Otec mi nerozuměl, snažil se mě dát dohromady se synem regenta Byuna, ale já ho nechtěl, nehodla jsem si ho vzít. To jsem ale ještě nevěděl co vlastně čeká.
Byl slavnostní den, regentův syn měl mít jmenování též do nějaké funkce ale mě to bylo jedno. Tedy dokud mě můj otec nezačal nutit do korzetu, nechápu proč bych si ho měl brát, ale odporovat jsem nemohl. A tak jsem se bez keců oblékl, a už jen čekal. Na vše jsem se díval s nezaujatým výrazem. Nebavilo mě to, nesnášel jsem ta pozlátka, a hodnosti. Ale kvůli otci jsem to musel trpět. Když v tom jsem si všiml malého kluka jak stojí na jedné ze zdí, na jejím kraji. Nenápadně jsem se za ním rozeběhl. Otec mi stejně nevěnoval pozornost. Když jsem k němu došel jen jsme na sebe koukali. Přiblížil jsem se k němu, ale on odemne couvl. Snažil jsem se ještě pžiblížit když v tom mi to podjelo a já ztratil pevnou půdu pod nohama. Už jsem jen padal a padal, až má záda tvrdě narazila o vodní hladinu a tím mi lehce vyrazila dech. Korzet k tomu též nepomáhal a já tak klesal ke dnu. Dechu jsem nabrat pořádně nemohl. Už se mi zavírali oči, když jsem si všiml jak ke mě někdo plave. Kolem sebe jsem ještě ucítil pevné paže, ale pak už jsem přestal vnímat.
NamJoon/ Rap Monster/ RM
Utíkal jsem, zvládl jsem utéci z toho smrdlavého lochu. Chtěl jsem se dostat pryč co nejdále, ukrást nějakou loď a dostat se k té své, kde ž jistě kluci netrpělivě čekali. To bych však nesměl vidět jak ten kluk spadl z oné zdi. Pozoroval jsem zda vyplave, ale dlouho nevyplavával a tak jsem pro něj skočil. Nemohl jsem ho přeci nechat utopit. Už nevnímal, jakmile jsem ho dostal nad hladinu, a pak na břeh zkoušel jsem zda dýchá. Dýchal mělce, nevěděl jsem co se děje, a tak jsem mu ztrhl košili, a všiml si že má na sobě korzet, rychle jsem ho svou dýkou rozřízl, to už se zhluboka nadechl. Odfoukl jsem si. Tohoto kluka by byla škoda.
Chvíli jsem tam ještě zůstal, ale to nejspíše byla chyba. Jelikož se u mého krku oběvil meč. ,,Ale, ale není to snad nejstrašlivější kapitán šech moří.'' řekl někdo posměšně. Jen jsem si pro sebe zavrčel. ,,Měl bych tě zabít, ještě k tomu co jsi dělal s mým snoubencem'' řekl ten někdo. ,,Měl jsem ho snad radši nechat utopit.'' pronesl jsem uštěpačně. Meč se ke krku snad přitiskl ještě více než předtím. Sykl jsem nad tím a cítil jak krev stéká po krku. ,,Odstup od něj BaekHyune, tento muž mě zachránil'' pronesl andělský hlas. Který patřil onomu klukovi/muži. ,,Je to pirát Jimine, ti nemají právo jen tak žít.'' hah to víš že jo pokud mi nemáme právo žít tak co pak vy. Pomyslel jsem si. ,,Vemte ho do vězení o smrti rozhoduje můj otec.'' pravil onen Jimin.
Jimin
Zachránil by mě, a BaekHyun by ho nechal zabít, no toto. Nechal jsem ho dát do vězení, ale dlouho v něm nezůstane. On zachránil mě já zachráním jeho. Od táty jsem si potají půjčil klíč, a povolení k jedné z menších lodí. Vím že bych tohle dělat neměl, ale on mě zachránil. A nemyslím si že on je zlí. I přes to co se o něm říká. Přece kdyby takový byl nezachránil by mě. Prostě by utekl, a mě by nechal, ale ne on pro mě skočil.
Když se setmělo, potichu jsem se vykradl z mého pokoje, potichu jsem prošel ven z našeho domu a mířil do vězení. Vězeňský mě znají takže mě bez keců nechali projít. Poslal jsem je pryč, s tím že se tu nic nestane. Došel jsem až k jeho cele, a potichu na něj houkl. On se na mě jen podíval, a přiblížil se k mříži. ,,Copak tu děláš maličký?'' pronesl hlubokým hlasem, až mi naskočila husí kůže. ,,Pomohl jsi mi, já pomůže tobě.'' řekl jsem jen, a odemkl jeho celu. Mříže trochu zavrzali, ale nikomu to nepřišlo zvláštní. A tak jsme se lehko mohli dostat ven. Nikdo nás nezastavoval.
