Sebastian
Měl jsem rodinu, ona to nebyla úplně moje rodina. Matka si totiž našla přítele, a ten měl syna. A aniž by mi něco řekla tak se vzali. A to mělo to jeden háček. Nenáviděl mě, jelikož jsem nebyl jeho syn. A tak mě začal mlátit, začal mě zneužívat, když mamka nebyla doma, a občas se k němu přidal i on. Bylo jim jedno že mi tehdy bylo jen 8. Prostě a jen se chtěli na někom vybít. Nikdy jsem nepochopil co jsem jim udělal že mě tak nenávidí, ale mamce jsem se to bál říct, jelikož s ním vypadala tak šťastně.
Od té doby co jsme u nich uplynulo 6 let, je mi 16 a myslíte si že se něco změnilo? Ne nezměnilo, v mích 13 letech mě poprvé sexuálně zneužil, od té doby, co mamka není doma je to opakované. Chtěl jsem za někým zajít, ale nechci mamce zničit konečně pro ni štěstí, když se o mě tak starala. Nemůžu jí to zkazit. A tak jsem nikdy nikam nešel. Radši jsem si vypisoval své myšlenky, své trable na papír. V mých 14 jsem narazil na Wattpad. Nejdřív jsem zde jen četl, zde jsem taky narazil na ně. Na koho? Byli to BTS, tehdy pro mně neznámá K-pop skupina. Nejdřív jsem o nich četl jen příběhy, ale později jsem se začal zajímat jak vypadají, jaká je jejich hudba, a tak jsem si je i vyhledal. Začal jsem je poslouchat. Všichni ze třídy říkali že jsem divný když poslouchám tyhle šikmý oči, ale mě se líbili, zastával jsem se jich. Nelíbilo se mi když je uráželi.
Později jsem na Wattpadu začal psát. Psal jsem i o nich. Psal jsem vše co jsem vyděl z videí na YouTube a i to co se mi líbilo u ostatních. Díky nim jsem na chvíli dokázal přestat myslet na to co se děje, nebo na to co se stane až přijdu domů. Pomohli mi myslet lépe, dokud jsem však zase nemusel domů. Tam začali zase nadávky, a rány. Můj obličej zdobil monokl od mého otčíma, mé břicho bylo pokryto modřinami od mého nevlastního bratra. Pak když mě nechali jsem se pomalu odebral do svého malého pokojíku. V bolestech jsem si lehl do postele a po chvíli usnul.
Ráno jsem se celí rozbolavělí zvedl z postele, potichu si pustil BTS a začal se chystat do školy. Všechny viditelné modřiny jsem zakryl, a mohl jsem vyrazit. Nesnídám, takže jsem se rovnou obul a vyrazil. Ve škole jsem si sedl do své lavice, zapnul Wi-Fi a koukl na videa s klukama. Stal jsem se jejich fanouškem, propadl jsem jim tak rychle.
O tři roky později
Kluky stále poslouchám. Ve psaní jsem se zlepšil. Šikana doma se zhoršila, bratr mě začal znásilňovat častěji. Od té doby nenechám na sebe nikoho sáhnout. Uzavřel jsem se do sebe, a nikdo krom těch dvou a mamky se mě již nedotýká. Pořád píšu. A kluky nadále podporuji. Jsem za ně rád. Dosáhli tolika úspěchů.
Drží mě daleko od sebevraždy na kterou jsem myslel již tolikrát, ale vždy když se podívám na jejich úsměvy, nemůžu to udělat.
K vánocům jsem od mamky dostal peníze, řekl jsem si že konečně pojedu na jejich koncert, jelikož ho mají v Anglii. A tak jsem se s mamkou dohodl, a vše si zařídil. Otčím byl proti, ale už jsem byl dospělí. Ale samozřejmě že do té doby než jsem odjížděl, mé tělo poznalo snad to co ještě nikdy. Tak moc to bolelo. Jednou si mě vzali i oba najednou. Byl jsem ze sebe zhnusený, ale pořád jsem myslel na koncert.
