TaeHyung (Ve Hwarangu byl Tae Hansung ano já vím, ale tady nemá roli jako ve Hwarangu- díky za pochopení)
Tehdy se to stalo poprvé. Zrovna jsme si měli prát prádlo, všichni společně jako Hwarang, nikdo neměl žádné výhody či tak. Zde jsme byli všichni na stejné úrovni. Když v tom jsem upadl, nebo snad omdlel, když jsem se probral oběvil jsem se někde úplně jinde.
Bylo to, no jo jaké to bylo. Kolem mě jezdilo cosi na kolech, koně to nemělo, ani kočího. Dokonce kolem mě prosvištěl člověk na něčem co mělo jen dvě kola. Či prkýnko se čtyřmi koly. Nechápal jsem to, kde to jsem? Dokonce i lidi na mě civěli, nevím proč. A pak když jsem se zadíval všiml jsem si rozdílu v oblečení. Co se to tu děje. Když v tom do mě někdo narazil, byl to mladý kluk. Celkem i pohledný, úsměv měl jako králíček. Prohlížel si mě zkoumavým pohledem. ,,Kdo jste?'' optal se mě. ,,Kim TaeHyung syn nejvyššíh kancléře'' řekl jsem hrdě, a on na mě koukal jak na vola. ,,Utekl jste z blázince nebo tak něco.'' optal se mě. O čem to sakra mluví.
Pak mě chytl za ruku a někam mě táhl. Dotáhl mě do divného vysokého baráku, kde mě hodil do nějaké pohyblivé věci. Z té mě pak vytáhl a táhl ke dveřím, které otevřel jakousi kartou, pak za námi zavřel dveře. Prostor to byl hezký, ale nic jsem nechápal. ,,A teď pravdu kdo jsi a odkud jsi.'' řekl znovu. ,,Jsem Kim TaeHyung syn nejvyššího kancléře a pocházím z Joseonu teď především z Hwarangu kde nás cvičí na královské strážce.'' řekl jsem jako by nic. ,,Jsi vážně magor.'' řek zase. ,,Dobře Kime TaeHyungu řekněme že ti věřím, proč tu ale jsi.'' optal se mě. Jo to bych též věděl.
Jak jsem se dozvěděl JK mě u sebe nechal. Už je to nějaký čas. Je prý zpěvák, má krásný hlas to musím posoudit.'' párkrát jsem si zpíval i s ním. Bylo to chytlavé a často to opakoval. Ale stejně jsem nechápa co tu dělá. Ale co se dá dělat.
JK zrovna neby doma, když jsem cítil mdloby a zase omdlel. Probudil jsem se, a byl zase ve Hwarangu, sakra, to to nejde nějak ovládat. Vždyť mám na sobě špatné oblečení. Rychle jsem utekl do svého pokoje, kde jsem měl náhradní. Rychle jsem se do něj převlékl. Musel být čas oběda. A tak jsem šel do jídelny kde vážně byli všichni. Jen co jsem vešel se na mě všichni divně dívali. Moo Myung se ke mě rozešel. ,,Kde jsi byl Tae? Všichni jsme tě hledali a nemohli tě najít.'' řekl a já na něj vytřeštil oči. ,,Ale zase jsem se zapomněl, vždyť mě znáš.'' řekl jsem. On se nad tím jen zasmál. Pak jsme šli do učebny. Choval jsem se jako by nic, ale párkrát jsem se přistihl jak myslím na JungKooka a párkrát si i zpívám, jejich písně. Chybělo mi to.
Dnes vše bylo nějaké jiné. Včera jsem převzal balíček od dědy pro bratra, bylo tam napsáno že někoho musí zabít. Neřešil jsem to a prostě mu ho odnesl. On si ho převzal a pak už jsem ho neviděl. Ráno bylo tiché, neměli jsme moc práce, ale když jsem viděl na cvičišti jak Moo Myung bojuje s mím bratrem vše jsem pochopil. Bratr se chystal zasadit srtelnou ránu, ale to jsem mu nedovolil skočil jsem před něj a chytl mu meč. Ten mi prořízl dlaně, jed který měl bratr použíl šel do mích rukou. Cítil jsem slabost, spadl jsem. ,,Nejsi špatný čověk tak proč proč jsi to použil'' řekl jsem z posledních sil. Ještě jsem cítil jak mě Moo Myung vzal do náruče někam mě nesl. ,,Aro mě zachrání.'' pronesl jsem. ,,Nesmíš nenávidět mého bratr není zlí.'' řekl jsem a pak už vydechl naposledy.
S hlubokým kašlem, a bolestmi rukou jsem se probudil. Jak to měl bych být mrtví. Rozhlédl jsem se kolem. Byla to bílá místnost všude pípapli přístroje. Vedle postele seděl JK takže jsem zase v budoucnosti? Tak moc mi chyběl, ale jakto že jsem tu, mám být mrtví. Podíval jsem se na své ruce kde na dlaních byli jizvy. JK na mě vytřeštil oči. ,,Jsi jsi vzhůru Tae.'' pronesl šeptem. ,,Co co se stalo.'' vykoktal jsem ze sebe. ,,Našel jsem tě ležet v bezvědomí u sebe v bytě. Zrovna tam přišli i kluci musel jsem jim vše říci, ale mezitím přijela i sanitka, a odvezli tě sem. Nikdo nevěděl co se s tebou stalo. Žil jsi ale vypadal jsi jako že ne. A pak se ti udělali narukách ty jizvy. Taky nikdo nechápal jak. Tae co se stalo? Byla to minulost.'' Optal se mě. Já jen kývl. ,,Řekneš mi co se stalo.'' optal se znovu.
,,Můj bratr chtěl zabít mého kamaráda, o kterém si myslí že je král. Nemohl jsem ho nechat tu udělat. A tak jsem umřel. Proto jsem tady.'' řekl jsem na jeden nádech. On na mě jen civěl. Když v tom do pokoje vešel doktor a nějaký kluci. JK se k nim hned odešel. Tak to musí být ze skupiny. Doktor mě prohlédl pak odešel. Dál bylo jen hrobové ticho.
Po týdnu mě pustili. JK mi oznámil že s klukama bydlí dohromady. A tak jsem se k nim nastěhoval. Přišel jsem si jako pijavice, ale ujištovali mě že jim to nevadí. A tak jsem jim pomáhal, s hudbou. Dokonce mě vzali k sobě, mohl jsem s nimi zpívat. Bylo to úžasné jsem za to moc rád.
