무시

25 2 0
                                    

Příběh je smyšlený.
              Suga
              Už jsem nechtěl být takový jaký jsem byl na bývalí škole. Nebavilo mě předstírat že jsem někdo jiný než ve skutečnosti jsem. A tak jsem se rozhodl přestoupit. 
Dnes jsem vcházel do této školy poprvé. Už předem jsem věděl že je to chlapecká škola. No a já jsem gay, takže bude z čeho vybírat.  Pomyslel jsem si a usmál se nad tím. Mířil jsem si to k řediteli, našel jsem ji ve druhém patře. Zaklepal jsem a slušně po vyzvání vstoupil. Vše mi vysvětlil, řekl mi číslo skříňky a předal mi všechny potřebné věci. Pak jsem měl počkat na někoho kdo mě zavede do třídy. Prý třídní monitor, snad to nebude blb. No po chvíli do ředitelny vstoupil kluk asi tak stejně vysoký kluk, s růžovými vlasy. Když se usmál oči se mu skoro ztratily. Byl roztomilí, to jsem musel uznat. ,,Jimine tohle je váš nový spolužák Min YoonGi, ukaž mu prosím skříňku a zaveď ho do třídy.'' řekl ředitel a Jimin jak jsem zjistil jen s úsměvem kývl. 
A tak jsme šli, cestou mi ukázal i kde je jídelna, záchody, tělocvična a tak. Pak když už jsme šli do třídy, řekl mi že mám chvilku počkat venku. A tak jsem i tak udělal.
        Jimin
         Věděl jsem že k nám má přijít nový kluk, ale že bude až tak roztomilí. Vypadá jak malé ztracené kotě. Jeho úsměv byl kouzelný a ty bílé rozházené vlasy mu ladily k oblečení. Provedl jsem ho po škole jak si ředitel přál, ale když jsme přišli před třídu, řekl jsem mu aby chvíli počkal. ,,Kluci uklidněte se přišel k nám nový student'' řekl jsem s úsměvem, a pak ho pozval dovnitř. Od kluků jsem uslyšel jen obdivné pískání. Ano je vážně hezký. Ale nemuseli to udělat. Pane bože to je trapný. ,,YoonGi sedni si za JungKooka do třetí lavice.'' řekl jsem mu s úsměvem. A on tak i udělal.
          YoonGi
         Chápu že jsem neodolatelný, ale to pískání si mohli odpustit, ale aspoň mi dali najevo jejich orientaci. Ve skutečnosti ale byli vtipný a milí. Pomáhali mi a to se známe teprve jeden den. Sice někteří se chovali trochu přehnaně, ale byli vážně skvělí. 
Druhý den jsem přišel ta školní uniforma mě štvala, ale nic se s ní dělat nedá. Vešel jsem do třídy a v ní byl jen NamJoon. ,,Ahoj Gi, dnes ti to moc sluší.'' řekl jen. ,,Díky, taky nevypadáš špatně.'' řekl jsem a usmál se na něj. ,,Nechtěl by jsi někam zajít?'' zeptal se mě. ,,Promiň Joone ne že by jsi nebyl hezký, ale nemám zájem o vztah.'' řekl jsem a viděl na něm to zklamání. ,,Jasně chápu'' řekl jen. 
           Během dneška se mě snažil někam pozvat ještě Hoseok, Jin a Taehyung. Řekl jsem jim to samé co Joonovi vážně nemám náladu na vztah, nechci se zase spálit. Vypadali že to vzali v pohodě. Čím čas ale plynul, zkoušeli to dál. Snažil jsem se je odmítat, ale bylo mi jich líto, ale copak to nechápou? Ubližuji jim, stejně jako kdysi bylo ublíženo mě, ale už chápu tuhle situaci. 
Dnes byla nějaká párty, u staršího spolužáka. Samozřejmě že jsme zvaní a taky jdeme všichni společně. Na sebe jsem si vzal bílí rolák a černé kalhoty. Byl jsem připravený. Kluci už zvonili. Měli jsme se sejít u mě, nevím proč, ale prostě u mě. Společně jsme vyrazili, k Joonhyunovi. 
