Min YoonGi
Má rodina mě nenáviděla, byl jsem manželské dítě mého otce, ale potom co si vzal jeho novou ženu, mě zavrhl. Měl radši jeho nevlastního syna a já byl jen přítěž. Proto mě poslali na rok do zahraničí. Byl jsem tam sám, nikomu jsem nerozuměl a mé okolí mě nepřijímalo dobře. I tak jsem tam nějak přežíval. Když byl čas se vrátit, nechtělo se mi, ale musel jsem. Nakonec mě doma zavřeli do sklepního pokoje, a málo kdy mě pouštěli ven. Můj otec byl totiž velmi vážený CEO společnosti. Nechtěl mě tedy ukazovat na veřejnosti, nikdo o mě nenvěděl. Proto když jim přišla ta nabýdka, a můj nevlastní bratr na ni nechtěl přistoupit, předhodili mě místo něj. Může se můj život zlepšit, nebo bude jen horší?
,,Ale já si ho nevezmu, vždyť je invalida.'' slyšel jsem křik mého nevlastního bratra. ,,Ale je to pro nás výhodné, jsou v tom velké prachy.'' řekl mu otec. ,,Nevezme si ho miláčku, copak tou nerozumíš.'' uslyšel jsem ten pisklavý hlas. ,,Pak ale ztratíme až přes 30 miliard možná i více.'' řekl zase můj otec. ,,A co mu dát YoonGiho. Stejně tu jen oxiduje, aspoň se ho zbavíme.'' řekl NamJi. Počkat co? Koho si mám vzít? O čem to mluví. Pak jsem slyšel kroky které mířili k mému pokoji. Otec rozrazil dveře, stáli za nimi všichni tři. ,,Dělej oblékni se.'' křikl po mě otec a hodil po mě rudá oblek. Jen jsem na něj vyjeveně civěl. ,,Neslyšel oblékej se, zachvíli pro tebe přijede auto, vezmeš si syna Jeonovi firmy.'' řekl pak zabouchl dveře, začal jsem se oblékat, nic jiného mi nezbývalo. Pak se dveře zase otevřeli, otec mě chytl silně za ruku a táhl mě venpřed barák, hodil mě do náruče nějakého muže a pak odešel. Strčili mě do auta a někam mě vezli.
Dovezli mě před veliký barák. Zase mě vytáhli z auta a násilně mě někam táhli, hodili mě na zem jednoho pokoje a já už jen čekal. Co se asi bude dít? pomyslel jsem si a čekal. Najednou se dveř otevřeli a já se ke dveřím podíval. Byl vnich muž na vozíku, a někdo ho tlačil dovnitř. ,,Kdo jste?'' optám se koktavě. ,,Tvůj manžel NamJi.'' řekl onen muž. Počkat on mi řekl NamJi? A jo měl si vzít vlastně jeho. NamJi říkal že je invalidní, ale to mi je jedno. Důležitý je chování. ,,Omlouvám se nebylo mi otcem řečeno vaše jméno?'' řekl jsem svou výmluvu proč jméno vlastně nevím.
,,Jeon JungKook.'' řekl pak poslal pryč onoho muže. Přiblížil se ke mě, já byl stále na zemi. ,,Vstávej nemusíš být na zemi.'' řekl lehce výsměšně. ,,Kdyby mě na ni nehodili nebyl bych na ní.'' řekl jsem drze. ,,Omlouvám se za ně.'' řek a mile se usmál, pomohl mi vstát. Usmál jsem se na něj. ,,Chceš nějak pomoci?'' optal jsem se ho. ,,Asi ne už jsem se toho hodně sám naučil.'' řekl mi. ,,Kdyby cokoliv stačí říci, rád ti pomohu.'' řekl jsem mu.
