YoonGi
Vždy jsem žárlil na holky, vypadalo tak jednoduše když navazovali kontakty s klukama. Vždy vypadali tak šťastně, ve společnosti jejich kamarádek, či ve společnosti kluků. Já však nikdy nedokázal navázat žádné kamarádství, ani žádné vztahy. Bylo pro mě těžké bavit se s novýma lidma. Ostatním se možná zdálo že jsem rád sám, a tak se se mnou nebavili, nebo nevím proč tomu tak bylo. Všichni si mě svým způsobem i dobírali. Měli mě za toho divného, tichého kluka. Nevěděl jsem proč, prostě mi nešlo přátelit se. A tak jsem se rozhodl to trochu změnit. Přestoupit na novou školu, na hudební konzervatoř v oboru rap a skladba.
Dnes je den kdy nastupuji na novou školu, mám z toho strach, co když na to někdo přijde? Ale teď už nemohu couvnout. Vešel jsem do školy, a rozhlížel jsem se okolo sebe, musel jsem najít cestu k ředitělně. Když v tom jsem ucítil bolest v zádech. Málem jsem i spadl na zem. Ohlédl jsem se co to bylo, a zjistil jsem že to byl basketbalový míč. ,,Omlouvám se'' pronesl jakýsi kluk. ,,Vvvpohoddě'' vykoktal jsem ze sebe a rozešel jsem se dál po schodech. ,,Počkej'' vykřikl na mě hlas. Když jsem se podíval za sebe byl to zase ten kluk, tentokrát ale držel míč v ruce. ,,Jsi tu nový že?'' nic jsem neříkal, jen jsem hlavou pokýval na souhlas. ,,Dovedu tě do ředitelny'' řekl jen, nečekal na mou odpověď, a už mě táhl za sebou. Zastavil se před dveřma. ,,Tady to je, počkám na tebe a dovedu tě do třídy co ty na to?'' řekl s úsměvem, nic jsem neodpověděl a jen se usmál. Pak už jsem vlezl do ředitelny. ,,Dobrý den jsem Min YoonGi mám dnes nastoupit.'' řekl jsem jen. ,,Ahh ano už na vás čekám.'' řekl starší pán. Podal mi do ruky potřebné papíry, co by rodiče měli podepsat, rozvrh a učebnice. A já pak s poděkování mohl odejít. A vážně ten kluk tam stále stál. Vypadal trochu nervózně, ale stál tam. Když si mě všiml, hned se ke mě postavil. ,,Jinak jsem Jeon JungKook jsem ve druhém ročníku a ty?'' ,,Min YoonGi též druhý ročník'' pronesl jsem nervózním hlasem. ,,V jaké jsi tříd'' optal se zase. Ten kluk je tak hrozně ukecaný, ale je roztomilí, to jsem musel uznat. ,,Hmmm mám matiku'' řekl jsem jen. ,,Já taky tak to vypadá že jsme spolu ve třídě.'' usmál se bunny úsměvem. ,,Tak mě tedy veďte pane Jeone'' pronesl jsem s úsměvem. ,,Bude mi ctí.'' pronesl zase on a vážně mě zase někam začal táhnout. Zastavili jsme před třídou. ,,Tak tady to je.'' pronesl a naznačil rukou abych vstoupil. ,,Lidi věnujte mi pozornost, toto je náš nový spolužák Min YoonGi'' řekl hlasitě, a někteří se na nás i otočili. Bylo mi to nepříjemné, najednou tolik pozornosti. Nepříjemně jsem se ošil, a pak si toho nejspíš všiml i JungKook a začal mě táhnout k lavici. Posadil jsem se tedy do jím vybrané lavice a čekal na příchod učitele.
Hoodina matiky co bych o ní tak řekl, je nudná stejně jako každá ,,důležitá'' hodina. I když nám stejně v životě budou na hovno. A tak jsme s JungKookem za pomoci papíru a tužky komunikovali celou hodinu. Ale jak jsem se dozvěděl on měl další hodinu zpěv a já měl skladbu. Těším se, miluji skládání písní. Učitel na skladbu byl skvělej, dokonce když jsem mu ukázal nějaké své texty, pochválil mě, i když říkal že jsou některé celkem smutné. Jsou skládány jak pro rap, tak pro zpěv. Ale nikdo to nikdy neocenil. Vždy mi řákali že z toho nic nebude, a on to chválil. Byl jsem z toho tak nadšený. Některým chyběla hudba, ale některý ji i měli.
Po skončení hodiny, si mě učitel nechal ve třídě, nechápal jsem proč, ale je to učitel, nic s tím udělat nemůžu. Po nějaké chvíli, přišli další kluci. Mezi nimi byl i JungKook. ,,Tak pánové, jelikož jste naše školní kapela, našel jsem vám skladatele da třetího rapera. Říkali jste že hledáte dalšího no ne.'' pronesl učitel. Já na něj koukal jak na vola, ale nic jsem s tím dělat nemohl. ,,Je vážně dobrý?'' optal se jeden z nich co měl brýle na nose a ďolíčkový úsměv. ,,Přečti si jeho texty NamJoone a sám posoudi.'' řekl učitel a podal mu texty, které jsem mu dal ke kontrole. A vážně vypadal překvapeně. ,,Jsou dobré, máš vážně talent'' řekl a usmál se na mě. Nevěděl jsem jak reagovat, tohle.
A vážně od toho co viděli mé texty, a poslechly si můj rap, stala se znás skupina. Dokonce pojedeme na soutěž jako reprezentanti školy. Jsem na to zvědaví. I když často jsem kvůli tomu tak vyčerpaný. Nebyl jsem zvyklí tančit, a teď musím i tančit. Ale nechtěl jsem si stěžovat. Nechtěl jsem přiznat svou slabost. Cvičli jsme jelikož se soutěž blížila. Bál jsem se, že to pokazím, jelikož jsem byl tak vyčerpán. Ale nic jsem neříkal.
Den soutěže
JungKook se kolem mě více motá, vypadá tak starostlivě. A ano on je, ale teď jsem o to nestál, nechtěl jsem vidět tu slabost. Jdeme na to, už jsme na řadě, vydýchat a můžeme jít. Mé nohy jsou těžké, ale to je nervozitou, tedy to jsem si myslel. Písnička začala, vše šlo v pořádku, až do poloviny, to už jsem přestával cítit nohy, už jsem to nedával, a cítil jak se kácím k zemi. A už jsem nic nevnímal. Než jsem úplně odpadl slyšel jsem ještě hlas JungKooka.
Probudil jsem se až v nemocnici, v žilách jsem měl kapačku, a kolem mě stáli kluci. ,,Co se stalo?'' optal jsem se. ,,Skolaboval si kvůli vyčerpání hyung.'' řekl JungKook. ,,Omlouvám se ta soutěž byla tak důležitá a já to pokazil'' pronesl jsem. ,,Hyung soutěž je jednou, ty jsi důležitější.'' řekl znovu JungKook a kluci jen na souhlas kývli.
Od té doby, jsme se snažili více. Trénovali jsme a nejspíš se nám to povědlo. Jelikož 13.06.2013 jsme začali vystupovat jako skupina BTS a teď už je to 10 let co jsme spolu. Sice se musí dát krátká pauza, ale rok 2025 bude velká.
