Malí chlapec se chvěl v rohu jeho temného pokoje, osvětlovalo ho jen světlo, na které dopadali bušivé kapky deště a světlo vždy tvořil jen děsivé blesky, které byli doprovázeny hrozivými hromy. Byl sám, zase úplně sám. Byl tu jako ve vězení, málo kdy ho pustili ven, ale když už mohl se procházet jen po zahradách tohoto velkého zámku. Přirovnával to ke zlaté kleci. Jeho rodiče byli mrtví, a jeho strýc ho nenáviděl. Sebral mu právo na trůn a zavřel ho tady. Nikdo kromě Jimina a Jina za ním nesměl. Ale vše se jednou mění.
JungKook
Dnes je mi 18 let, jen málo kdy jsem mohl opustit tento zatracený pokoj, strýc chtěl jen moc, proto všem řekl že jsem zemřel taky, ale nikdy se neodhodlal mě zabít. Dnes ale musím utéci. Jin s Jiminem mi pomohou, půjdou se mnou. Musí mi jen přinést oblečení, a vzít nějaké jídlo. Pak utečeme daleko. Nevím kam, ale co nejdál odsud.
Blížila se pozdní večerní hodina, kterou jsme měli s klukama domluvenou. Pomalu se otevřeli dveře a do nich vešel Jin a Jimin. Podali mi oblečení a pomalu jsme se vyplížili ven. Vzali jsme dva koně a vyrazili na cestu. Koně byli uhnaní, proto jsme z nich slezli, a poslali je zpět domů. Sami jsme si lehli pod jeden ze stromů a oddali se spánku. Druhý den ráno, jsme se najedli a vyrazili na cestu.
Šli jsme již několikátý den. Byli jsme tak unavení. Proto jsme si zase lehli a už jsme všichni tři spali.
Hoseok
S mími třemi přáteli jsme si vyjeli ráno na lov. Projížděli jsme našimi lesy a lovili. Pár úlovků bylo. Když jsme si však všimli něčeho co leželo v trávě. Přijeli jsme na místo a všimli si třech lidí. Celkem pohledných lidí. Seskočil jsem z koně, a blížil jsem se k nim. Kluci mě následovali. Všichni tři vypadali strhaně, oddechovali a snad nic by je neprobudilo. A tak jsme si je vzali do náruče a zpátky na koně. Vyjeli jsme zpět na zámek YoonGi, vezl náš úlovek a mi vezli ony muže. Na zámku jsme je uložili každého do jedné komnaty a zavolali lékaře. Ten je všechny zkontroloval. Prý jsou v pořádku, jen jeden z nich je prý celkem podvyživený.
Co dělali asi v tom lese? Proč spali v lese? A kam vlastně nejspíš míří? Mé myšlenky pořád výřili. Doufám že tu zůstanou, ten jeden kterého jsem vezl byl vážně krásný. Pomyslel jsem si.
JungKook
Vyděšeně jsem se vzbudil. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zlekl se. Kde to jsem? Kde jsou kluci. Pomyslel jsem si. Chtěl jsem vstát z postele, a tak jsem tak i udělal. Měl jsem na sobě dlouhou košili a kalhoty. Uslyšel jsem kroky a tak jsem si stoupl za dveře. Když se otevřeli a dovnitř vešla osoba přetáhl jsem jí po hlavě pohrabáčem, který jsem vzal u krbu. Osoba sykla bolestí. ,,Klid nechci ti ublížit.'' řekl onen muž, stále držící se za hlavu. ,,Kdo jsi?'' optal jsem se ho. ,,Jsem princ Hoseok. A ty?'' optal se mě zpět. ,,JungKook.'' řekl jsem jen. Můžu mu říci jméno, protože ho stejně nikdo nezná. Strýc se postaral o to aby na mě všichni zapomněli. ,, Kde jsou Jimin s Jinem?'' optal jsem se lehce vyděšeně. ,,Jsou v pořádku spí ve vedlejších komnatách.'' řekl mi s úsměvem. Musel jsem se taky usmát, jeho úsměv, byl nakažlivý. ,,Můžu je vidět.'' optal jsem se ho znovu a on jen kývl hlavou. A pak mě odvedl ke dveřím do dvou komnat. Otevřel jsem tedy jedny dveře a vešel jsem dovnitř. Jin poloseděl v posteli a vedle něj seděl jakýsi muž. ,,Jine.'' vykřikl jsem nadšeně. ,,Kookie'' vykřikl Jin a já se k němu vrhl. Objal jsem ho. ,,Kdo jste?'' optal jsem se onoho muže. ,,Jsem Princ TaeHyung bratr prince Hoseoka, NamJoona.'' řekl a já na něj vykulil oči. ,,Jdeš se mnou za Jiminem.'' optal jsem se Jina a ten se jen vyhrabal z postele. Málem by spadl na zem kdyby ho TaeHyung nechytil. Chvíli na sebe civělia, Jin se pak vzpamatoval a šel se mnou. Vešli jsme do Jiminova pokoje a viděli podobnou scénu jako u Jina až na to že u něj seděli dva kluci nejspíš ten NamJoon vedle něj seděl ještě nějaký muž. ,,Jimine.''vykřikl jsme s Jinem na stejno. Hned jsme se vrhli k němu na postel. Ti čtyři nás jen se smíchem pozorovali. ,,Kdo jste.'' optal jsem se onoho posledního muže. ,,Min YoonGi manžel NamJoona.''
