YoonGi/YoonJi
Už jsem toho měl plné zuby, čeho? Toho jak mám pořád fanoušky a paparazzi za prdelí. Ne že bych neměl rád své fanoušky, ale nemám pro sebe volný čas, a i já nechci být pořád jen zavřený doma. A tak jsem se rozhodl dát si volno, rozhodl jsem se začít chodit na vysokou, v oboru psychologie. Třeba mi to pomůže přejít i mou minulost. Ale nechtěl jsem tam chodit jako já. Rozhodl jsem se tedy převléci za holku. Můj manažer s tím souhlasil. Rozhodl se mi se vším pomoci. Jelikož byli ještě prázndiny, rozhodl jsem se uspořádat poslední koncert, kde jsem i oznámil svou pauzu.
Bylo skvělé vidět fanoušky pospolu, jak křičí, smějí se, i pláčou. Vypadali smutně když jsem jim oznámil svou pauzu, ale vše jsem se jim snažil vysvětlit. A oni, to vzali. Byl jsem rád že jsou chápaví.
Pak už jsem se jen připravoval na nástup do školy. Sehnat oblečení, sehnat makeup, naučit se to všechno používat, a pak se učit na přípravu. Ale hodně jsem toho už věděl. Přijímačky jsem samozřejmně skládal, nechtěl jsem žádnou odpustku, ale psal jsem je osamotě u děkana, aby to nikdo nezjistili.
Dnes je první školní den. Chystání mi netrvalo tak dlouho, jak jsem čekal. Po přípravě jsem si vzal svůj noví počítač, který jsem uložil do batohu a s telefonem a sluchátky v rukách jsem šel do auta. Nasedl jsem na zadní sedadlo, batoh hodil na to vedlejší a mohli jsme se rozjet směr škola. Byl jsem nervózní a tak jsem se díval z okna auta, a snažil jsem se psychicky připravit. Když auto zastavilo před budovou, nervózně jsem vylezl z auta, stáhl jsem si sukni níže, a pak jsem se rozešel do školy. Podle plánku jsem kráčel ke své třídě. Někteří už tam čekali, a někteří stále docházeli. Když bylo již pár minut do začátku hodiny, dveře do třídy se otevřeli. V nich stál mladý usmívající se muž. Vypadal krásně, ďolíčky mu dodávali na roztomilosti. Ale neměl jsem zase tolik času, jelikož studenti začali vcházet do třídy. A já se do ni rozešel též. Sedl jsem si do zadní lavice k oknu.
Než onen muž začal mluvit, díval jsem se ven z okna. Možná to bylo neslušné, ale ještě nemluvil tak co. Jakmile jsem však uslyšel jeho příjemný hlas, otočil jsem se na něj. Představil se jako Kim NamJoon, prý nás bude mít skoro na všechny předměty. Což nechápu jak je to možné, ale prý je to tak. Ale tak co, psůobí příjemně.
Ty hodiny s ním utíkali tak rychle, měli jsme ta tento den jen tři, takže jsme odcházeli celkem brzo. Když jsem odcházel, což bylo mezi posledními, jelikož jsem se nechtěl mačkat, jsem do někoho vrazil. Málem jsem spadl na zem, kdyby mě nezachytili pevné paže. Vyděšeně jsem se podíval na toho kdo mě zachytil, a zjistil jsem že to byl on, náš učitel. Postavil mě na nohy. Chtěl jsem utíkat, ale on mě zastavil. ,,Jak se jmenuješ?'' optal se mě. ,,To není vaše věc.'' řekl jsem a odešel jsem.
Další školu jsme měli až ve středu. Takž úterý bylo volné, ale už jsem se nemohl dočkat, až ho zase uvidím. Během úterý jsem se snažil složit další hudbu. I přes to že mám volno něco psát můžu no ne.
Ve středu jsem se zase vydal do školy. Vystoupil jsem z auta a rozešel jsem se do třídy. Pan Kim už tam zase byl. A tak jsem si sedl zase- na stejné místo a čekal až hodina začne. Celou dobu jsem však na sobě cítil pohled. Když jsemm zvedl pohled všiml jsem si že na mě kouká NamJoon. Proč, co mu sakra je. Jen jsem sklopil pohled, a věnoval jsem se jejímu výkladu.
