JungKook
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že existují dva sobě podobný světy, vysmál bych se mu. Dokud jsem to sám nezažil.
Pamatuji si jakoby to bylo včera, když k nám do baráku přišel pro mě známí a přesto neznámí člověk. Byl zrovna polonahý v mém pokoji, našel jsem ho tak po tom co jsem se vrátil ze své procházky, občas takhle chodím ven a kreslím. Jelikož žijeme v přírodě, je tu hodně inspirace. Měl jsem v uších sluchátka, a když jsem ho uviděl začal jsem křičet. Viděsilo mě to, koho ne, mít polonahého neznáméjo kluka v pokoji. ,,Tati, tati zloděj'' křičel jsem, když můj táta přiběhl začal se smát. ,,Kookie to je Kim NamJoon, jeho táta je můj kamarád, něco se u nich stalo a on se u nás musí schovat.'' řekl a já na něj vytřeštil oči. ,,Co to jako u mě v pokoji? Ne ne ne tati.'' řekl jsem uraženě.
Nic jsem s tím nemohl ale udělat, tak zůstal u mě v pokoji. Museli jsme spolu trávit čas, a upřímně se mi začal líbit. Jednou jsem se procházel po uviděl jsem někoho ležet pod stroment, a tak jsem si sedl a začal ho kreslit. Když jsem dokreslil uslyšel jsem hrom, a tak jsem se zbalil a chystal se odejít. Ale pak jsem si uvědomil že bych ho asi měl vzbudit aby nezmokl. A tak jsem se k němu přiblížil a začal do něj jemně šťouchat. Nakonec jsem s ním zatřásl. On se však rychle vymrštil, přetočil mě pod sebe a přitiskl mi nůž pod krk. ,,Co si sakra myslíš že děláš?'' řekl hrubě. ,,Já já nnechttěl jseem YoonGi omlouvám se, ale slyšel jsem hrom, a nechtěl jsem aby jsii zmokl.'' řekl jsem koktavě a on se naštvaě sebral a odešel. Co bych taky čekal od člověka co zabil mou matku. Já se jen vyděšeně zvedl a vydal jsem se domů, a v polovině čase začalo pršet. A tak jsem se rozeběhl domů.
NamJoon u nás už byl měsíc hodně jsme se zblížili, když viděl mou kresbu, řekl mi že chce taky namalovat ale u potoka v malé tůňce. Když vlezl do vody a začal se svlékat úplně do naha celí červený jsem se otočil. ,,Co to děláš?'' vykoktal jsem ze sebe. ,,Chci aby jsi mě namaloval, mám krásné tělo, tak proč se za něj stydět.'' řekl. Nakonec jsem se otočil, naštěstí měl látku přes onu partyy. Začal jsem ho tedy malovat, ale asi po půl hodině se začal mlít, s tím že ho štípají komáři a že chce namazat. Hodil jsem po něm repelent, on ho chytil, a při tom se podíval na mě. ,,Namaž mě prosím.'' řekl a já zrudl. Začal jsem mu roztírat repelent po zádech, až jsem se dostal dopředu na prsa a na břicho. On si mě přitáhl k sobě a políbil mě na rty. Líbali jsme se.
Po této chvíli jsme spolu začali chodit, jenže vše se mělo změnit.
Jednou ráno jsem šel za NamJoonem, vešel jsem do jeho pokoje nikde nebyl, až jsem si všiml jak leží na zemi a kolem něho byla krev. Rozeběhl jsem se k němu. Měl podřízlé hrdlo. Rozrbečel jsem se. Ne proč? Kdo ho zabil? Nechtěl jsem ho pustit z náručí, ale věděl jsem že musím. Už byla tma, zvedl jsem se na své rozklepané nohy a rozešel jsem se do lesa, k tůni. Díval jsem se na vodu, byla krásně modrá. Když v tom se mi smekla noha a já do ní spadl.