Bylo to tak zvláštní, tady se k nám chovali tak slušně a krásně, oproti mému domu. I ke klukům, a to o nás nic nevěděli. Bál jsem se jim něco říci, nevím co by se stalo kdyby to věděli že jsem princ Jeon JungKook a nejsem mrtví jak mám být. Jak jsme se dozvěděli každý z princů má svou část území. NamJoon s YoonGim měli západ a jih. TaeHyung Východ a Hoseok sever. Jejich království jak jsem si všiml skvétá. Ale za tu dobu tu začalo skvétat i něco jiného a to láska mezi Jinem a Taem a mezi Jimin, NamJoonem a YoonGim. Na to že ti dva jsou manželé, začali tak rozmazlovat Jimina, že se ani nedivím že se do nich zamiloval. Dokonce mi to i on sám řekl že k nim něco cítí. Byl jsem za něj rád. Celou dobu se musel starat o mě, a teď se zamilovává. A to stejné Jin. Byl sem za ně tak rád, ale když mi řekli že odjíždějí do panství z nichž řídí kluci království mrzelo mě to. Ale Hobi tu bude se mnou, nebudu zase sám. Říkal jsem si, ale vůbec jsem to tak necítil.
Kluci odjeli a já tu byl sám. Zavíral jsem se do pokoje, a s Hobim jsem se vídal jen u jídla. Budil jsem se s křikem, jakobych byl sám. Volal jsem ze spánku své rodiče, Jina, Jimina, ale nikdo nepřicházel. Až dnes. Probral jsem se zase s křikem, a vedle mě seděl Hobi se smutným výrazem. ,,Copak se děje Kookie.'' ,,nechci nechi být sám.'' řekl jsem on si mě vtáhl do obětí a lehl si se mnou do postele.
Ráno jsem se probral a Hobi mě objímal, musel jsem se nad tím usmát byl tak roztomilí. Pohladil jsem ho po tváři a pak vstal z postele. Svlékl jsem si košili a chtěl se obléci, když v tom jsem ucítil ruce na zádech. ,,Co to je Kookie?'' optal se mě Hoseok. ,,Mateřské znaménko.'' řekl jsem. ,,Ano, ale toto je dědičné jen v rodině Jeon.'' řekl jen a já na něj vytřeštil oči. ,,Co mi tajíš?'' optal se mě lehce nešťastně. ,,Já já, chtěl jsem zapomenout, nechtěl jsem se k tomu vracet. Ale já jsem jsem Jeon JungKook. Vím mám být mrtví, ale ne strýc mě nedokázal zabít, proto mě zavřel do pokoje a nepouštěl mě ven. ,,Ale Kookie ty jsi následník trůnu. Tvá zem střádá kvůli tvýmu strýci, musíme něco udělat a kluci pomohou.'' řekl jen a mé oči zalili slzy. On mi pomůže.
A jak slíbil udělal. Dal vědět klukům. A kluci shromáždili armádu a táhli jsme na mé království. Bitva proběhla bez velkých ztrát a já mohl nastoupit natrůn. A v tu dobu se konali tři svatby. Má a Hobiho. Jina a Taeho a NamJoona, YoonGiho a Jimina.
Tohle možná má šťastný konec. Ale budoucnost je neznámá.
