YoonGi
Stál jsem tam, v tom kostele plných lidí, všude bílé květiny. Všichni na mě zírali, a já si připadal hrozně. Tohle jsem nechtěl, nemůžu si vzít úplně cizího člověka. Nechápal jsem proč se tohle děje, ale já nehodlám skákat, jak můj fotr píská. Je mi líto onoho kluka, bude mě asi nenávidět, ale já nemůžu. V tom začala hrát hudba do místnosti kráčel vysoký kluk s modrými vlasy a slušivým bílím oblekem. Nebyl oškliví, ale já si nemohu prostě vzít někoho koho miluji. Stoupl si přede mě a usmál se. Nechápal jsem ho, jak se může usmívat v takové to situaci. Kněz začal odříkávat, když se začal ptát má odpověď byla hned jasná. ,,Ne neberu.'' pronesl jsem jasně a zřetelně. Onen kluk se na mě jen usmál, v očích mu byla znát bolest a strach, ale i tak se usmíval. Neřešil jsem ho a rozutekl se z kostela. Otec za mnou něco ještě řval, ale já nezastavoval.
TaeHyung
Mí rodiče mě nenávidí, nejradši by se mě zbavily. Mají rádi mého mladšího bratra, ale mě z celého srdce nenávidí. Otec mě bije, a matka jen přihlíží. Pracuji v jedné firmě ředitelem je Kim SeokJin. Je to skvělí šéf, a i jeho přítel je fajn. Rozumíme si. Jsou za to dobré peníze, ale rodičům to stále nestačí, jsem pořádně jediný, kdo doma vydělává peníze. Matka do práce nechodí, a otec pracuje v nějaké továrně. Vždy jsem si chtěl peníze ušetřit, ale když je den výplaty, otec mi vždy peníze sebere, nebojí se mě i zmlátit, když mu je dát nechci. No mlácení je stejně na denním pořádku. Jen do obličeje se nikdy netrefuje, aby to nebylo vidět.
,,Ty hajzle, kde zase jsi.'' křikl otec, jakmile jsem vešel do domu. ,,Byl jsem v práci.'' šeptl jsem jen. S tvou matkou jsme našli člověka, co zaplatí za to, když si vezmeš jeho syna. Takže požádáš o volno. Svatba je 30.12. což znamená příští sobotu. '' řekl jen a já na něj vytřešti oči. ,,Co na mě tak zíráš.'' vykřikl a vlepil mi facku. Rychle jsem si vzal své věci a vyběhl do svého pokoje, kde jsem se zamkl, aby mi sem nelezl. Vážně, vážně se mě chtějí zbavit až tak moc. Prodali mě za svatbu s bůh ví kým.
Mířil jsem si to do práce, a rovnou za panem Kimem. Zaklepal jsem na dveře a po vyzvání jsem vstoupil. ,,Co potřebuješ Tae?'' optal se mě. ,,Potřeboval bych volno na příští týden, vím je to narychlo, ale zjistil jsem to až včera.'' řekl jsem provinile. ,,To je v pořádku, a co se děje? Je vše v pořádku?'' optal se starostlivě a já jen kývl. V práci jsem si odbyl vše, co jsem měl na stole a mohl jsem jít domů. Takhle to šlo zbytek týdne.
Den D (vím přeskakuji, ale nějak jsem to nedomyslel)
Jsem navléknutý v bílém obleku, mé vlasy jsou modré jako obloha. Cítím se tak uvězněn, jako veverka uvězněná v zahradě. Je to děsivé, ale nedokáži se postavit rodičům. Kdybych byl chytřejší a už dávno se odstěhoval, vše mohlo být jinak, ale nenechali mě. Teď stojím nedobrovolně v kostele, a falešně se usmívám, když kráčím k oltáři. Otec mi pevně svírá za paži. Kdyby mohl myslím že mě i hodí na ono místo. Podívám se na onoho muže. Je krásný vážně krásný, ale šťastně nevypadá, jen se na mě mračí. Když kněz odříkává všechny jeho slova cítím slzy, ale nepouštím je. Pak se ptá. První, jak jsem zjistil, tak YoonGiho. Jen se na něj podívám a čekám co řekne, ,,Ne neberu.'' jen se na něj usměju, s bolestí a strachem v očích, protože nevím, co mi za to otec provede. On na nic nečeká a rozeběhne se pryč. A já tam jen beze slova stojí, a tentokrát už slzy pustím. Nejsou, proto že by mě mrzelo, že utekl, ale proto že nevím, co mě čeká. Když všichni vyklidí kostel, zůstanu tam jen já, má ,rodina, a rodina YoonGiho. ,,Jelikož se tohle nepovedlo tak žádný prachy nebudou.'' řekl nejspíš otec YoonGiho a pak odkráčeli i jeho rodiče. ,,Vidíš co si způsobil. Nejen že se tě nezbavíme, ale ani prachy nám nedají. Dnes se zabalíš a vypadneš z domu, už tě nechci vidět.'' křičel na mě člověk co si měl být mým otcem. Zase mi začali téci slzy. Vyběhl jsem z kostela s měr náš dům. Nebyl to dobrý nápad jelikož začalo pršet. Byl jsem promočený, ale nezastavoval jsem. Doma jsem tedy sbalil vše co jsem pobral, takže dva kufry, a tašku a elektroniku a vypadl jsem. Co teď budu dělat. Našel jsem si nějaký levný hostel, kde jsem se ubytoval.