Bylo tam tolik lidí, nebyl jsem na to zvyklí. Mám radši ticho a spánek. Ale nemůžu kluky odmítnout v párty. Pili jsme, všichni jsme pili. Šel jsem se projít domem, když v tom mě někdo zatáhl do jednoho z pokojů. Byl to JungKook. Natlačil mě na dveře, a začal mi sát krk. Snažil jsem se ho odstrčit, ale byl silnější. Na tu noc nikdy nezapomenut. Myslel jsem si že je milí, a on udělal tohle. Brečel jsem. Po tom co odpadl, jsem se rychle oblékl a zdrhal odtamtud. Dole mě ještě zastihl Jimin. Ptal se co se děje, ale já nedokázal nic jiného než brečet. 
             Druhý den jsem se nehl, ani z postele. Bolel mě celí člověk, třeštila mi hlava, a má psychika se rozpadala. Nedokázal jsem nic. Jen jsem ležel v posteli. Nic jsem nedokázal. Uběhl týden, a já nechodil ani do školy. Nedokázal jsem se nikomu podívat do očí. Cítil jsem se špinavě i když nedobrovolně. Dne to ale bylo jiné. Kolem druhé zvonil zvonek. Pomalu jsem se zvedl z postele, a sešel dolů. Za dveřmi stál Jimin. ,,Co tu děláš??'' optal jsem se ho šeptem. ,,Co se děje Gi?'' zeptal se mě místo odpovědi. ,,Co se stalo na té párty, že si odcházel z brekem?'' řekl tiše. ,,Já já nedo nedokážu ti to říct'' říkal jsem koktavě. On na nic nečekal a tiskl mě v pevném obětí. Cítil jsem se s ním v bezpečí. ,,Mě to můžeš říci'' zašeptal mi do ucha. ,,To to JungKook. Byl byl opilí, a vtáhl mě mě do pokoje. A a osahával osahával mě a já se nedokázal bránit. A zašel daleko, za hranice, už už nejsem čistý'' plakal jsem mu do ramene. ,,Počkej počkej chceš mi říci že tě JungKook znásilnil, proto si utíkal s pláčem?'' řekl a já jen kývl. ,,To mě tak mrzí Gi'' řekl.
,,Zítra půjdeme spolu do školy'' řekl Jimin a já jen tedy kývl. 
              A vážně jsme šli. Stojím před školou a bojím se vlést do oné třídy. Ale musel jsem Jimin mě donutil. Ale vlastně on mi pomohl. Všichni se mě ptali co se stalo že jsem nechodil do školy, ale já na to nedokázal nic říci, jen sklopit hlavu a zadržet pláč. JungKook se tvářil jako by se nic nestalo, takže si to nejspíš nepamatuje. 
Celí měsíc, jsem se dokázal bavit jen s Jiminem. Začínám k němu něco cítit. Dnes mu to řeknu, určitě mu to řeknu. Jenže když jsem vešel do třídy, všichni seděli v hloučku kolem mé lavice, ve které někdo mě neznámí seděl. Rozešel jsem se k lavici, když v tom promluvil Jin. ,,YoonGi sedni si dozadu tady bude sedět Baekhyun.'' a já tedy tak udělal. Koukal jsem na ně jak se spolu baví, jako nejlepší kamarádi. Všichni mu skládali komplimenty, smáli se a bůh ví co ještě. 
           Utekl měsíc, co je tu Baek, ve třídě si mě nikdo nevšímá, všichni mluví jen s ním. I Jimin mě ignoruje. Jsem zase sám, jako předtím. Sedím sám, převážně spím, jelikož se mi vrací noční můry. Stejně si toho nikdo nevšimne. Cítil jsem se prázdně, stejně jako na minulé škole. Jako malé ztracené kotě. 
Už jsem to nedávala, a tak jsem přerušil školu, stejně je to všem jedno. Vyhýbal jsem se všem kdo mě znal. Ven jsem nechodil, jen když jsem potřeboval nakoupit. Začal jsem psát texty, které jsem pak nahrával na YouTube, stával jsem se slavným. Vypsal jsem do nich všechnu svou frustraci, pocity, vzpomínky. 
Tehdy si mě všimla jedna společnost, která mě podepsala jako rappera. Zde jsem potkal po delší době NamJoona. A v roce 2013 jsme založili skupinu, s mými bývalými spolužáky. Ignoroval jsem je. Nebavil jsem se s nikým z nich, ale kapela fungovala a funguje do dnes.


OneShoot 2Where stories live. Discover now