OneShoot 2

House of Cards

        Stačí i jen minimální tlak a vše se zhroutí.  
   Hoseok
             Byl jsem sirotek dokud si mě nevzal pod křídla jeden muž. Předtím jsem byl rád, ale později jsem si uvědomil co je to za člověka a co ze mě vychovával. Vychoval ze mě tajného agenta bez slitování. Vše šlo dobře, zatím jsem ještě nikoho nezabil, dokud mi nepřidělil tento úkol. Už jsem o těhle lidech slyšel, ale nikdy mě na ně nenasadil, až teď. Prý dnes bude na nějakém večírku kam kvůli tomu musím. Mám na sebe před ním nějak upozornit, abych se k němu dostal blíže.  Nechtělo se mi, ale musel jsem.
           Je večer a já akorát ve svém drahém autě mířím k místu konání večírku. Tak moc se mi tam nechce. Nenávidím přeplněná místa. Nechápu proč si Suga nenašel lepšího kandidáta na tuhle věc. Vystoupil jsem a kráčel dovnitř. Kolem mě bylo mnoho lidí s foťáky. Na to že je zde hodně mafiánů je tu hodně paparazzi to protože nikdo neví že je to mafiánský večírek. Pořádají to jako výročí oné firmy které vlastní takže to nikdo neprokoukl. No přeci nějak musí zamaskovat ty špinavosti. Pomyslím si. Vstoupím dovnitř, na tváři mám svůj poker face, i když já se rád směji, ale mezi těmihle lidmi se mi nelíbí. Je mi nepříjemné být v tom obleku, nesnáším obleky.

Ne že bych v něm nevypadal hezky, ale obleky jsou nepohodlné. Procházím se sálem, a hledám jeho když v tom do někoho narazím. Hned se otočím a začnu se omlouvat. Podívám se osobě do obličeje a uvědomím si že je to on. Jeon JungKook, ten kvůli kterému jsem tady. Jen se usměji a pomalu se rozcházím pryč, když si mě k sobě otočí. ,,Kdo jste?'' optá se mě on. ,,To nepotřebujete vědět.'' řekl jsem mu tajemně aby měl větší zájem. Přeci jen mám se mu vrýt pod kůži, a jak jinak na to jít. ,,Smím aspoň prosit o tanec když ne o vaše jméno?'' optal se s králičím úsměvem. Je divné vidět vraha smát se. Prohlédl jsem si ho celého od pat až k hlavě u pasu měl pistoli která byla lehce vidět přes rozepnuté sako. (představte si ji u pasu ne v ruce) Nakonec jsem ale k tanci svolil. 