Dnes tu byl onen den
Se sbalenými kufry jsem mířil s mamkou směr letiště. Mé tělo mě stále bolelo, ale myšlenka na to že uvidím konečně kluky na živo, byla skvělá. Těšil jsem se tak moc, dokonce mám VIP lístek i na meeting. Tak moc se těším. Díky tomu že jsem se těšil, a věděl jsem to déle, jsem se naučil i pár frází v korejštině. Byl jsem tak nadšený. Rozloučil jsem se s mamkou a nastoupil do letadla.
Celí let jsem prospal probudil jsem se když jsme přistávali. Letušky nás mile vyprovodili, a my jsme šli do haly. Kde jsem si vzal kufry a zavolal si taxi. Nadiktoval jsem adresu hotelu, a on vyjel. Zaplatil jsem mu pak danou částku, a šel do haly hotela. Na recepci jsem se nahlásil a oni mi dali kartu a řekli mi číslo. Pak jsem se již vydal na hotel. Koncert je zítra, takže jsem si lehl do postele, a hned usnul. Probudil jsem se rozlámaný a s bolestí těla. Vážně se na mě vyřádili než jsem odjížděl.
Meeting
Bylo tam tolik holek i kluků, až jsem se bál že to nestihneme. V ruce jsem držel dárky pro kluky. Čekal jsem ale přece jen jsem se dočkal. Ale až teď jsem si uvědomil že se jich musím dotknout. No to přežiji jsou to přeci BTS. A vážně přežil jsem to. Všem jsem předal dárky, dostal jsem od nich podpis a dokonce mě Suga a Jimin objali. Byli tak milí, ale Jimin trochu stlačil místo které neměl a já potichu sykl bolestí. Suga se na mě překvapeně podíval, ale neřešil to. Všem jsem ještě poděkoval za jejich dávku naděje a šel jsem.
Koncert
Bylo to skvělé, všude křik, fanoušků, slzy, a poslech kluků na živo, bylo to nejlepší co jsem kdy slyšel. Plakal jsem nadšením. Po koncertu jsem se pomalu loudal do hotelu, jelikož jsem nechtěl zapomenout. Došel jsem tam, a před hotelem stálo velké černé auto. Z něj vyšlo 7 postav v rouškách. Jen jsem na ně koukal, ale nic jsem neříkal. Suga si mě nejspíš všiml a tak jsem se na něj jen usmál.
Druhý den ráno jsem je potkal na snídani. Moc lidí tam nebylo, takže měli klid. Suga si ke mně sedl a povídal si se mnou, lámanou angličtinou. Bohužel jsem korejsky neuměl tolik no.
O 2 roky později
Byl tu rok 2022 a zpráva kterou všechny ARMY ranila. BTS musí na VOJNU takže pomalu budou končit a někteří začnou krátkou solovku. Ale jen do doby než přijde čas. Ale prý se mají vrátit v roce 2025. Moc chci aby se vrátili. Další měsíce jsem je poslouchal pořád stejně jako dosud. Častěji vycházeli příběhy s nimi. Ale čím více se to blížilo ztrácel jsem pomalu touhu zase žít. Věděl jsem že oni tu budou s námi díky videím a hudbě, ale to nebude ono. Poslouchal jsem jejich poslední koncert a u toho plakal. Když v tom mi do pokoje vtrhl bratr. ,,Hah ty tvoje buzny, konečně bude klid když tu nebudou. Nebul'' vykřikl výsměšně a pak mi jednu natáhl.
Měsíce plynuli. Čím více jsem koukal na videa stýskalo se mi, ale postupně jsem si začal dávat otázky. Co když se už nevrátí. Co když nebudou skupinou až se vrátí? Co když všichni budou solo. Nechci aby se to stalo. A tak jsem se modlil společně s dalšími ARMY aby se nám zpět vrátili jako skupina BTS.
