Stiles
Stál jsem na mýtině, nevím přesně kde, ale kolem mě byl sníh, který byl potřísněn cizí krví. Vyděsilo mě to, rozhlížel jsem se kolem dokola. Všude jen rudo-bílo. Když jsem se podíval na své ruce, spatřil jsem krev, nebyla má? Nebyla nic mě nebolelo, a když jsem se znovu porozhlédl spatřil jsem velkou hromadu lidských těl. Vyděsilo mě to. A v tom se ozval ten zákeřný hlas. ,,Zabil jsi Stilesi, zabili jsme. Ty jsi zabil.'' říkal ten výsměšný hlas nogitsune. ,,Ne to ty jsi je zabil, nevěděl jsem co dělám, ovládal jsi mě'' křičel jsem, abych se obhájila.
,,Lžeš Stilesi, líbilo se ti to, líbilo se ti je zabíjet. '' říkal pořád dokola.
Chytl jsem se za hlavu a bolestně vykřikl. Probudil jsem se u sebe v pokoji. Rozhlédl jsem se kolem, nikdo tu nebyl, jen já. Byl to jen sen, jen noční můra. Tohle, tohle není dobré. Co když je zpět. Co když se nogitsune vrátí. ,,Musím jim to říct'' řekl jsem si pro sebe nahlas, a zase si lehl.
Ráno jsem se probudil a co nejrychleji na sebe hodil oblečení, spěchal jsem ke svému autu, ve kterém jsem zamířil do té budovy s názvem škola. Zde jsme se potkali celá smečka. ,,Hele lidi nevím co se děje, ale dnes jsem měl divný sen, ale o tom po škole, máte čas ne?'' optal jsem se nervózně. Ostatní jen kývli. ,,Sejděma se u Dereka, tohle by měl taky vědět'' řekl jsem, a pak už jsme šli do třídy.
Po škola
Zajel jsem ještě rychle domů, a pak směr Derekův byt. Byl jsem tam mezi prvníma, když jsem zaklepal a otvíral mi Derek jen na mě překvapeně civěl. ,,Co tu děláš Stilesi?'' optal se mě. ,,Potřebuji s vámi všemi mluvit, tak jsme dali sraz u tebe'' řekl jsem na rovinu a posadil se na jeho gauč. Po 10 minutách už jsme byli všichni. ,,Tak co jsi chtěl Stilesi'' zeptal se nevrle Derek. ,,Zdál se mi sen, bylo to na místě bývalého vašeho domu. Stál jsem uprostřed toho místa, a kolem mě bylo hodně krve, nevěděl jsem odkud, ale když jsem se znovu porozhlédl, byla tam hromada lidských možná i nadpřirozených těl, a pak se ozval hlas nogitsune, říkal že jsme je zabili, že já je zabil, a že jsem si to užíval, ale já si to nepamatoval, a pak jsem se vzbudil'' odvykládal jsem jim můj sen a oni na mě jen vykuleně koukali.
,,To by měl vědět Deaton, ten by nám mohl pomoci ne?'' řekla Lydia a všichni s tím souhlasili, a tak jsme nasedali do aut a vyjeli na veterinu.
Když v tom se mi udělalo zle, vyběhl jsem ven, a čekal že začnu zvracet, ale nic ze mě nevycházelo. A pak mě zasáhla touha, touha po zabíjení, zase jsem to nebyl já. Rozutekl jsem se za účelem zabíjet. Nogitsune převzala kontrolu.
Derek
,, Lidi kde je Stiles?'' optal jsem se jich. ,,Nikdo nevěděl kde je.'' Co když ho zase posedla. Pomyslel jsem si. Vyběhl jsem před veterinu a chytal jsem jeho pach. Míchal se se strachem, smutkem a touhou. A tak jsem se rozběhl za ním. Vyděl jsem něco co jsem nikdy nedoufal že uvidím. Stiles, ten hyperaktivní Stiles zabíjel nevinné lidi. Když si mě všiml, rozeběhl se po mě. Byl silný, ale já byl silnější. ,,No tak Dereku, nic nezmůžeš, nejsi ani alfa.'' vysmíval se mi nogitsune. A to mě štvalo.
V tom sem doběhl i zbytek smečky. Všichni vyděšeně zírali na tu spoušť co natropil. Scott se ke mě rozeběhl a pomáhal mi ho držet. Když to bylo jakž takž zvladatelný zakousl se mu do krku. Stiles vykřikl, muška z něj vylítla a holky ji chytili. Ale Stiles pomalu přestával dýchat. Zavírali se mu oči. Ležel bezvládně na zasněžené zemi. Vzal jsem ho do náruče, a nesl ho na místo o kterém se mu zdálo ve snu. Položil jsem ho na zem, a odcházel. Když jsem uslyšel praskání kostí. Rychle jsem se na něj otočil a uviděl Stilese s modrýma očima. Jak je to možné, jaktože je vlkodlak? Běhalo mi hlavou, ale i tak jsem se k němu rozeběhl a objal ho.
