Berme to tak že je tady YoonGi starší (50) něž vypadá (23).
YoonGi
Pamatuji si to jako by to bylo včera. Ta nehoda, při které jsem zemřel, proto jsem nechápal co tu stále dělám. Byl jsem v této budově, jako ve vězení. Nikdo mě neviděl už asi 10 let, a pak přišli oni. První kdysi vstoupil JungKook, byl první kdo mě pozdravil, a já byl schopný jen vykulit oči. Viděl mě on mě vážně viděl. Po něm přišel i zbytek, pro mě tehdy neznámích kluků. A všichni do jednoho mě viděli. Nic jsem nechápal, ale viděli mě a bavili se se mnou, po dlouhé době se mnou někdo mluvil, a tak jsem s nimi začal ,,žít''. S nimi jsem dokonce mohl i z této budovi. I když mě nikdo krom nich neviděl, takže občas na ně určitě kokali jak na exoty, i když potkat na jedou 6 lidí taky není obvyklé.
Bylo to skvělé, dokonce i jejich ředitel mě viděl, ale jak je to možné? Rappoval jsem s nimi, tancoval jsem s nimi, bylo to skvělé, cítil jsem se zase jako dřív, zase jako živý. Byli to i skvělí kamarádi. ,,Jedli jsme spolu, spali jsme spolu, koukali a filmy...''
Ale jednou se to prostě pokazit muselo, a já nevěděl proč, a co jsem udělal špatně.
NamJoon
,,Pojďte na to vy naše 6.'' vykřikl skladatel když vlezl do studia s tím že jdeme skládat. Ale proč nás označil za 6? Je nás předsi 7. Ale asi jsem byl jediný co si toho všiml. Nikdo se nad tím nepozastavil. A tak jsme začali. Když v tom praskli žárovky. Když jsem se porozhlédl YoonGi vypadal celkem naštvaně, ale předsi by nedokázal rozbít žárovky. A tak jsme všichni měli konec, protože bez světla a elektriky nemůžeme nic dělat. Jakmile jsme dorazili do domu YoonGi šel do svého pokoje. Nechápal jsem to ale neřešil to.
YoonGi
Sakra jak mě vždy vytočí, když mě někdo nevidí, a řekne to takhle, ale nikdo na to nereagoval, tak si to asi neuvědomili. I když jsem si všiml toho zkomavého pohledu od NamJoona když prasklo to světlo. No, co chtěl jsem se nějak uklidnit.
Po chvíli mi do pokoje vešel JungKook a proč? Protože jsme spolubydlící, ale nevadí mi to. Je v pohodě být s ním v pokoji. Nemůžu si ztěžovat. Horší by byl třeba Joon nebo Jin. Takže ještě je to v pohodě.
Dnes měl být koncert, těšil jsem se, i když jsem věděl že mě vidí jen kluci, ale zjistil jsem že rap slyší i ostatní. O to víc mě toto naplňovalo. Byl jsem šťastný že zase můžu dělat hudbu s nějakým posláním.
Vše se připravovalo, jen já musel připravit sebe, ale potají aby to nikomu nepřišlo divné. Pak už jsme se sešli pod pódiem a čekali na začátek. Koncert byl tak energický, že jsem si ho nesmírě užil. Měli jste vidět, když se ozval můj rap ale nikdo až na kluky mě neviděl. Všichni šíleli, co se děje, či si to užívali.
Při cestě domů jsme se smáli vtipným částem koncertu. A pak jsme si v dormu ještě připili a šli všichni spát. Tedy až na některé jako RM a Jin, jsou spolu roztomilí, ale každou nc tohle poslouchat.
Po měsíci
Dnes ale bylo něco jinak, něco bylo špatně. Probudil jsem se ve studiu, nemohl jsem se z něj hnout. Nešlo to nemohl jsem vyjít, nic. Pak se otevřeli dveře a do vnitř vešel Bang. ,,Věděl jsem že je něco jinak, nedal jsem si to do souvislostí, ale pak jsem si uvědomil že tu kdysi pracoval s jménem Min YoonGi, ale umřel. Kdo nebo co sakra jsi.'' vykřikl po mně. V tom se tu seskupili i kluci. ,,Máš být předsi mrtví, postaral jsem se o to kdysi.'' vykřikl naštvaně a já na něj vykulil oči. Takže má smrt je jeho vina. Naštvano mě to nedokázal jsem se ovládat, nikdy jsem mu nic neudělal, ale teď už je to jinak. Stiskl jsem jeho krk, a on a ostatní na mě vyděšeně zírali. ,,Kvůli tobě jsem mrtví? Kvůli tobě jsem tady skejsnul?'' vykřikl jsem na něj. Kluci nic nechápali. Pustil jsem ho a utekl z té místnosti. To on mě zabil.
Neukazoval jsem se. Bál jsem se, ale čím více jsem byl od nich tím více jsem blednul. U nich to vypadalo jako by se mi taky vyhýbali. Až se to stalo vybledl jsem úplně, ale nezmizel jsem. Ani oni mě neviděli. A tak jsem jim pomáhal potají. Mrzelo mě to. Tak moc.
BTS
Kluci seděli nehnutě, a přemýšleli nad tím co viděli. YoonGi je duch, a Bang ho zabil. Proč by to dělal. A proč jim to YoonGi neřekl. Chyběl jim, chyběl jim jeho smích i otrávení. Už si na něj zvykli. Ale neviděli ho. Ani nevěděli že je tam s nimi.
Bang
Musím ho vyhnat, a tak jsem pozval vymýtače. Hned se pustil do práce, našel i schránku kvůli které tu je. Ale ti kluci to museli zkazit. Vtrhli sem a sebrali to. ,,Nemůžete ho vyhnat, je to náš kamarád'' odporoval mi JungKook. ,,Je to démon.'' řekl vymýtač. ,,Není YoonGi nám pomáhá'' řekl J-Hope. ,,YoonGi?'' pronesl šeptem Jin. Zase tam stál, nemohl jsem s tím nic dělat.
YoonGi
Od toho incidentu jsem zase s klukama. Jako by se nic nestalo, vše jsem jim vysvětlil, pochopili mě a za to jsem byl rád. A mi jsme pokračovali dál.
