Kim NamJoon stál na palubě MV Sewol a užíval si svěžího mořského vánku, když trajekt plul na ostrov Jeju. Jeho přítel Jeon JungKook se vedle něj usmál a v očích měl zjevné vzrušení."Tento výlet bude impozantní, NamJoon hyung!" zvolal JungKook a jeho hlas byl naplněn mladistvým nadšením.NamJoon se usmál a cítil spokojenost. S JungKookem byli léta přátelé a tento výlet měl být oslavou jejich ukončení střední školy.Jak ale trajekt pokračoval v cestě, došlo k tragédii. Náhle se loď nebezpečně naklonila na jednu stranu, což způsobilo chaos a paniku mezi cestujícími. NamJoon popadl JungKooka za paži a srdce mu bušilo strachem."Musíme se odtud dostat, JungKooku! Následuj mě!" zakřičel NamJoon přes hluk a vedl svého přítele k nejbližšímu východu.Když se NamJoon a JungKook snažili probít chaotickým davem, narazili na skupinu zpanikařených pasažérů uvězněných pod spadlým trámem. NamJoon se bez váhání pustil do akce, použil veškerou svou sílu, aby zvedl těžký trám a osvobodil uvězněné cestující."Jdi, JungKooku! Vypadni odsud!" vykřikl NamJoon a jeho hlas byl napjatý námahou, když se snažil udržet paprsek.Ale JungKook odmítl opustit svého přítele. Se slzami v očích popadl NamJoonovu ruku a odmítal ji pustit."Neopustím tě, hyungu! Společně to zvládneme!" JungKook vykřikl a jeho hlas byl plný odhodlání.Ale jak minuty plynuly, NamJoonovi síly začaly ubývat. Věděl, že paprsek už dlouho nevydrží, a uvědomil si, že JungKookův život je v ohrožení, dokud zůstane po jeho boku.S posledním výbuchem úsilí NamJoon odstrčil JungKooka a křičel: "Jdi, JungKooku! Žij pro nás oba!"A pak se s ohlušujícím rachotem paprsek zhroutil na NamJoon a rozdrtil ho pod svou tíhou.Když dorazily záchranné týmy a začaly vytahovat přeživší z vraku MV Sewol, JungKook mohl jen s hrůzou sledovat, jak bezvládné tělo jeho přítele odnášejí na nosítkách. Slzy mu stékaly po tvářích, když se snažil vyrovnat s tím, co se právě stalo."Proč jsi to udělal, hyungu? Proč ses pro mě obětoval?" zašeptal JungKook a jeho hlas byl plný úzkosti.Ale jak se dny měnily v týdny a týdny v měsíce, JungKook zjistil, že ho pohlcuje vina a žal. Nemohl se zbavit pocitu, že měl zemřít po boku NamJoona, že si nezaslouží žít, zatímco jeho přítel ležel pohřben pod oceánem.Ale navzdory svému ohromnému zármutku JungKook věděl, že musí najít způsob, jak uctít NamJoonovu oběť. A tak se s těžkým srdcem přiklonil k hudbě a všechnu svou bolest a smutek vléval do svých písní.Jak rostla JungKookova sláva, rostlo i jeho odhodlání změnit svět. A tak založil charitativní organizaci na počest NamJoona a využil svou platformu jako zpěvák ke zvýšení povědomí a finančních prostředků pro oběti katastrofy MV Sewol."Hyung, možná ti nikdy nebudu schopen oplatit to, co jsi pro mě ten den udělal," zašeptal JungKook a jeho hlas byl naplněn emocemi, když stál před davem tisíců a oči se mu leskly neprolitými slzami."Ale slibuji ti toto: Strávím zbytek svého života snahou udělat svět lepším místem, přesně tak, jak by sis to přál. Nikdy nezapomenu na oběť, kterou jsi pro mě přinesl, a udělám vše, co bude v mých silách." abyste zajistili, že vaše paměť bude žít navždy."A když JungKook zpíval ze srdce a jeho hlas zněl stadionem, věděl, že NamJoon se na něj z nebe usmívá, hrdý na muže, kterým se jeho přítel stal.
Je to 10 let od tragédie Sewol kde zahynulo 306 lidí a z toho většina byli studenti. Tento příběh jsem chtěl vydat přesně na ten den, ale nešlo mi to nějak napsat. Jelikož víme že je to tragédie a i když je to 10 let, Jižní Korea na ni nikdy nezapomene.
Snad tedy nevadí že je to kratší příběh.