V pondělí jsem šel zase do práce. ,,Vše v pohodě Tae nevypadáš na to.'' optal se pan Kim. ,,Jo jen nějaké problémy.'' řekl jsem, ale on vypadal na to že to chce řešit. ,,Povídej výš že ti pomohu. ,,Rodiče mě chtěli provdat za prachy, jenže ten kluk utekl, tak nedostali peníze, a tak mě vykopli z domu. No a já nemám moc peněz na byt.'' řekl jsem se slzami na tvářích. ,,Tak víš co, já mám byt, nebydlím tam protože bydlím u NamJoona, můžeš tam být a platit mi nájem. Co ty na to?'' řekl a já na něj vyvalil oči. ,,To to by jste pro mě udělal?'' optal jsem se ho a on jen s úsměvem kývl. Řekl mi adresu a řekl mi že mám volno abych se nastěhoval. A tak já tedy vyrazil.
Po půl roce
Uběhl nějaký čas. Díky Jinovi mám kde bydlet, mám dobrou práci a nestěžuji si. Dnes máme jít na nějaký bál, kde se sejdou různí lidé. Jin říkal že jako jeho asistent mám jít s ním, a že se k nám přidá i jeho přítel. Oblek jsem měl připravený, masku taky. Prý jsou povinné. V práci jsme skončili dříve, a v 19:30 pro mě přijedou. Vše připraveno, a už jen počkat.
Přijeli akorát, já jen nasedl, pozdravil je a mohli jsme vyrazit. U vchodu jsme ukázali své pozvánky a mohli jsme jít dovnitř. Už tam bylo dost lidí, dokonce někteří neměli škrabošku. Mezi nimi jsem poznal i YoonGiho rodiče. Sakra, sakra. Chtěl jsem odejít co nejdál od nich, ale to bych nesměl do někoho narazit. Měl modré vlasy, a roztomilé oči. Dokonce byl menší než já. Byl roztomilí. ,,Omlouvám se nedával jsem pozor.'' řekl jsem a usmál se. On se usmál též. ,,V pořádku. Nezatancujeme si?'' optal se. A já jen kývl. Tancovali jsme celí večer, bylo to skvělé, dokud jsem nezjistil kdo se pod maskou skrývá. Jakmile jsem to zjistil utekl jsem. Jak mi mohlo být tak příjemně s ním.
YoonGi
Od mého útěku utekl půl rok. Věděl jsem že otec té rodině nezaplatil. A mé začalo být líto toho kluka. Nemohl jsem na něj přestat myslet. Viděl jsem ho pokaždé ve snu, viděl jsem ho v tváři jiných. Co to znamená. Proč na něj nemůžu přestat myslet.
Moji rodiče pořádali ples, na který jsem musel, nechtělo se mi, ale musel jsem. Výhoda byla aspoň ta blbá maska. Plno lidí kolem tancovalo na různý druh hudby. Nudil jsem se. Dokud do mě někdo nevrazil. Vyzval jsem ho k tanci a on souhlasil. Tancovali jsme spolu celou noc. Když přišel čas na sundání masky, jakmile jsem si jí sundal, prohlížel si mě a pak se zděšeným výrazem utíkal pryč. Všiml jsem si však že mu vypadla vizitka nějaké firmy.
Nemohl jsem na něj přestat myslet, a tak jsem se hned další den do té firmy rozešel. Zjistil jsem že šéfem je SeokJin můj bývalí spolužák. Nejdřív na mě zíral jak na vola, ale když jsem mu vše vysvětlil, hned si někoho nechal zavolat a pak odešel. Po chvíli se ozvalo zaklepání a pak někdo vstoupil se slovy: ,,chtěl jste něco pane Kime.'' jakmile mě však spatřil zmlkl. Já na něj jen vytřeštěně zíral. ,,Co tu děláte?'' optal se mě koktavě. ,,Hledám tě.'' řekl jsem prostě a on se na mě jen překvapeně díval. ,,Vlastně od té svatby před půl rokem tě nemůžu dostat hlavy. A pak ten včerejšek.'' řekl jsem s úsměvem. ,,Chci se jako první omluvit hlavně za tu svatbu. Neměl jsem utíkal když jsem tě ani neznal.'' pronesl jsem. On se jen usmíval. ,,Je to v pořádku'' řekl jen. ,,Začněme spolu znovu. Jsem YoonGi.'' řekl jsem s úsměvem. ,,Já TaeHyung.'' pronesl.
A jak to končí. To sami ještě nevědí.
PURPLE YOU BTS FOREVER 💜💜
