Thajština
Angličtina
Čeština
Reade
Psal se rok 2245
Byl jsem nikdo, ale stále jsem se nedokázal připravit o život. Nikoho jsem tu neměl, rodiče se mě zřekli, když zjistili že jsem gay. Bydlím sám v bytě po babičce která mě jediná měla ráda, ale již zemřela. Jednou když jsem měl vážně na mále, se stalo něco neuvěřitelného.
Příběh
Rok 2245
Sledoval jsem seriál The Eclipse, byl to thajský seriál z roku 2022. Už posledních 5 let ujíždím na asijských věcech. Jak hudba, seriály tak i kultura. A tenhle seriál se mi líbil, cítil jsem to podobně. Všechny ty emoce mě nutili cítit se hůř než teď. Ale i přes to se mi moc líbil jelikož tam byli ti dva. Když v tom obrazovka začala blikat, vše kolem mě se mazalo a já nevěděl co dělat. V uších mi pískalo a světlo mě oslepovala, a tak jsem zavřel oči.
Rok 2022
Když vše ustalo a já otevřel oči lekl jsem se. Nade mnou stáli dva mě známí, ale přes to tak neznámí kluci/muži? Počkat co se to tu děje vždyť ti dva už nežijí? Snažil jsem se od nich dostat co nejdál, ale moc to nešlo.
,,Hej hej klid kluku vše je v pohodě'' řekl mě známí hlas cizím jazykem a já se otočil tím směrem. Byl to P'First. Vypadal tak skutečně, všechno vypadalo tak skutečně. Pomalu jsem se zvedl na nohy, a pomalím krokem šel k němu. On na mně společně s P'Khaotungem jen překvapeně dívali. Když jsem k P'Firstovi došel položil jsem mu svou ruku na tvář, abych se přesvědčil že to není sen. A vážně dotkl jsem se ho. Ruku jsem rychle stáhl a štípl se, ale asi až moc jelikož jsem vykřikl. ,,Co blbneš prosím tě.'' řekl něco P'Khaotung ale thajsky nemluvím takže co to nevím. Začal jsem utíkat, nevím kam, ale běžel jsem. Zastavil jsem se až na nějaké pláži. ,,Tak si to shrneme: Jsem v Thajsku a thajsky absolutně neumím. Potkal jsem P'Firsta a P'Khaotunga mé oblíbené herce což znamená to že bude asi rok 2022 nebo takhle nějaký. Zbláznil jsem se? Co se to tu děje sakra?'' křičel jsem česky. Lidi se na mně jen divně dívali a někteří radši zrychlily krok. Pak jsem se sesunul na kolena a hlavu schoval do dlaní. Brečel jsem, nešlo to zastavit.
Když v tom jsem ucítil cizí ruku na svém rameni. Rychle jsem zvedl hlavu a podíval se za sebe. Byl to P'First a vedle něj stál P'Khaotung. Vyděšeně na mně zírali a já se nezmohl na nic než jen dál vzlykat. Oba si ke mně klekli, každý z jedné strany a objali mě. Sakra neznají mě, ale i tak mě objímají. Nic jsem nechápal ale do objetí jsem se více natiskl. Bylo to příjemné pod dlouhé době cítit pocit objetí.
Po chvíli mě zvedli na nohy, nebránil jsem se, a někam mě vedli. Nebránil jsem se, proč taky, nikoho tu neznám, jsem v jiné zemi, nejspíš jsem i cestoval v čase. Po chvíli jsme došli k velkému domu. Když jsme do něj vešli odvedli mě nejspíš do obýváku. Posadili mě na pohovku a někam odešli. Byl jsem u toho unavený, že jakmile jsem ucítil měkkost pohovky, položil jsem se na ni a usnul.