Probral jsem se v nějakém pokoji, nevěděl jsem kde jsem. Když jsem s rozkoukal kolem sebe, všiml jsem si postavy, jakmile jsem onoho člověka poznal vyděsil jsem se. To je přeci YoonGi. Co tu sakra dělá? Co tu sakra dělám já? pomyslel jsem si. ,,Co co tu dělám?'' optal jsem se koktavě. ,,Našel jsem tě u vody, v bezvědomí, tak jsem tě přinesl domů. Jinak tady máš věci na převlečení.'' řekl a vedle mě položil kupičku oblečení. Nakonec odešel. Byl jsem vyděšený, nechápal jsem co tu dělám. Ale oblékl jsem se a šel ho hledat. Našel jsem ho v kuchyni. ,,Co co tu dělám?'' optal jsem se ho. ,,Spíš mi řekni kdo jsi? A kde jsi se tu vzal?'' ,,Jsem Jeon JungKook, a vím že jsem spadl do tůně.'' řekl jsem mu. ,,To není možné, JungKook je mrtví, před 3 roky zemřel, vím to našel jsem ho.'' řekl a v jeho očí byli vidět slzy. ,,Ale jsi mu tak podobný. Jak je to možné?'' řekl.
Jelikož mi nebylo tolik dobře, YoonGi se mnou byl doma. Staral se o mě. Ale já mu stále nevěřil, zabyl mou matku. A on si toho nejspíš všímal, jelikož občas vypadal smutně. A tak jsem se rozhodl zjistit co se děje. ,,YoonGi kdo byl tvůj JungKook, jelikož i když to bude znít šíleně jsem z jiného světa, kde jsi ty ale úplně jiný. Máš jizvu přes tvář a zabil jsi mou matku. Je tam i NamJoon. Znáš ho?'' řekl jsem snad bez nádechu. ,,Jak jak to myslíš že jsi z jiného světa?'' řekl nechápavě. ,,Prostě v mém světě si úplně jiný, máš jizvu přes oko, vraždíš se svým otcem, a jdeš po NamJoonovi, zabil si mou matku, málem si zabil i mě, zajímá mě to.'' řekl jsem mu. ,,Řekněme že já a JungKook jsme spolu chodili, milovali jsme se tři roky, jenže pak ho někdo zabil. A najednou jsi se tu oběvil ty.'' řekl. Pak mě chytl za ruku a někam mě vedl. Došli jsme až k nějakému domu. Když jsem uviděl osobu co v něm žila, vhrkly mi slzy do očí. To je máma, moje slepá maminka. ,,Ahoj teto.'' řekl YoonGi. ,,Oh YoonGi jsi tady, co se děje.'' řekla. ,,Někoho jsem ti chtěl představit.'' řekl a vedl mě k ní. ,,To je Kook.'' řekl a strčil mě před ní. ,,Ohh těší mě chlapče.'' řekla a usmála se. Začal jsem plakat. ,,Co se děje zlatíčko?'' optala se. ,,Chybí mi mamka.'' řekl jsem pravdu. ,,Co se jí stalo?''optala se. ,,Zemřela.'' řekl jsem. ,,Ohh YoonGi jsi tady?'' uslyšel jsem známí hlas mého kamaráda Hoseoka. ,,Ano a tohle je Kook.'' řekl a já ho pozdravil.
Už to byl nějaký čas co jsem zde. Dozvěděl jsem se že se budu moci vrátit za tři měsíce. Nejdřív ale musím pomoci NamJoonovi, přeci jen mohl bych ho zachránit. A tak jsme se s YoonGim infiltrovali do jeho práce a hlídali jsme ho. Když byl čas aby jsem se mohl vrátit musel jsem ho jen dostat k tůni. To nebylo tak těžké, ale strčit ho do ní nešlo. A když mě chytli jeho bodyguardi ke kterým patřil i YoonGi někam mě odtáhli. Nejspíš mě tam mučili, jelikož když jsem se probral bolela mě hlava, a byl jsem od krve. ,,Kdo kurva jsi.'' křikl na mě NamJoon a mířil na mě zbraní. Nic jsem neříkal. Nakonec on odešel. Ostatní mě tam ještě chvíli odešli, nakonec jim YoonGi řekl že mě vyřídí. Oni odešli, a YoonGi mě odvázal, mezitím jsem křičel aby to vypadalo že mi ubližuje. Po chvíli jsem zmlkl. Oni se vrátili a YoonGi se mnou v náručí je zavřel v té kobce a mě vynesl ven. Tam jsme potkali NamJoona který na nás mířil pistolí. ,,Kdo sakra jste.'' ptal se ale YoonGi neodpovídal. Když v tom se u NamJoonovi hlavi objevila zbraň, kterou držel Hobi. ,,Neptej se kdo jsme mi spíše hledej kdo po tobě jde.'' řekl YoonGi a odnesl mě pryč.