                 Tancovali jsme mlčky, bylo to ale celkem příjemné ticho. Zírali jsme si do očí, a nic prostě neříkali. Bylo to zvláštní, cítil jsem k němu odpor a přitom mě k němu něco táhlo. Bavili jsme se spolu celí večer, i párkrát jsme si spolu ještě zatancovali. Nakonec to nebyl tak špatný večer. I přes to kým je s ním byla sranda. Nakonec jsme si vyměnili i čísla. Tohle bylo celkem jednoduché. 
              JungKook
             Nenáviděl jsem svého otce, a tak když jsem se od něj vše naučil, prostě jsem ho zabil. Společně s mými kamarády jsme vše přebrali, a kdo chtěl ten se přidal, kdo ne prostě skončil mrtví. Já, Jin, Jimin, NamJoon a TaeHyung jsme vytvořili nejsilnější a pro ostatní nejděsivější mafii v Korei.  Ti co věděli jak vypadáme, byli ti kterým se dalo věřit, a pro veřejnost jsme byli jen úspěšní zakladatelé firmy. 
Dnes se pořádal večírek v rámci výročí ,,této firmy'' jinak je to výročí 7 let od přebrání této mafie, ale to ví jen ti co do tohohle patří. Sjelo se hodně lidí, i novinářů. Bylo tu moc lidí na můj vkus, ale co se dá dělat. Procházel jsem sálem, když v tom do mě někdo vrazil. Jakmile se ke mě otočil hned se omlouval, ale nepodíval se na mě. To až po chvíli a já se musel usmát. ,,Kdo jste?'' optám se ho ,,To nepotřebujete vědět.'' odpoví tajemným způsobem že mě to začne více zajímat. Neznal jsem ho, viděl jsem ho poprvé, i přes to mě dokázal zaujmout a tak jsme jen pronesl ,,Smím aspoň prosit o tanec když ne o vaše jméno?'' nečekal jsme že přijme, ale přijal, a tak jsme šli tancovat. Šlo mu to skvěle, bylo vidět že tanec miluje i když to byl párový tanec. Byl tak ladný. Tancovali jsme spolu a bavili se celou noc. Pak jsme si vyměnili čísla, a on už musel odejít. Mrzelo mě to ale co se dalo dělat. 
           Nemohl jsem ho pustit z mysli. Viděl jsem ho pokaždé co jsem zavřel oči. Byl jsem jak zblázněná třináctka. Sakra jsem chladnokrevný vrah jak můžu milovat po krátké chvíli. Jako kluci tvoří páry, ale já to se nemůže stát. ,,JungKooku Sin už měsíc nezaplatil, co s ním?'' optal se mě NamJoon. ,,V pořádku Joone potřebuji si provětrat hlavu tak to vyřídím, kde se nachází. On mi hned do telefonu poslal polohu a já i se zbraní v pase vyrazil. Nesnáším lidi co neplatí. 
        Mířil jsem na onu adresu, byla to nějaká zapadlá ulička. Když jsem k ní došel vyděsilo mě to jelikož tam někdo někoho mlátil. Rozešel jsem se blíže, v jedné osobě té kopající jsem poznal Sina ale toho druhého jsem nepoznával. Když už jsem byl u nich namířil jsem na Sina zbraň a prostě vystřelil. Pak jsem se podíval na onu osobu, poznal jsem v ní onoho muže z plesu. Co dělá tady ještě k tomu se Sinem. Sehl jsem se k němu a zjistil že je v bezvědomí.
         Vyhoupl jsem si ho do náručí a rychle nesl k nám. Jin je doktor a u nás má vlastní ordinaci. Vešel jsem do domu, a slyšel televizi z obýváku. ,,Jine do ordinace hned'' vykřikl jsem aby mě slyšeli, a já mířil do ordinace. Po chvíli do ni vstoupil i Jin. Koukal na mě překvapeně, ale na nic se neptal a začal ho vyšetřovat. ,,Co se stalo?'' optal se po chvíli ticha Jin. ,,Šel jsem vyřešit Sina ale všiml jsem si jak ho mlátí, tak jsem ho zastřelil a jeho tam nemohl nechat.'' řekl jsem. Jin se na mě jen překvapeně podíval. Ale nakonec jen kývl. 
              Po týdnu se probral, nechápal co se stalo, ale já mu vše vysvětlil. On se tvářil zvláštně ale nic jsem neříkal. Nechal jsem ho u nás, jak dlouho potřebuje. Jelikož s tím co se mu stalo se bude ještě chvíli léčit. 
               J-Hope
            Prý jsme spal týden, pamatuji si jen zvuk výstřelu pak nic. JungKook říkal že u nich můžu zůstat dokud se neuzdravím, byl jsem rád. Trávil se mnou volné chvíle, a já mu víc propadal. Věděl jsem že je to špatně, ale byl tak milí na vraha. Jen jsem si neuvědomil jednu věc. A to polohu. Suga jí nějak zjistil, a po třech dnech se zde ukázali poldové. Odvedli je, odvedli je před mýma očima, a já s tím nemohl nic dělat. Pak už jsem je neviděl. Nenávidím se za to. Nenávidím Sugu že mě do toho zapletl, že mě kdy vzal pod svá křídla.