Takhle na mě zíral snad celí měsíc. Bylo to tak nepříjemné, už jen v tom že jsem kluk a on to neví. Mrzelo mě to. Jsem sice gay, ale když se zamiluje do mě jako do holky, pak mu ublížím až zjistí že jsem kluk. Měl jsem si zde odpočinout, ale spíše mi to teď přišel unavěnější, myslel jsem si že to bude jednoduší, ale není. Sakra, proč musí být můj učitel zrovna on.
NamJoon
Ta holka mě celkem očarovala, přišla mi něčím zajímavá, něčím jiná. Nemohl jsem z ní spustit zrak, každou hodinu co jsem je učil. Proč mě tak okouzlila, čím je jiná, než ostatní holky.
Utekl první semestr. Měl jsem je na zkoušky, a tak jsem s ní mohl být sám. Rozhodl jsem se pro ústní zkoušku, aby to vážně vyšlo. Postupně tedy chodili, až přišla řada na ni. Min YoonJi. Vešla dovnitř, nervózně se pod mím pohledem ošila, a já jí pokynul k sednutí. Stoupl jsem si vedle ní a čekal na to co mi řekne. Odříkala to hezky to jsem musel uznat hloupá nebyla. Když už měla odejít, zastavil jsem. Přitiskl jsem ji na dveře, a políbil ji. Ona mě jen odstrčila a utekla z mého kabinetu. Sakra tohle jsem přehnal. Frustrovaně jsem se tahal za vlasy.
YoonGi
Sakra co si to představuje, líbat mě. Je to můj učitel. Ale rty má sladké. Nemohl jsem se soustředit, pořád jsem na to myslel.
V dalším semestru to bylo náročnější, ale vše jsem zvládl. NamJoon nás stále učil, ale mě jako by si nevšímal. Takhle to šlo i další rok školy. Sakra, co to je. Nejdřív mě líbá a pak mě úplně ignoruje. Lezlo mi to na nervy. V dalším semestru to bylo nejnáročnější, ale psychologie mě bavila takže jsem to zvládal. NamJoon si snad zase uvědomol že žiju, jelikož mi pohledy zase začal věnovat.
Bylo to příjemnější, protože mi to chybělo, chyběla mi jeho pozornost. Jeho pohledy nebyli najednou nepříjemné, ale zamiloval jsem se do něj. Nechápu jak to, ale je to tak. A když jsem zjistil že bude ples, rozhodl jsem se jít, věděl jsem že Joon tam bude taky. Sice jsem musel jít v šatech, ale pro něj jsem tam chtěl jít.
V den plesu jsme nemuseli do školy. A tak přípravy probíhali celkem ve velkém. Tedy pro mě. Šaty, boty, makeup, vlasy. Těšil jsem se protože mě zajímalo jak bude vypadat. Nemohl jsem se dočkat.
Ples
Vešel jsem dovnitř a nemohl jsem se přestat divit. Vypadalo to tu tak krásně. A v tom jsem ho uviděl. Tak moc mu to slušelo, ale motal se kolem něj nějaká učitelka. Jakmile si mě však všiml, rozešel se za mnou. ,,Těší mě YoonJi. Moc ti to sluší'' řekl mi. Já se jen začervenal a usmál se na něj. ,,Děkuji'' šeptl jsem. Chvíli jsme spolu tancovali, ale pak mě někam vedl. Zavedl mě k němu do kabinetu, kde mě přitiskl na dveře. Sakra tohle ne. Odstrčil jsem ho. On na mě jen vyjukaně zíral. ,,Děje se něco? Já myslel že to chceš'' a já na něj jen zíral. ,,Nejsem ten praví pro tebe NamJoone sakra, možná vidíš holku, ale jsem kluk'' řekl jsem plačtivě. Z hlavy jsem strhl paruku. On na mě jen zíral, ale pak pronesl. ,,nezamiloval jsem se do tebe jako do ženy, ale do toho kím jsi.'' a políbil'mě.
