JungKook
Byl mím kamarádem, a přesto nic nevěděl. Ale když si našel ji, nemohl jsem ho nechat odejít. Nechtěl jsem ho ztratit, ale pak už sem ho nemohl nechat jít. Zamiloval jsem se do něj, proto jsem to musel udělat. Pak jsem toho ale neskutečně litoval nakonec jsem tě ztratil, kvůli mé žárlivosti. O čem to mluvím? Čti a dozvíš se.
Když jsem se s Taem potkal, a vlastně poznal mi bylo 115. Žil jsem s mými kamarády, v jednom opuštěném domě. Proč? Protože jsme všichni byli upíři. Ale věděl jsem že Tae se to nikdy nedozví. Kluci mě chápali, a já byl za to rád. O pár let později se Tae k nám nastěhoval, jelikož ho jeho rodiče vyhodili z domu. Už jsme se uměli ovládat v jeho přítomnosti tak to nebylo tak těžké, ale když se zeptal proč nejíme bylo to složitější, proto jsme s ním jedli, i když lidské jídlo nás nemohlo zasitit. A pití krve jsme dělali v naich pokojích, aby nás Tae neviděl.
Byli jsme kamarádi, ti nejlepší, ale já k němu něco cítil. Říkal jsem to i klukům, ale ti to nepochopili. Říkali že je to špatné, a já věděl že je to špatně, ale co mám dělat. Proto se bojím dne kdy si Tae někoho přivede.
TaeHyung
Byl jsem klukům a hlavně Kookovi tak vděčný když mě nechali bydlet s nim. Já měl pokoj dole, a oni všichni nahoře. Vždy jsme spolu jedli, a s Kookem jsme spolu trávili hodně času. Byl to skvělí kamarád. I když byl mladší. Škola byla nuda, ale nebyl jsem v ní sám proto to nebyla až taková hrůza. Avšak když sem potkal ji vše se změnilo. Jmenovala se I Či-un. Zamiloval jsem se do ní a ona do mě. Začali jsme spolu chodit ven a já s ní byl v každou volnou chvíli. Pomalu jsem na Kooka ani kluky neměl čas. Ale bylo mi to jedno jelikož to bylo poprvé kdy jsem se cítil milován. Chtěl jsem být konečně šťastný, a ona mě šťastným dělala.
Dnes jsme šli spolu do kavárny, a pak jsem ji chtěl konečně představit klukům. Přeci jen jsme spolu již půl roku a oni ji ještě nepoznali. V kavárně jsme si dali kafe a dortík. Byla tak krásná, usmívali jsme se na sebe jako dva blázni. Bylo to tak příjemné. Nakonec jsme se zvedli a já ji vedl k našemu domu. Vešel jsem dovnitř a vykřikl. ,,Kluci jsem doma'' najednou se zde objevil Jin a koukal na mě jak vyoraná myš. Vzal nás do kuchyně kde IU udělal kafe a mě čaj. IU se na mě zmateně podívala. Já nic neříkal. ,,Nepije kafe.'' řekl jí Jin. Ona se na mě překvapeně podíval. No jo s ní jsem kafe pil jakoby nic, ale já kafe nesnáším.
JungKook
Cítil jsem jejich krev na míle daleko. Jeho krev voněla krásně, ale ta její mě tak odpuzovala. Jin je pustil dovnitř. Uslyšel jsem Taeho jak křičí že je doma, ale já nehodlal jít dolů. Pak jsem ještě slyšel jak Jin říkal že Tae kafe nepije. To vážně. Kafe vážně nesnáší, ale s ní ho pil? Ahh Tae.
Od té doby sem chodili často. Já se jim vždy snažil vyhýbat, ale když jsem je jednou slyšel jak se chystají spolu spát nemohl jsem je nechat. Miluji ho, copak to nikdy nepoznal. Bolelo to, chtěl jsem aby to cítil, aby cítil bolest jako já. Hněv mnou proudil, a já se rozhodl pro nejhorší. Rozešel jsem se za nimi. Byl jsem naštvaný. Tae na mě vyděšeně civěl, ale já nepřestával s přibližováním se. Tae vzal nějakou tyč a naštvaně do mě mlátil. Sesunul jsem se k zemi, když jsem si však všiml Taeho, který byl na zemi a tiskl se k ní. Znovu jsem naštvaně vstal a blížil se k němu. Tedy spíše k ní. Jeho jsem obešel a jí se zakousl do krku. Její krev nebyla dobrá, ale potřeboval jsem ji prostě zabít. Pak jsem se podíval na Taeho brečel. Snažil se zděšením popadnout dech.
,,Zabil jsi jí.'' řekl. ,,Bolí to co? Mě to taky bolelo.'' řekl jsem mu lehce s výsměchem a pak odešel. Když v tom jsem ucítil krev. Jeho krev. Otočil jsem se na něj. Řízl se do obou zápěstích, a se strátou krve se skácel na zem. Ne ne ne. Přiběhl jsem k němu a dal mu napít své krve ale nic se nedělo. Zemřel mi v náručí. Zabil jsem ho. Je to moje vina. Když to kluci viděli vyděšeně na to koukali ale nedalo se nic dělat.
