YoonGi
Můj otec je vážně nemocný, spolu s tím idiotem jsme byli u nás na zámku. Je to syn císaře, ale císař si přál aby vyrůstal tady, prý že by v paláci mohl být v nebezpečí. Nikdy jsme se neměli rádi. Tedy já ho miloval, ale on mě nenáviděl. Nikdy jsem vlastně nechápal proč mě tak nenávidí. Vyrůstali jsme spolu, před 4 lety můj otec vážně onemocněl. Byl jsem u něj a staral se o něj, ale pořád jsem se musel učit jak se chovat, a to i s ním. Kdo vlastně je onen syn císaře? Jmenuje se Kim TaeHyung.
Dnes jsme měli hodinu, když v tom někdo vtrhl do učebny. ,,TaeHyungu, YoonGi měli by jste se jít rozloučit s tvím otcem YoonGi.'' rychle jsem se vyšvihl na nohy a rozeběhl jsem se za ním do pokoje. TaeHyung běžel za mnou. ,,YoonGi.'' řekl chrapalvě můj otec. ,,Umírám, proto mám přání ty si vezmeš TaeHyunga. Císař souhlasil.'' ,,Co mi ne to ne tati/strýčku.'' vykřikli jsme na stejno.
Uběhl měsíc, a můj otec zemřel a měl pohřeb. Nám se blíží svatba. TaeHyung se mi neustále vyhýbal a pořád někam chodil. Nevím kam, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Mrzelo mě to, nikdy jsem proti němu nic neměl. Proto mě vždy zabolelo, když mě zesměšňoval před jeho kamarády, ale nic jsem neřekl. Nemohl jsem, nikdo by mi stejně nevěřil. A tak jsem jen mlčel.
Svatba byla tady, bylo tu tolik lidí, tolik ministrů a další vysoce postavený. Cítil jsem se nepříjemně, tolik pohledů, tolik nepříjemných věcí a to oblečení. A ještě vidět Taeho jak se na všechny usmívá, jen na mě se mračí a je nepříjemný. Mrzelo mě to. Po všem jsem se rozešel do našeho pokoje.
Čekal jsem na něj. Ale on nepřicházel a tak jsem si jen lehl, a pomalu usínal. Probralo mě až fláknutí s dveřmi. V nich stál Tae s nějakým klukem. ,,Vypadni YoonGi. Možná jsem si tě vzal ale Kook je můj přítel ne ty, jsi jen špína kterou jsem si musel vzít. Vypadni a od teď je tvé místo v dřevníku tohoto sídla.''Jen jsem na něj se slzami na tvářích hleděl. On se ke mě naštvaně rozešel a chytl mě za vlasy. Táhl mě za vlasy a vyhodil mě z místnosti. ,,Nerozuměl si, vypadni na své místo.'' A on a ten jeho Kook se jen smáli. Odebral jsem se tedy tam kam jsem měl. Slzy smáčeli mé tváře. Proč.
Před lidmi se Tae ukazoval se mnou, ale byl chladný a nepřívětivý. V soukromý se ke mě choval ještě hůře a často se předemnou sápal po JungKookovi. Bolelo to, proto jsem vždy utekl. Nechtěl jsem aby mě tak někdo viděl. Proč? Proč já? Pomyslel jsem si.
Už jsem nemohl dál a tak jsem se rozhodl v noci vyplížit a odjet pryč. Koně jsem si přichystal a pa už jen čekal. Pak jsem se vydal pryč. Předem jsem si vzal nějaké jídlo a pak už jsem vyrazil. Nebylo třeba psát dopis nikoumu tu chybět nebudu. Odjel jsem daleko. S bolavím srdcem, odloučen od místa kde jsem vyrůstal, ale nechtěl jsem už trpět.
TaeHyung
Nenáviděl jsem ho. Tak moc jsem ho nenáviděl jak si mohli myslet že by se naše svatba a soužití mohlo fungovat. Ne ne, já mám JungKooka žádnýho kreténa jako je YoonGi nechci. Vše jsem si vytrpěl a pak ž konečně klid. Pak jsem vyzvedl Kooka a vedl ho k sobě. Tam byl ale YoonGi ,,Vypadni YoonGi. Možná jsem si tě vzal ale Kook je můj přítel ne ty, jsi jen špína kterou jsem si musel vzít. Vypadnit od teď je tvé místo v dřevníku tohoto sídla.'' vykřikl se na něj a políbil jsem Kooka. Jen na mě civěl a tak jsem se k němu rozešel a chytl ho za vlasy, vyhodil jsem ho za dveře. ,,Nerozuměl si, vypadni na své místo.'' vykřikl jsem a pak se s Kookem rozesmál.
Chvíli jsme to hráli, ve společnosti jsem se tvářil ale byl k němu chadný, nic jiného si nezaslouží. A v soukromý to byl prostě jen pes. S Kookem jsem byl šťastný a YoonGi mi to nezkazí.
,,Pane váš manžel zmizel není ve dřevníku.'' přiběhl jeden ze sluhů. ,,No a to mě nezajímá.'' řekl jsem mu jen. ,,Ale pán vás chce vidět společně.'' řekl zase. ,,Tak řeknu že je nemocný no.'' řekl jsem a rozešel se k otci. Nakecal jsem mu že je YoonGi nemocný a on to sežral no co.
No jenže to jsem nečekal že ho otec bude chtít jít navštívit. Jenže on tam prostě nebyl idiot. Otec mě seřval, ale já nic neřekl.
Otec rozkázal YoonGiho hledat, hah tak do toho. Mě to ale nezajímalo já měl Kooka.
YoonGi
Sakra našli mě. Odvedli mě zpět. Co jsem čekal. Ne ne ne já nechci zpátky. Císař si mě zavolal, ale já s ním nehodlal mluvit, nevěřil by mi. ,,No tak YoonGi podívej se na mě, co ti můj syn udělal.'' řekl a přiblížil se ke mě. Uhnul jsem když se mě chtěl dotknout kvůli Taemu jsem se bál doteků. ,,Neboj se a mluv. Věřím ti viděl jsem ho s tím JungKookem je to sígr.'' řekl jen. ,,On on mě mě urážel a mlátil.'' řekl jsem rozklepaně. On se na mě jen překvapeně koukal a zavolal ho. ,,Kime TaeHyungu jsem tebou zklamán. Tímto tě zbavuji nástupnictví, císařem bude YoonGi.'' řekl císař a já na něj jen zíral. Co já a císař. TaeHyung naštvaně odešel. Už jsem ho neviděl.
