Park Sunno
Byla tu zima, všemi milovaná ne jen pro Vánoce, ale i lyžování a trávení klidu s teplím čajem v rukách. Ale já se cítil sám, jako ještě nikdy. YoonGi, Jin a ani Hobi ještě nebyli zpět, a vy jste teprve odcházeli. S prvním odchodem Jina jsem začal nenávidět Vánoce, a teď zjistím že i vy odcházíte na Vánoce? Na Vánoce by prý neměl být nikdo sám, ale už teď jsem pocítil jakoby mi studené ruce samoty sahali na záda, a já si pomalu uvědomoval že tyto svátky budu trávit sám bůh ví kde. Nikdo z vás to nevěděl, a jak by taky mohl, když jsem vám neřekl že mě rodiče vyhodili z domu. Jiminovi nikdy nebylo divné proč jsem u něj doma, protože jsme bratři, ale nevěděl co se dělo u nás doma. Nevěděl že mě rodiče nenávidí protože jsem gay, neví že mě před pár dny vyhodili z domu. Nikdy mu to nevyčítám jsem rád že dělá to co miluje, s lidmi co ho mají rádi, ale pomalu zapomínal i na mě. Zmizel jsem z jeho života.
Samota mi podávala ruce, které jsem nechtěně chytal, s tím že mě ochrání, ale čím více jsem se v ní topil tím hůř mi bylo, a neměl jsem kolem sebe nikoho. Odešli jste, aniž bych vám něco řekl, ale já vás jen nechtěl zatěžovat. A tak se ze mne stal bezdomovec. Nikdo mě neznal, takže naštěstí v novinách nebyli článka typu Bratr slavného člena BTS Park Jimina žije na ulici. či podobné nadpisy. Nikdo o mě totiž nevěděl, byl jsem někdo koho dokázali ututlat, i když jsem Jimina vídal často.
Zima byla krutá, studená náruč sněhu mě pokrývala, a samota nedokázala zahřát, byla chladná, jako ostatní lidé. Práci jsem měl, ale kdo by chtěl zaměstnat bezdomovce. A tak nevydržela tak dlouho. Přesunul jsem se tedy do azylového domu kde jsem v tomto počasí díky tomu že jsem mohl pomáhat i bydlel. Ale ani tam nebylo pořád teplo, a lidi se starali spíše o sebe. Byl jsem na vše sám. Na uklidnění jsem aspoň poslouchal kluky. Miloval jsem jejich hudbu, byla vážně skvělá.
Víš veskutečnosti mi samota nikdy nevadila. Byl jsem rád sám, protože mi ve skutečnosti nikdy nevěnoval moc pozornosti. Ty jsi moc neměl čas, ale já ti to nevyčítal. A když jsem mohl trávil jsem s tebou a kluky co nejvíce času. Bavily jsme se o hudbě, a občas jsem si mohl s vámi zazpívat či zatančit. Miloval jsem tyto časy, kdy jsem byl s váma. Cítil jsem se jako bych někam patřil. Nebyl jsem sám, byl jsem s váma. Ale vy odcházíte, a co já. Je mi teprve 17 a ještě se na armádu necítím, ale kdybych mohl šel bych taky. Nebyl bych sám, možná samota není špatná, ale když se v tobě hromadí tolik pocitů co nemáš koomu říci zasekneš se. Je to jako by čas nešel dál, protože jsem se zasekl v době kdy jsi mi oznámil váš předposlední koncert a pak odchod. Uvědomoval jsem si že od té doby nebudeš mít už vůbec čas a ostatní taky ne. Pak jste začali sólo. Vždy jsem si nejvíce rozuměl s YoonGim, často jsme měli podobný pohled na svět, a on jakoby mě vždy pochopil.Rozuměl mi, a vyslechl mě. Ale i on se chystal na turné. A já se rozhodl jít aspoň na poslední koncert co v Soulu měl. Zpíval tam i NamJoon. Ty jsi mě sice zval na ten kde si vystupoval ty, ale já se tímto posledním koncertem loučil, protože jsem mohl viděl Jina i Hoseoka, byla to poslední kapka k rozhodnutí. Nemohl jsem ti říci nic moc. Jen ještě vidět tebe Jimine, Taeho a JungoKooka na pódiu. Byl jsem na všech vašich posledních vystoupení pak už bude konec. Možná si říkáš že to vzdáváš, ale i přes to že jsem vždy miloval samotu, samota mě zabíjela. Trpěl jsem ale bál jsem se ti to říci, a toto bylo poslední rozhodnutí. Napsal jsem ti tento dopis snad ti ještě přijde, a snad ho budeš moci ještě společně přečíst s klukama, to bude poslední sbohem. Konec aby mě samota mohla odnésti daleko, a třeba nebudu sám. Abych nemusel poslouchat výčitky rodičů že jsem nemocný. A tebe a kluky už jsem zářit viděl, to stačilo. Víš milovat znamená trpět, a já trpěl i když jsme vratři a kamarádi. Nebyla to tvá vina trpěl jsem svými rozhodnutími, byli to mé viny, ale už to bude konec. Doufám že se ještě jednou setkáme, budu na tebe a ostatní čekat na lepším místě. A omluv se za mě YoonGimu slíbil jsem mu, že když to on zvládne já to zvládnu taky, ale odcházím první YoonGi mrzí mě to.
Poslední slova s bolestí na srdci že tě opouštím je, aby až se vrátíte, nezapomněl na to že ARMY i já jsme vás milovali, milujeme a vždy milovat budeme. Protože jednou jsme přeci NamJoonovi slíbili že spolu budeme do úplného konce, to já sice nedodržel, ale ARMY z celého světa ano.
S láskou tvůj bratr Sunno
PS. Pokud se jednou já nebu Suga staneme kameny vezměte nás na krásná místa.
Dočetl Jimin poslední řádky, které mu byli dodány Bang ShiHyuekm na posledním loučení s klukama. U tohoto momentu byli kamery už vypnuté. Jimin i ostatní brečeli. Park Sunno byl jejich kamarád a Jiminův bratr. Často když na něm viděli že není v pořádku zeptali se, ale on se jen usmál a řekl že se nic neděje, měli se ptát více třeba by se to nestalo.
Ale opustila je osoba která pro ně dost znamenala. Poznamenala je a ví že jeho přání dál pokračovat i po návratu a plnit sny a dál vkládat víru, a sílu k ARMY nepřestanou. Jemu ji dát nedokázali ostatním snad ano. A i přes to že dnes se loučili o pár měsíců později se zase sešli. Složili písničku na počest Jiminova bratra. A i když o něm ARMY nevěděli plakali, protože písnička je dojala. Stejně jako kdysi BTS dopis kterým se loučil.
Víš někdy něco musí skončit protože bolestí nelze trpět věčně. Můžeme se usmívat, ale ve vnitř brečet. Smrt není zbabělost, ale pro někoho vysvobození. A i přes to jak moc jsem si přál to již mnohokrát ukončit, oni mi dali sílu, která však s jejich odchody jakoby mizela. Ptát se jsi v pohodě? Často ti odpovím ano jsem v pořádku a usměji. Dál se již neptáš a ve skutečnosti trpím uvnitř a jen předstírám.