On odjel navozíku do koupelny. Pak už jsem z ní slyšel jen vodu. Je vážně milí, nebo zatím tak působí. Když vijel, z mokrých vlasů mu tekli kapky vody, a vsakovali se do jeho trika, které bylo lehce průhledné, jelikož bylo bílé. Musel jsem si nad tím pohledem skousnout ret, tváře mi hořeli. Je krásný to musím uznat, tohle by nemuselo být tak zlé.
Vařím mu, pečuji o něj a on mi to vrací jeho milou a milující stránkou. Je vážně milí člověk. Bral mě sebou i do práce, a jelikož pracoval v hudební společnosti, občas mě nechával samotného a já tak mohl propadnout své vášni pro hudbu. Nikdo o tom nevěděl. Psaní a skládání hudby pro mě bylo odreagování, když jsem byl zavřený ve sklepení. Jednou jsem narazil i na Jimina a Hoseoka, který spolu tančili a chodili spolu. Jsou to fajn kluci. Byl jsem rád že jsem je poznal. Dokonce jsem jim pustil svou hudbu, říkali že je dobrá. Byl jsem rád že se jim líbí.
Pomáhal jsem JungKookovi s rehabilitacemi, jelikož jak jsem si všiml si z něj hodně lidí dělá srandu kvůli tomu že je na vozíku. Chci mu pomoci, jelikož je to skvělí muž a skvělí CEO. Jen díky němu takto společnost funguje. A vypadalo to že i JungKook je rád že mu pomáhám, říkal že se mnou rád tráví čas a já byl za to dost rád. Tedy pokud za mně zrovna neutrácí peníze. Nejsem rád když za mě kdokoliv utrácí. Proto jsem se mu to i já snažil nějak vracet.
Ale ne vše může být vždy růžové, musel se oběvit můj bratr. Po tom co se JungKook již dokázal postavit na nohy, se z ničeho nic oběvil NamJi u našich dveří. ,,Nazdar Gi, jsem tady, tak už můžeš zmizet.'' řekl a já se na něj podíval. ,,Na to zapomeň'' řekl jsem mu jen. ,,Já si ho mě vzít tak zmiz.'' řekl nepříjemně. ,,Co se tu děje Ji?'' optal se mě JungKook. ,,Nic se tu neděje.'' řekl jsem mu s úsměvem. ,,Jen to že on ti celou dobu lhal. Nejmenuje se NamJi tak se jmenuji já. On je můj bratr YoonGi.'' ,,O čem to mluví?'' opta se již naštvaně. ,,Já já...'' koktal jsem. ,,Vypadněte z mého domu.'' vykřikl. ,,Neslyšíte, z lháři nechci mít nic společného.'' řekl. Nedokázal jsem ze sebe nic dostat. A tak jsem tedy jen odešel.
,,Co tu děláš?'' vykřikl na mě otec. ,,Nebyl bych tu, kdyby tam nepřišel on a všechno nezkazil.'' řekl jsem otci. ,,Jak to mluvíš. To já si ho měl vzít.'' ,,Nechtěl jsi ho protože byl na vozíku, teď by si ho najednou chtěl.'' řekl jsem mu. ,,No co prachy jsou vždy všechno.'' řekl bratr. ,,Jen prachy, prachy, prachy, to je jediné na co slyšíte.'' vykřikl jsem po nich. Když v tom mi na tváři přistála silná facka od mého otce. Chytl jsem se za tvář. ,,Vypadni z mého domu a už se sem nevracej.'' křikl. ,,Neslyšel jsi.'' štěkl po mě a za vlasy mě vyhodil ven. Co budu dělat? Kam půjdu?'' pomyslel jsem si. Rozešel jsem se směr cvičné místnosti JungKookovi společnosti. Vím není to dobrý nápad, jelikož je to jeho společnost, ale já nemám kam jít. A tak jsem se tam vydal. Sedl jsem si do kouta, a pomalu usínal.
