YoonGi
Byla to snad noční můra, či zkutečnost, kterou jsem si nepamatoval? Nevěděl jsem kdo jsem, a kým jsem byl, nikdo u mě nebyl, nikdo mě neznal. Ani doktoři a já si nevzpomínal. Nikde nebyli o mě ani žádný záznami, jako bych prostě ani neexistoval. Kdo tedy jsem? Jméno žádný, vzpomínky už vůbec ne, copak mě nikdo nehledal? Vždy jsem byl sám a opuštěný?
Z nemocnice mě pustily, ale neměl jsem kam jít, nikdo mě neznal a já též nikoho neznal. Procházel jsem se pro mě neznámím městem. Lidi na mě koukali jak na blázna. A já si tak i připadal. Prázdná mysl, bez vzpomínek. Kdo jsem, a proč tu jsem ?
NamJoon
Náš manažer nám oznámil že YoonGi zemřel . Prý ho srazilo auto a nepřežil to. Ale jak je to možné? Kdys se to stalo? Kdo to udělal, proč to nikdo neřešil. Ptal jsem se sám sebe skoro pořád jsme byli spolu, jak se to tedy stalo. Proč? Nic jsme s klukama nechápali. Pořád nás ale nutili trénovat. Ale BTS je 7 a bez Yoongiho to bylo divné, nebavilo nás to tak jako vždy. Manažer se choval celkem divně, když jsme se na YoonGiho ptali, o to to bylo divnější. Nic nám pořádně neřekl, nikdo nám nic nechtěl říct, prý to není naše starost. Ani pohřeb se nekonal což bylo ještě divnější. Zprávy se rozkřikli rychle, a ARMY truchlili, ale nikdo nic nedělal.
Jeli jsme z koncertu, když jsem si všiml menšího kluka s bílími vlasy. Byl až moc podobný YoonGimu a tak jsem zastavil auto. Kluci na mě zírali, co jako dělám, ale já si toho nevšímal a vyběhl za ním. Doběhl jsem ho v potemnělé uličce. Položil jsem mu ruku na rameno a on zdešeně cukl. Podíval se na a já strnul. Byl to YoonGi, co tu ale dělá v tom špinavém oblečení. ,,YoonGi co tu děláš, manažer říkal že jsi odešel zpět do Daegu.'' optal jsem se ho. On na mě jen překvapeně zíral. ,,Omlouvám se pane ale já vás neznám. A kdo je YoonGi?'' optal se a já na něj jen vygtřeštil oči. Co se tu děje?
Chňapl jsem ho za ruku a táhl ho do auta. Pak jsme mohli jet, kluci se nás chtěli ptát co se stalo a co tu YoonGi dělá ale já je jen rukou umlčel. Dorazili jsme do podzemní garáže, a vystoupili ,ven. Šly jsme přímo do obýváku kde jsme YoonGiho posadili do křesla a čekali co se bude dít. ,,Co tu dělám?'' řekl zmateně a díval se na nás se zvláštním pohledem. ,,YoonGi co se stalo, řekli nám že jsi zemřel.'' vykřikl Jin. ,,Omlouvám se ale vážně kdo jste? Já vás neznám. Kdo je YoonGi?'' řekl znovu. ,,Tak jinak já jsem NamJoon, tohle Jin, Hoseok, Jimin, JungKook a Tae, ty jsi YoonGi. Byli jsme spolu v hudební skupině BTS, máme milióny fanoušků po celím světě, říkáme jim ARMY. A řekli nám že tě srazilo auto a to tě prý zabilo.'' řekl jsem mu a on vypadal zmateně. No co chtěl to vědět.
YoonGi
Když mě ten kluk odtáhl do auta, sedělo tam dalších 5 kluků. Cítil jsem se zvláštně, jako bych je znal, ale nevím odkud. V tom domě, kam jsme dorazili mě posadil do phodlného křesla a oni si posedali na gauč. ,,YoonGi co se stalo, řekli nám že jsi zemřel.'' vykřikl jeden z nich. ,,YoonGi co tu děláš, manažer říkal že jsi odešel zpět do Daegu.'' optal se mě ten snad nejvyšší. Jen jsem na něj civěl. ,,Omlouvám se pane ale já vás neznám. A kdo je YoonGi?'' řekl jsem jelikož jsem vážně nechápal proč mi pořád tak říkají. Co se tu děje? ,,Tak jinak já jsem NamJoon, tohle Jin, Hoseok, Jimin, JungKook a Tae, ty jsi YoonGi. Byli jsme spolu v hudební skupině BTS, máme milióny fanoušků po celím světě, říkáme jim ARMY. A řekli nám že tě srazilo auto a to tě prý zabilo.'' řekl ten NamJoon. To je divný nepamatuji si je, ale hudba vážně byla něco co mě zajímalo, vždy jsem poslouchal když někde hrála nějaká píseň.
Kluci mi nakonec něco pustili a vážně bylo to moc dobré. Vše my vysvětlili a říkali že mi pomůžou si vzpomenout. A tak jsme začali spolu žít. Učili mě choreografii a hudbu, nikdo však o mě nevěděl, jen oni. Chtěli mě nejdřív vše naučit než mě přivedou zase před lidi. Bylo to náročné ale s nimi to byla zábava.
Dnes je však den kdy už mě chtějí vzít ven. A tak jsme mířili do oné společnosti. Když jsme tam dojeli všichni na mě civěli jako na ducha. No ono to možná tak i bylo, když si všichni mysleli že jsem mrtví. Ale není to tak. Došli jsme do kanceláře ředitele, jak mi kluci vysvětlili. Vešli jsme dovnitř, a on na mě jen překvapeněn zíral. ,,Počkat Gi vždyť JaeSeok říkal že jsi, mrtví, že tě srazilo auto.'' řekl překvapeně, ale hned mě objal. Pak dovnitř vešel i on. Hned jsem si vzpomněl. Přecházel jsem na přechodu, když se rozjelo auto plnou rychlostí, řidiče jsem však ještě viděl, byl to on. ,,To to jste vy, vy jste řídil to auto.'' vykoktám a ukazuji na něj. On se na mě jen naštvaně dívá. ,,Měl jsi chcípnout tak co tu děláš.'' vykřikl po mně. Nikdo nic nechápal. ,,To on řídil to auto.'' řekl jsem. Kluci tikali pohledem ze mně na něj. Nechápali to, a já taky moc ne. ,,proč?'' řekl jsem jen. ,,Protože tě nenávidím Mine Yoongi.'' řekl jen, to už tu však došli security a pak ho odvedli.
Od té doby, už nemáme manažera, ale žiju.
