JungKook Byli jsme přátelé na střední škole. Ale já tě potají miloval. Pak když jsme šli na vysokou naše cesty se rozešli. Já šel na design, a ty na managment. Odcizili jse se, protože jsme neměli čas se výdat. Nepotkávali jsme se, odloučili jsme se. Když jsem skončil školu, dostal jsem se do jedné firmy, která plánuje svatby. Tahle práce mě moc bavila, dokonce jsem dostával i pochvali, mé práce se líbili. Ale nikdy jsem si nenašel někoho koho bych miloval, stejně jako kdysi tebe. Ale to co mělo přijít jsem nečekal, ani v té nejhorší noční můře. Byl pracovní den jako každý jiný, měl jsem ho volnější jelikož jsem neměl zakázku, a tak jsem jen poslouchal hudbu. Když v tom na mě zavolala šéfová. ,,Kooku máš tu klienta, vyžádali si tebe.'' a tak jsem se jen zvedl od stolu a mířil do salónku. Nikdy bych nečekal že tě tam uvidím sedět s tu ženou NamJoone. Vždy jsem si myslel že jsi na kluky, a teď jsi tu se ženou. Pomyslel jsem si. ,,Zdravím jsem Jeon JungKook a budu tedy s vámi nejspíš spolpracovat.'' řekl jsem nuceně. ,,Rád tě zase vidím kamaráde.'' řekl jsi a stoupl jsi, chtěl jsi mě obejmout, ale já jen natáhl ruku k potřesení. Nedokážu se tě zase dotknout. ,,Jak si to představujete?'' optal jsem se rovn, a vytáhl svůj blok a tužku. Hodně lidí využívá notebook, ale já rád zůstanu při starém. ,,Chceme v barvách fialovou a bílou, a určitě nechceme růže ty jsou obyčejné.'' řekla ta holka, nepříjemně. ,,A jídlo, a příchutě dortu víte?'' optal jsem se znovu a mezitím si zapisoval co řekla. ,,No jídlo asi něco tradičního, ne nic pálivého, ani moc kalorického. A dort vanilkovo banánový.'' jakmile to řekla zmateně jsem se na tebe podíval. Ty jsi přeci alergický na banány. Pomyslel jsem si. ,,Zlato ale já jsem alergický na banány.'' řekl jsi jí něžně. ,,taky že ano miláčku budou dva dorty, ten druhý čokoládovo borůvkový.'' řekla zase ona. Já si to tedy jen zapsal. ,,A kde by jste chtěli místo konání, a kolik bude hostů?'' optal jsem se znovu. ,,Hostů čekáme kolem 1000 a přemýšleli jsme o nějaké krásné louce, plných květin. nějaká krásná zámecká zahrada'' řekla ta holka. To vážně pokud si pamatuji NamJoon chtěl vždy malou svatbu, pod hvězdama, ale ta louka se trefila. Měli jsme naše oblíbené místo na střední. Občas tam ještě zajdu, když je čas, či potřebuji inspiraci. Ale ještě nikdy jsem tam nikomu neuspořádal svatbu, to jsem chtěl jen pro něj. Vše jsem tedy zapsal. ,,Ještě svatební oznámení, nějaké návrhy?'' optal jsem se ,,Ano něco takového''
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Dobře to by bylo vše. Rád jsem vás poznal a kdyby něco zavolám vám.'' řekl jsem a odebral se ze salónku. Tohle bolelo, ale měl jsem čekat, že nezůstane sám. Ale ženská? Od kdy? A ještě víc mě bolelo to že to bylo jako má vysněná svatba. Ahh. Bylo toho hodně, co jsem musel zajistit, mám 3 měsíce na to, ale i tak potřebji vše obstarat. První byli kytky, potom dort, a pak oznámení. Ubrusy a potahy na židla jsem nechal na později. Byl jsem z toho unavený. A tak jsem se rozhodl se zajít uvolnit do baru. Oblékl jsem si tedy úzké černé džíny, triko a koženou bundu, a mohl jsem vyrazit. Zašel jsem do mého oblíbeného, a hned si šel objednat. Házel jsem toho do sebe hodně. Že jsem to pochvíli i pocítil. A tak jsem se zvedl a šel si zatančit. Svíjel jsem se na parketu, než jsem ucítil jak si mě k sobě někdo tiskne na rozkrok. A tak jsem se do toho vložil více. Pak už si jen pamatuji že jsme jeli k onomu člověku a zažili dosti vášnivou noc. Bylo to poprvé co jsem tohle udělal, ale i přes to že jsem nevěděl kdo to je, něco mě k němu táhlo. To že jsem nevěděl kdo to je tak za to mohla opilost a šero. Nerozpoznal jsem člověka s kým jsem skončil, to až ráno. Když jsem se probral, byl jsem nahý, v posteli. Rozhlédl jsem se, a vedle sebe uvidělo toho, kdo nevěděl že ho miluji. Byl to NamJoon, který stále poklidně oddechoval. Co jsem to udělal. Bere si cizí ženu, ale vyspí se se mno. Mohl bych to svést na alkohol, ale je to špatně. Sakra. Pomalu jsem se dostal z postele, sebral své oblečení do kterého jsem se potichu oblékl, a utekl z toho pokoje, a tohoto domu. Tohle se nikdy nestalo. Svatební přípravy byli hotovi, svatba byla za dva dny. Od té doby jsem se stranil jakémukoliv kontaktu. Po pár dní jsem si dokonce vzpomněl co se stalo, tak moc vím že to je špatně, ale bylo to úžasné, ale on se žení sakra. Dny utekli a já už stál, abych vše kontrolovat, zda probýhá hladce. Aby se nic nepokazilo, a tato svatba, byla ta nejlepší pro muže kterého jsem miloval. V tom mě však zatáhl čísi ruka do jednoho ze zámeckých pokojů co byli pronajaty pro hosty. Když jsem se podíval kdo to je, byl to NamJoon. ,,Co to děláš?'' vykřikl jsem po něm. ,,To co jsem měl udělat už před tím.''řekl a přitiskl jeho rty na mé. Silou jsem ho odstrčil a vlepil mu facku. ,,Nevím o co se snažíš, ale vdáváš se ani ne za dvě hodiny, a líbáš tady mě? Přeskočilo ti?'' křičel jsem po něm. ,,Nechci si ji vzít, copak to nechápeš?'' ,,Tak proč tohle všechno.'' vykřikl jsem po něm. ,,Musel jsem to udělat, ne pro ni, ale pro sebe, ona s tím nemá nic společného jen mi pomáhala, tohle není moje a její svatba, ale naše.'' vykřikl mi do tváře. Jak jako naše, co to plácá? běhalo mi hlavou. ,,Co to meleš?'' vyštěkl jsem na něj, to už však klečel. ,,Jeone JungKooku neviděli jsme se celkem dlouho, ale i přes to jsem tě miloval, uděláš mě tím šťastný a vezmeš si mě.'' řekl a mě se z očí spustili slzy. ,,Ano ano'' vykřikl jsem. Svatba nakonec byla ale ta naše.