Na své tváři jsem ucítil dotek. Probudil jsem se a před sebou jsem uviděl Jimina a Hoseoka. ,,Co tu děláš Gi?'' ano oni oba věděli co se stalo a proč mi JungKook říká jinak. ,,Zjistil, zjistil to. Řekl mu to, chtěl chtěl se vyměnit aby mohl mít jeho peníze. Vyhodil vyhodil mě.'' řekl jsem plačtivě, když jsem nad tím zase přemýšlel. ,,Nenechal tě to vysvětlit?'' optal se a já jen zakýval hlavou na nesouhlas. ,,Ahh Gi to mě mrzí.'' řekl Jimin a vtáhli si mě do obětí. Já jen plakal.
JungKook
Jak mi mohl lhát? Jak tohle mohl udělat? Chtěl jen peníze? Nebo co vlastně sakra chtěl? Říkal jsem si v myšlenkách. Ale on přeci peníze nikdy nechtěl? Staral se o mě a pomáhal mi. Proč jsem si to nenechal vysvětlit? Jsem idiot. Pomyslel jsem si. Pak jsem se rozešel za Jiminem a Hoseokem do studia. Ano jsme kamarádi. Když jsem přišel před dveře do tanečního studia, podíval jsem se okínkem dovnitř. Byli tam oba ale někoho objímali. Když se odtáhli uvědomil jsem si že je to YoonGi. Brečel, ale nejspíš usnul. Pomalu jsem tedy otevřel dveře a rozešel se k nim. Když si mě všimli naznačil jsem jim aby byli potichu. Vzal jsem si YoonGiho do náruče a nesl ho k sobě do kanceláře, kde byl gauč. Položil jsem ho na něj a přiklekl k němu. Pohladil jsem ho po jeho tváři. Pak jsem si sedl do křesla a přemýšlel.
Když se probudil rychle jsem k němu přešel. ,,Co tu dělám?'' optal se mě. ,,Omlouvám se, nenechal jsem si to ani vysvětlit a rovnou tě vyhodil.'' řekl jsem provinile. ,,Neomlouvej se, neměl jsem to začínat.'' řekl. ,,Vysvětlíš mi to tedy?'' optal jsem se ho a on na souhlas kývl. ,,Můj otec si vzal novu ženu po tom co má máma umřela. Ta měla syna, a otec je měl radši než mě. A tak mě neukazoval na veřejnosti a na rok mě poslal do zahraničí. Když jsem se vrátil zevřel mě do sklepního pokoje. No a pak otec přišel s tím že si tě má bratr vzít, ale on nechtěl a tak jsem si tě měl vzít místo něj. Nesouhlasil, jsem ale nemohl jsem s tím nic udělat. A pak jsi mi řekl jeho jménem a já si uvědomil že jsi si nevzal mě Mina YoonGiho ale Mina NamJi. Ale hrozně mě to mrzí že jsem ti lhal, jelikož jsem se do tebe zamiloval.'' řekl a již brečel. ,,Neplač už se nezlobím.'' nemohu se zobit na někoho koho miluji.'' řekl jsem mu a usmál se na něj. ,,Pojďme domů'' řekl jsem a vedl jsem ho do auta.
Utekl týden a já už měl prstýneka vše připravené. Požádám ho o ruku znovu. Tentokrát jako Mina YoonGiho. A tak jsem na něj čekal s večeří a prstýnkem. Když YoonGi přišel ze studia, ano zjistil jsem jak je šikovný, už jsem se nemohl dočkat. Došel za mnou do kuchyně. ,,Copak se to tu děje.'' optal se mě překvapeně. ,,Večeře.'' řekl jsem mu. Usedli jsme ke stolu a pustili se do jídla. Když jsme dojedli byl jsem připravený. Přišel jsem před něj a klekl si. ,,Začátek nebyl takový jaký by měl a proto se tě ptám vezmeš si mě? Již jako Min YoonGi?'' ,,Ano ano,'' vykřikl a objal mě. Naše svatba byla malá jen pro přátele, a teď jsme spolu šťastný.
