Min YoonGi 15 (na věk nekoukejte bude holdo něco mladší aby to sedělo)
Tehdy to byl mj sen, chtěl jsem stát na velikém pódiu, před miliónem lidí, jako jsem to tehdy viděl u jiných. Snil jsem o tom jaké by to bylo kdyby jsem to mohl uskutečnit. Taky jsem chtěl. Díky tomu jsem našel i mého kamaráda, kterého jsem ale i kvli mému snu ztratil. Pomohl mi dodat sebevědomí, a natočit video do konkurzu, poslal ho za mě, a odpověď byla že musím přijet do Soulu, ale nebylo to tak jednduché, můj otec, alkoholik a násilník s tím nesouhlasil. Tehdy mi můj kamarád Jeon JungKook pomohl, byl o rok mladší než já, ale síly měl tolik až jsem se divil. Poohl mi dojít na nádraží, ale otec to nějak věděl, vběhl do toho autobusu, naštěstí jsem stihl utéci, ale on stále za mnou utíkal, dokud jsem nedoběhl do přístavu, tam jsem zastavil, jelikož jsem nevěděl co dál. Všiml jsem si lodi a tak jsem na ní vlezl, myslel jsem si že otec bude za mnou, ale v tom jsem si všiml JK, kvůli mě se nechal zmlátit mím otcem. Loď ještě nebyla od břehu, když se můj otec rozeběhl, od JK který ležel na zemi k lodi. Naskočil na ni, a já začal utíkat. Nebylo však moc kam utéci, nezbývalo nic jiného než skočit. Nenávidím vodu, ale rozhodně lepší se utopit než se nechat zabít psychopatickým otcem.
Ztratil jsem vědomí, probral jsem se až na písečné pláži bůh ví kde. Slunce mě oslepovalo, kolem mě nebylo nic. Na obzoru ani žádná loď byl to pustý ostrov bůh ví kde. Ale žil jsem,byl jsem stále naživu. Musel jsem najít něco k jídlu,a tak jsem šel hlouběji do lesa, bylo zde hodně ovoce, jak na stromech tak na zemi. No jo, ale já nikdy nic takového nepodnikal.
Čas plynul, kolem žádné lodě, žádná letadla, nic sakra kam jsem se to dostal. No nějak jsem se tu ale žít naučil. Jediné co jsem za tu dobu v moři tak našel byla nějaká stará bedna s rybářskými potřebami, a nějaké stařevypadající nudle. Ale bylo jich hodně. Rybařit umím to nebyl žádný problém, jen nebylo moc nářadí jak je vykuchat, ale i to jsem zvládl.
Po 10 letech
Už ani nevím kolik je to let co jsem pryč. Nikdo mě nehledal? To jsem pro nikoho nic neznamenal? Proč?
Jeon JungKook
Tehdy když jsem se po tom co mě zmlátil YoonGiho otec dostal do nemocnice, měl jsem strach. Hrozný strach co je teď asi s YoonGim? Dorazil do Soulu? Myslel jsem na něj pořád, ale jelikož o něm nebyli žádné zmínky, pomalu jsem zapomínal. Ale to jméno jsem si díky tomu videu pořád připomínal, ale už ne tak často.
Později jsem se dostal do jedné hudební společnosti, dokonce jsem se mohl stát členem skupiny BTS, ale něco tomu stále chybělo. I když jsme se po našem debutu stali slavnými něco nám prostě chybělo. Ale nikdo nevěděl co.
Tenhle týden Jin měl jet natáčet nějakou show o přežití nebo co. Byl jsem na něj pyšnej, i jsem se ale o něj bál. Ale aspoň bude sranda, ho sledovat v televizi.
Jin
Měl jsem odjíždět natáčet, celkem jsem se i těšil, i když jsem se i bál o kluky, jelikož jsou to paka. Ale co se dá dělat, oni se o sebe postarají. Dojeli jsme a z letiště nás odvezli do přístavu a pak nás odvezli lodičkou k nějaké dřevěné plošině, kde prý budeme prvních 24 hodin. Nebylo to tak strašné, chytali jsme ryby, koupali jsme a přežili jsme to. Ale pak jsme se museli dostat na ostrov potěch 24 hodinách. Museli jsme tedy plošinu trochu rozřezat a pak se tam dopravit. Byl jsem rád že jsme dorazily ale byl jsem tak unavený.
Noc strávená na ostrově byla únavná, ale byla to naštěstí jen noc. Druhý den jsme to šli prozkoumat, když v tom když jsme došli na druhou stranu ostrova, všimli jsme si nějakého přístřešku. ,,Nemá to být neobydlené?'' optal jsem se, ostatní jen kývli. A tak jsme hledali majitele. Našli jsme ho na pláži byl to asi tak 25 letý kluk. Co tu sakra dělá. Nic neříkal jen se za mnou rozeběhl a objal mě. Museli jsme tedy ukončit natáčení a vrátit se i s ním do Soulu. Tam jsem ho vzal i na protesty manažera do nemocnice. Cestou mi řekl že se jmenuje Min YoonGi a před 10 lety tam ztroskotal. To jméno mi bylo povědomé. Už jsem ho slyšel, ale nevím kde.
Pak jsem se ale vrátil za klukama do dormu. ,,Jsi tu brzo hyung.'' řekl Kookie u dveří. ,,Jo něco se přihodilo, našli jsme na tom ostrově kluka co tam prý ztroskotal. Jmenuje se Min YoonGi.'' jakmile jsem to řekl Kook jako by zamrzl. ,,Ty ho znáš?'' optal jsem se ho. ,,Jo kdysi sem dělal konkurz, ale jeho otec ho nechtěl pustit, tehdy mě zbil když jsem mu chtěl pomoci. A pak už jsem o něm nic nevěděl.'' řekl. Já na něj vyvalil oči.
YoonGi
Jsem v Soulu, ale o 10 let později. Nikoho tu neznám, ale ten kluk byl milej to jsem musel uznat. Musel jsem být v nemocnici. Mezitím jsem zase psal svou hudbu tak jako minulích 10 let. Všechny jsem je napsal, ale písek nic nevydrží a papíry jsem neměl, takže si je jen pamatuji. Ale tady jsem papíry měl, a tak jsem vše napsal. Pak jsem je položil na stolek aúnavou usnul.
Když jsem se probral stál u mé postele ten kluk a dalších pár kluků. ,,Hyung chyběl jsi mi.'' řekl jeden z nich a obejmul mě. Je mi povědomí ale nevím odkud. ,,Hynug to jsem já JungKook.'' řekl a já jen vykulil oči. Více jsem ho obejmul.
Z nemocnice si mě kluci vzali k sobě, i když jsem to nečekal byl jsem rád že nemusím být sám, nevěděl bych kam bych šel. NamJoon se měl ptal i na ty texty, tak jsem mu je ukázal. Říkal že jsou skvělí. A tak mě po ubytování vzali do společnosti. Vše mi ukázali a měl jsem jim zarapovat a tak jsem se do toho pustil. Všichni na mě jen vykuleně zírali. A nakonec řekli že se k nim mám přidat pokud chci a já kývl. Proč ne hudbu miluji a oni jsou skvělí.