Zase se o mě staral byl tak jemný oproti tomu, kterého znám já. Dnes jsme šli spolu na jídlo. Jenže to by mě někdo nesměl omráčit a někam odnést. Když jsem se probudil naproti mě seděl YoonGiho táta. ,,Co tu dělám?'' optal jsem se ho. ,,Nejdřív ten JungKook sebral mého syna a teď ty. Měl být zabiják, ale ne on je buzna, tak zemřeš tedy i ty, snad se vzpamatuje.'' řekl a někoho zavolal. Vypadal jako historický kat. Přiložil mi meč ke krku, napřáhl se, ale nesekl do mě ale do provazu, který mě svazoval.
,,Ale, ale Gi jsi tady.'' řekl jeho otec. ,,A nejsem sám.'' řekl a podíval se za jeho odcekde přicházela policie. ,,Já do vězení nejdu.'' řekl jeho otec a zastřelil se. YoonGi se rozbrečel až doma. Bylo mi ho líto. A tak jsem ho objímal a utěšoval jsem ho.
Čas utíkal a já byl šťastný, jenže jsem nějak onemocněl. Musel jsem být v nemocnici. YoonGi tu byl celí čas se mnou. ,,Tak co pane doktore.'' optal jsem se když přišel. ,,Umíráte.'' řekl a mě se zhroutil svět. Aspoň že tu teď nebyl YoonGi, nevím jak by to zvládl. Musel jsem tedy zavolat někomu, kdo tomu rozuměl. Ale to co mi řekl mě zabíjelo snad ještě více. ,,Je to proto že nejsi odsud, jsi z jiného světa, a tak tě to zabíjí, musíš do tůně.'' ,,Ale vrátím se do svého světa?'' optal jsem se. ,,Ne zemřeš, když jsi se dostal do tohoto světa zemřel, jsi a umřeš-li v obou světech zemřeš úplně.'' řekl a já nakonec zavěsil. Ale jak to řeknu YoonGimu. No mi o vlku a vlk za dveřmi. ,,Ahoj Gi'' řekl jsem a usmál se na něj. ,,Ahoj.'' řekl. ,,Chci tě někam vzít.'' řekl a já souhlasil. Vylezl jsem značně oslaben z postele a šel jsem s YoonGim. Vzal mě do jakésy jeskyně, byla osvětlena svíčkami. Bylo to kouzelné. Celí ten večer byl kouzelný, protože jsem si přiznal že YoonGiho skutečně miluji, a tak jsem mu dal to nejdležitější, a byla to vášnivá první ale poslední noc. Pak jsem napsal papírek že mě to mrzí, ale že ho miluji a vždy budu. Pak už jsem se rozešel k tůni, do které jsem skočil.
YoonGi
Probudil jsem se, ale Kookie nikde nebyl. Všiml jsem si papírku, který jsem si zal a začal číst. ,,Milí YoonGi miluji tě, ale můj čas je u konce, musel jsem odejít, pamatuješ na tu tůni, kde jsi mě našel? Tam je můj hrob. Jsem rád že jsi mě tehdy našel a zachránil, že jsem mohl poznat tohoto skvělého YoonGiho. Zase se setkáme.''
Z očí mi tekli slzy, zase jsem o něj přišel. Proč? Jednou se zase setkáme Kookie.
Toto je poslední díl, těchto jednodílovek. Jsem šťastný že se vám mé příběhy líbí, jsem rád že to čtete, i když to občas musí být hrozné. Ale jste skvělí čtenář. A toto není konec, jen konec této knihy. Sejdeme se u další, snad již brzy, uvidím jak to budu stíhat jelikož mi na Vysoké začíná zkouškouvé. Ještě jednou všem moc děkuji.
