Seoul zasáhla krutá a dlouhá zima. Nikdo ji nedokázal zastavit až na toho kdo to způsobil. Všichni čekali kdy se ukážou, ale zdálo se to jako věčnost. Všichni strádali, všichni se báli, ale nikdo s tím nedokázal nic udělat. krutá zima a krutý král, který zmrazil každého, kdo se mu chtěl postavit. Ale už nikdo nevěděl proč to všechno dělal, a tohle je jeho příběh. YoonGi
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nikdo to nechápal, jelikož skoro nikdo o tom nevěděl. Nevěděli co se stalo, proč tohle vše, jen on to mohl vědět. Byla to jeho vina. Jen on za to může, on mi ublížil a já se neovládl. Nevím jak to zvrátit, bylo to poprvé. Tehdy jsem byl mladý a zamilovaný, má kouzla jsem dokázal ovládnout, dělal jsem jimi radost. Hlavně jemu, komu? Jmenoval se JungKook. Byli jsme kamarádi, ale já ho měl radši, bál jsem se mu to říci, jelikož jsem se bál odmítnutí. Bavili jsme se jako nikdy, kouzlil jsem pro něj sníh, kouzlil jsem pro něj sněhuláky, a to jen kvůli tomu abych ho viděl smát se. Vypadal pak jako králíček. Nejradši měl ale jeho růžoví květinoví věnec, nosil ho snad pořád a všude.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vypadal v něm ještě roztomileji. Dnes jsme se zase měli sejít, rozhodl jsem se mu přiznat. Sešli jsme se na náměstí jako vždy. JungKook měl zase svůj věneček, byl roztomilí. Rozešel jsem se k němu s úsměvem, a obejmul ho. ,,JungKookie potřebuji ti něco říct.'' řekl jsem mu a usmál se na něj. ,,A co pak hyung?'' optal se mě roztomile. ,,Víš já já má tě rád víc než jako kamaráda.'' řekl jsem mu a podíval se nervózně do země. ,,Hyung si skvělí kamarád, ale víc než jako kamaráda tě rád nemám'' řekl a já měl chuť vykřiknout zklamáním. Přijal jsem to chvíli jsem ho sice nemohl ani vidět, no chvíli utekl měsíc co jsme se neviděli. Dnes jsme se ale měli sejít, a tak jsem šel do parku čekat na něj. Po chvíli jsem si ho všiml, ale nebyl sám. Přišli až ke mě a já na onoho kluka jen zíral, a čekal na to co se dozvím. ,,Hyung tohle je můj přítel Jimin.'' řekl mi s jeho roztomilým úsměvem. Já se jen falešně usmál, ještě horší to bylo když mě poprosil abych pro něj čaroval další sníh. Cítil jsem že má síla reaguje agresivněji, ale i tak jsem pro něj kouzlil. Takhle ho viděl na každé naše setkání. Mé srdce se obalovalo ledem. Už jsem se nesmál, jen potichu trpěl, ale dnes když jsem je viděl se líbat, měl jsem takoví vztek. Ze vzteku jsem uvolnil svou sílu. Začala silná vánice, přes hustost sněhu nebylo vidět ani na krok. Nešlo to zastavit, moc ovládla má agrese, bylo to neovladatelné. Všude sněžilo, mrzlo, vše zamrzalo. A já se jen sebral a se zákeřným úšklebkem odešel. Našel jsem si krásné místo uprostřed jezera, kde jsem vytvořil svůj zámek, svůj nový domov. Bylo mi jedno jak moc lidi trpí kvůli zimně já taky trpěl, ale kvůli lásce. Tak moc mě štvalo že mě odmítl, ale začal chodit s ním. Co je na něm tak skvělého. Má síla se stala agresivní, mrzlo, sněžilo, ale mě se ulevilo. Bylo pár lidí co přišlo prosit, ale já je jen zmrazil, aby už nemluvili. Lezlo mi to na nervy. Kook Co to do toho YoonGi-ho vjelo, dobře odmítl jsem ho, ale to neznamená že nás bude chtít zabít takovou-hle zimou. Vědě jsem že mu ublíží když mu představím svého přítele, ale já ho miloval. Ano od doby co YoonGi rozpoutal zimu utekl už půl rok a za ten půl rok jsem si uvědomil že Jimin nebude asi ten praví, za tu dobu city vymizeli, ale kdo to mohl čekat. Uvědomil jsem si že YoonGi mi chybí, že to co jsem cítil k němu byla ta správná láska. Ale já byl hlupák, musel jsem si začít s někým jiným, abych to pochopil. Jsem to ale hlupák. A tak jsem se rozhodl jít za ním. I kdyby mě nechtěl vyslyšet, i kdyby mě zmrazil, aspoň ho naposledy uvidím. A tak jsem i udělal. Rozešel jsem se k jeho paláci. Z dálky vypadal obrovsky a honosně, ale ten chlad z něj táhl. ,,YoonGi, YoonGi to jsem já JungKook.'' vykřikl jsem hlasitě, jakmile jsem stál u dveří. Těžké dveře se otevřeli. Vešel jsem dovnitř. ,,YoonGi vykřikl jsem nahlas znovu.'' když v tom jsem uslyšel kroky ze schodů, rychle jsem se k nim otočil. A vážně byl tam v bílém oblečením a s bílými vlasy. ,,Co tu chceš?'' řekl chladným hlasem až jsem se nad ním musel oklepat. ,,Přišel jsem se omluvit.'' řekl jsem. ,,Omluvit? Copak Jimin tě už nudil'' řekl výsměšně. Bolelo to, ale zasloužil jsem si to. ,,Ne uvědomil jsem si že ten jediný koho miluji jsi ty. '' řekl jsem a myslel jsem to smrtelně vážně. Jeho tvář na chvíli pookřála, ale pak zase nasadil chladný výraz. ,,Co tak najednou'' řekl jen. Pomalu jsem se k němu rozešel. ,,Trvalo mi to a vím to'' řekl jsem když jsem stál před ním. Pomalu jsem se k němu nahl a přiložil své rty na ty jeho. On se neodtáhl přidal se. ,Miluji tě YoonGi'' řekl jsem mu. ,,Najednou z jeho těla vyšlo příjemné teplo, začalo se oteplovat. Led začal tát, sníh též, vše se rozpouštělo. ,,Miluji tě JungKooku'' zašeptal a pak se zase přitiskl na mé rty.