Dovedl jsem ho až k lodi, na kterou jsem měl povolení. A tak jsme mohli vyplout. ,,Směřuj mě odvezu těk k tvé lodi.'' řekl jsem mu. A on tak i udělal. Voda mě hnala rychleji, prosbu vyslyšela a vážně loď zrychlila. I když bych si přál, abych s ním mohl být déle, ale kdyby nás někdo viděl mohlo by to dopadnout špatně. V dáli už byla vidět pirátská loď s jejich symbolem. Jakmile jsme k ním dopluli přehoupl se za pomocí lana na jejich palubu. ,,Děkuji maličký.'' řekl jen a já s úsměvem kývl. Pak už i jejich loď mohal vyplout. Snažil jsem se je popohnat, protože se z dálky ozýval hluk. Nebylo to zase tak daleko od města, ale zase ne tak blízko. Vracel jsem se zpět, když v tom jsem ucítil bolest v rameni. Neustál jsem to a přepadl přez okraj lodi do moře. Rána bolela jako čert, a sůl dostávající se do ní to jen zhoršovala. Pomalu jsem zase upadal do bezesného spánku, ale tentokrát mě neměl kdo zachránit nebo snad ano?
NamJoon
Vážně mi pomohl? Dostal mě z vězení a dokonce i k mé posádce na loď? Tohle bych nečekal od nikoho. Voda jako by nás vezla rychleji, ale já měl špatný pocit. A tak jsem potřeboval zastavit. Voda jako by mi tom pomohla. Jako by plula, ale nás nepustila z místa. Když v tom jsem si u lodi všiml něčeho co by tam být asi nemělo. Bylo to lidské tělo. ,,Kluci tělo, musíme ho vytáhnout.'' vykřikl jsem na členy posádky a oni se do toho pustili. Jakmile tělo dopadlo na palubu, člověk který to byl mě vyděsil. Vždyť to byl Jimin, a z jeho hrudi trčel šíp. Jak? Proč? běhali mi v hlavě jen tyto otázky. A pak ty typu kdo mu to proboha udělal?
,, Jine musíš mu to ošetřit.'' křikl jsem po něm. ,,A to jako proč?'' odsekl mi. ,,To je ten co mi pomohl, musím mu pomoci i já.'' řekl jsem mu. ,,No dobře, vezměte ho do podpalubí.'' A jak řekl tak jsme i udělali. Jin ho ošetřil, říkal že to vypadalo jako by se ho někdo snažil zachráit ž před ním, ale vždyť byl jen ve vodě. Nechápal jsem to, ale Jin mě ujistil že to přežije. A tak jsme mohli zase vyplout.
Jimin
Houpalo to se mnou, a když jsem se probudil kolem mě to vše vypadalo dosti neznámě. Lekl jsem se kde to jsem ale jakmile jsem sebou cukl, do hrudi mi vystřelila bolest. Má ruka potom směřovala na ono místo. ,,Neboj to se brzo zlepší.'' pronesl mě známí hlas. Otočil jsem se k oné osobě, a všiml si NamJoona. ,,Co tu dělám?'' vypískl jsem vyděšeně. ,,No našli jsme tě polomrtvého, postřeleného v moři a tak jsme tě ošetřili. Ale vrátit už jsme se nemohli. Ale neboj s námi to tu zlí není.'' pronesl klidně. ,,Počkat já jsem na tvé lodi?'' optal jsem se asi trochu hloupě a on jen s úmsměvem kývl.
Po měsíci
A vážně špatné to tu vůbec nebylo. S klukama jsem se poznal lépe, dokonce jsem zjistil že mezi sebou tvoří páry. A já si pomalu uvědomoval že něco cítím k NamJoonovi. Ale bylo to s ním těžky, chvíli se tvářil přívětivě a mile, ale občas byl zase nakrknutý a zlí. Ale držel jsem to. Ale jednou když jsme společně pili, jsem zjistil že mě taky miluje. Řekl to v opilosti, ale to jsou lidi nejupřímější. No potom jsme si spolu promluvily a zkusili to spolu, a no stále jsme spolu.
