감사합니다. 사랑해요

16 2 0
                                    

,,From the biginning  until now, all this was made possible because of our fans.'' Jimin
          Jimin
              Má máma byla služkou u jedné bohaté rodiny, a po tom co jsem starší tam pracuji také. Nechovají se k nám moc dobře, dávají znát jejich nadřazenost, ale nic s tím neuděláme pokud chceme práci a mít kde bydlet. Mě to nejvíce dával sežrat YoonGi to byl jejich syn. Ze začátku mi přišel v pohodě, ale čím více pobýral chováí své rodiny tím se měnilo i jeho chování. Ale mamka mě drží nad vodou proto jsme ještě neodešli. 
               Avšak vše se někdy něco může pokazit, či úplně změnit váš život. A to se mě mělo stát dnes. Zrovna jsem uklízel v pokojích, když si mě zavolal pán domu. Byli v obýváku, on jeho žena a YoonGi. ,,Děje se něco pane?'' optal jsemse ho s úklonkou. ,,Ano vezmeš si Kim NamJoona našeho obchodníh partnera. Měl si brát YoonGiho, ale YoonGi už někoho má, takže si ho vezmeš ty rozumíš.'' řekl mi výhružně a já jen sklopil hlavu.,,Tak rozumíš ty špíno.''křikl po mě YoonGi. ,,Ano pane rozumím.'' ,,Teď se běž upravit, za hodinu vyrážíme, a opovaž se něco posrat.'' řekla ještě paní domu. Já tedy odešel. Našel jsem svou máu a schoulil se jí s pláčem do náruče. Ptala se co se děje, a já jí vše řekl. Nemohla s tím však též nic dělat. A tak jsem se tedy šel upravit, a čekal až mě zase zavolají. Tak se i po chvíli stalo a já je následoval do auta. Seděl jsem vzadu a Pán s Paní seděli ve předu. 
            Přijeli jsme před velký dům, před kterými již čekalo služebnictvo. Vážně musí být bohatý. Vystoupili jsme z auta, a já šel poslušně za nimi, musel jsem hrád jak jsme šťastná rodina. Když ve proběhlo tak s výhružkou, když něco poseru mě vyhodí odešli i oni. Cítil jsem se nesvůj. Ne že by byl NamJoon ošklivý, ale neznám ho sakra. Chtělo se mi z toho brečet, ale nemohl jsem. Pak mě odvedli do pokoje, kde budeme spát. Nikdy jsem s nikým nespal bojím se. Sakra. 
Po nějaké chvíli přišel do pokoje, a začal ze sebe svlékat oblečení. Měl jsem chuť utéci. Snažil jsem se držet slzy aby si ničeho nevšiml, ale on si stejně nevšímal. Když byl nahý vlezl za mnou do postele, ještě více jsem se rozklepal. Čekal jsem co udělá, třásl jsem se a on si toho nejspíše všiml. ,,Ale no ták.'' řekl šeptem. Začal na mě sahat, nechtěl jsem a tak jsem ho lehce kopl. Chytl se za bolavé místo, ale pak se na mě vrhl o to naštvaněji. Už jsem nedržel slzy ani vzlyky. Tohle nemůžu. Rychle jsem se z pod něj dostal a snažil se utéci co nejdál. Zamkl jsem se v koupelně. A nevycházel až do rána.
              Když jsem vyšel NamJoon už tam nebyl. A tak jsem na sebe hodil nějaké oblečení, a sešel dolů do jídelný. Doufal jsem že tam nebude, ale štěstí jsem neměl. ,,Ten včerejšek ti odpustím, ale pamatuj si proč jsi tady YoonGi.'' prskl na mě. Já sakra nejsem Yoongi. Chtěl jsem to zakřičet tak hlasitě, ale měl bych problémy a má máma taky. 
Snažil jsem se mu vyhýbat, dny se vlekly, a já se neskutečně nudil. On naštěstí nebyl často doma, ale já se neskutečně nudil. Dnes to ale bylo jiné. Přišel domů celkem opilí. Začal mě strkat k němu do pokoje. , Zde mě osahával a sténal mé jméno. Při tom nás svlékal. Nechal jsem se, svým způsobem jsem se taky potřeboval uvolit i když to nebylo správné. 
Bylo to krásné, jen kdyby na konci nesténal jeho jméno. ,,Kéž by jsi věděl že nejsem YoonGi, ale Jimin, jejich sluha kterého do toho donutili.'' zašepta jsem potichu a pak na něm usnul. 
                NamJoon
             Byl tak krásný, když jsem ho viděl poprvé hned se mi zalíbil. Ale choval se celkem zvláštně. Když utekl zrovna při svatební noci, vyděsilo mě to. Přehnal jsem to snad? Musel jsem nad tím pořád přemýšlet. Když přišel do jídelny musel jsem to říci ,,Ten včerejšek ti odpustím, ale pamatuj si proč jsi tady YoonGi.'' no co měl by si to pamatovat. 
Pak se mi nějakou dobu vyhýbal, celkem mě to mrzelo, jelikož jsme se pořádně neznali. A tak jsem se lehce opil. Tu noc jsme potřeboval cítit jeho tělo, a on se mi poddal, ale když jsem slyšel tu větu nemohl jsem ji dostat z hlavy. Jak to myslel. Jak to že není YoonGi. Nechápal jsem to, ráno se ho musím zeptat.
              Ke snídani už přišel a nevadila mu má přítomnost, nad tím jsem se pousmál. ,,Jak si včera myslel to co jsi řekl?'' optal jsem se ho, a on na měvytřeštil oči. ,,Já já.'' koktal. ,,V klidu? Povídej.'' řekl jsem mu. ,,YoonGi, YoonGi už někoho miloval, ale potřebovali tvé prachy proto mě sem dali. Jsem syn uklízečky v jejich domě. Oni by jí ublížili.'' řekl plačtivě. Bylo mi ho líto a tak jsem se rozhodl jednat. Jeho mámu jsem nechal dostat ke mě do domu, u nich už nebude, a s nimi jsem vše přetrhal, od teď budeme spolu šťastný.

OneShoot 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat