OneShoot 2

Bad love

                     Nanon
                     Tehdy vše bylo jinak, nevěděl jsem kdo jsi, a ty jsi nevěděl kdo jsem já. Věděl jsem že moje rodina vaší nenávidí, ale nikdy jsem nevěděl kdo do té rodiny patří. Byl den mích 18 narozenin když jsme se potkali poprvé.
                   Flashback den 18 narozenin
           Tak moc se mi nechtělo na žádnou mou pitomou oslavu. Stejně tam nikoho až na Jimmyho nebudu znát. Jimmy je můj dlouholetý kamarád, který chodí s jedním klukem ze školy. Prý mě chce seznámit, takže asi se stejně tolik bavit nebudeme nechci jim moc křenit.
Byl čas. Na sebe jsem si navlékl a čekal jsem než pro mně přijde matka, s tím že mě uvede do společnosti.

Nenávidím být s tolika lidmi v místnosti a rodiče to ví, ale stejně tohle přichystali. Matka pro mně přišla a vedla mě k točitému schodišti, hudba ztichla a světla se otočili k nám. Měl jsem chuť zakrýt si oči jak mi do nich zářilo ostré světlo. A pak mě matka lehce postrčila aby jsme scházeli schody. Dole už čekali lidé ke kterým mě matka až táhla. Hned mě začala představovat, ale já jí nevnímal jelikož mé oči zakotvili na muži co mohl být tak o rok starší než já. Neznal jsem ho ale něčím mě přitahoval. Nebyl oblečen jako všichni do obleků, a to na něm bylo i to zajímavé. Měl na sobě 

Nemohl jsem z něj spustit oči, jako by mě nějaká magie k němu táhla, ale já se nemohl odhodlat ke krokům. Jen jsme se navzájem pozorovali, než mě vyrušil matky hlas a já se na ní musel podívat. 
Když jsem se podíval zpět on už tam nebyl. Pak jsem se odtrhl od matky a šel hledat Jimmyho. Našel jsem ho i s tím jeho přítelem u baru. ,,Ale copak náš oslavenec se nebaví?'' pronesl ke mně se smíchem. ,,Naser si'' odsekl jsem mu a on se jen uchechtl. ,,Jinak tohle je Sea.'' pronesl Jimmy a já si se Seou podal ruku. 

(Jimmy blíž ke kameře Sea ten co se usmívá)
            Byli spolu vážně sladcí, přál jsem mu to, ale zároveň se mu tak záviděl. On si mohl vybrat svého partnera, mě ho dohodli rodiče. Pak jsem řek klukům že musím na vzduch a tak jsem bez nich kráčel na balkon. Stál jsem tam a pozoroval rozsvícenou zahradu a nebe plné hvězd. Když v tom si za mnou někdo odkašlal. Vyděsil jsem se a s vypísknutím jsem se k neznámému otočil. Byl to on, ten  o kterém jsem přemýšlel pořád dokola. Tentokrát se ale usmíval a pomalu se ke mně přibližoval. Když stál naproti mně zastavil. ,,Co tu děláš tak sám?'' optal se mně. ,,Vevnitř je na mně moc lidí a tak jsem musel na vzduch.'' řekl jsem mu vlastně i pravdu. On se jen usmál. ,,Kdo vlastně jsi?'' optal jsem se ho. ,,To není důležité, kdyby jsi to věděl odešel by jsi'' řekl jen a já tedy jen kývl. 
Zůstali jsme spolu celou noc, dokud všichni neodešli. Nechtěl jsem aby odešel a tak jsem se ho tu snažil držet co nejdéle. Ale stejně odejít musel. 
           Ohm
Kamarádi mě donutili jít na oslavu toho syna rodiny Kirdpan. Moje rodina se s nimi nemusí, ale co se dá dělat. Ale přeci drahý chlast za darmo přeci neodmítnu. A tak jsme s kluky tedy vyrazili směr jejich dům. Bylo tu dost lidí, to jsem musel uznat.
V tom ztichla hudba a světla se otočila na schody. Scházela z nich matka této rodiny a on Nanon. Musel jsem uznat že byl nádherný. Pořád jsem ho musel pozorovat, a on na mně koukal taky. Když se ode mne otočil šel jsem za kluky, ale i tak jsem ho pozoroval . Když jsem viděl že stojí sám na balkonu šel jsem za ním. ,,Co tu děláš tak sám?'' zeptal jsem se ho ,,Vevnitř je na mně moc lidí a tak jsem musel na vzduch.'' odpověděl mi na to a já ho i chápal, na mně je to taky moc lidí.  ,,Kdo vlastně jsi?'' zeptal se mně . ,,To není důležité, kdyby jsi to věděl odešel by jsi'' nemohl jsem mu říci kdo jsem. 
Strávili jsme spolu zbytek večera. Nechtělo se mi od něj odcházet, ale musel jsem. Domů jsem se potichu vkrádal, aby ro rodiče nezjistili i když jim to může být jedno že. Nemohl jsem na něj přestat myslet. Viděl jsem ho všude, představoval jsem si ho všude. A tak mě napadl ten šílený nápad. Vkrást se k němu do domu a navštívit ho. 
A tak jsem i udělal, vyšplhal jsem k němu na balkon a viděl siluetu uvnitř pokoje a tak s domněním že je to on jsem vlezl dovnitř. Ale on to nebyl byl to někdo úplně jiný. Když mě onen muž viděl vytáhl zbraň. Sakra kde ji sebral. Namířil jí na mně a vystřelil. V tom do pokoje vběhl on. ,,Co jsi to udělal ty kryple.'' vykřikl po onom klukovi. ,,Neměl tu co dělat ty jsi můj'' vykřikl po něm ale pak jsem přestal vnímat. ,,ne ne ne.''
Nanon
On ho zabil ten krypl jeden. A tak jsem mu z ruky vytrhl zbraň a přiložil jsem ji ke spánku. ,,Neznal jsem tě dlouhou ale miluji tě.'' řekl jsem jeho směrem a stiskl spoušť