P'First
Ten kluk byl taková jedna záhada. Když se probudil byl vyděšený. No ani se mu nedivím. Ale jak začal couvat? Nebo jak ke mě přišel a položil mi ruku a tvář, proč to udělal? Když se však rozeběhl pryč, tížil mě pocit strachu a tak jsem se rozeběhl s Khaotungem za ním. Viděli jsme ho klečet na pláži s obličejem v dlaních a díky náporu vzlyků se třásl. Bylo mi ho tak líto i když jsem ho neznal. Co se mu asi stalo. A tak jsme přešli k němu a já mu položil ruku na rameno. Rychle se na mně otočil, ale nic neříkal. Nezmohl jsem se na nic než jen na něj vyděšeně civět. Po chvíli jsme si k němu ale oba klekli a objali ho. Nebránil se jen dál vzlykal. Po chvíli jsme se s ním pomalu zvedli a odvedli ho do naší společné vily kterou sdílíme ještě s Jimmym, Seou a Offem s Gunem. Je to s nimi fajn. Odvedli jsme ho do obýváku a pak odešli nahoru říct to klukům.
Všichni byli ve svých pokojích tak jsme je svolali do jednoho. ,,Tak kluci chceme vám něco říct.'' začal jsem a Khaotung přikývl. ,,Dole na pohovce leží kluk. Cizinec, neví kde se tu vzal tedy aspoň na to vypadá. A asi nemá moc dobrý život jelikož zatím pořád jen brečel.'' řekl jsem. Kluci chvíli vypadali zaraženě ale pak se usmáli. ,,Poznáme ho' rádi' vykřikl Guny. Já se jen uchechtl.
Po chvíli když jsme všichni sešli dolů do obýváku uviděl jsem něco tak roztomilého. Ten kluk spal v klubíčku na pohovce. Byl tak roztomilí. ,,Asi ho necháme spát co vy na to kluci'' řekl jsem ale i tak jsme všichni odešli.
Reader
Probudil jsem se, stále schoulený na pohovce jejich obývacího pokoje. Když v tom jsem uslyšel křik. ,,Kluci pojďte sem už je vzhůru.'' a v tom dupot ze schodů. Do obýváku vstoupilo šest kluků. Všechny jsem je poznával. ,,Nesním?'' řekl jsem česky a oni na mně civěli jak na vola, samozřejmě mi nerozumí. ,,Kdo jsi?'' optal se Sea z nich anglicky. ,,Já já jsem T/M'' řekl jsem mu anglicky nazpět. On se jen usmál. ,,Těší nás'' řekl Off. ,,Tohle je Khaotung, First, Se'' ,,Dobrý nemusíš mi vás představovat znám vás'' skočil jsem do řeči Gunymu. Oni na mně překvapeně hleděli. ,,No co i v našem roce je GMMTV jen vy už bohužel ne'' řekl jsem sklesle. A oni na mně hleděli vážně jak na vola, div jim oči nevypadli. ,,Jak to myslíš'' optal se P'First. ,,Tak jak to říkám vaše seriály se dají dohledat ale vy jste již 200 let o smrti.'' řekl jsem jen.
,,Počkej odkud to jsi'' optal se Jimmy. ,,Jsem z Česka což je střed Evropy a žiju v roce 2245'' řekl jsem jako by nic. ,,Hele je to divný, ani já to nechápu, ale neřešme to OK. Radši mi Jimmy za zpívej prosím'' zaprosil jsem. On se na mně je překvapeně usmál, ale vzal kytaru, která ležela bůh ví kde. ,,A co by to mělo být'' optal se. ,,By My Side prosím'' řekl jsem a usmál se, on jen kývl a začal. Bylo to skvělé.
Takhle jsem s nimi byl již 3 měsíce. Bylo to úžasné. Skamarádili jsme se. Koukal jsem na jejich práce, a na jejich hraní, občas mě vzali i na plac poznat ostatní. Nejlepší byl Neo byl tak vtipný to stejné Gunsmile byla s ním zábava. Ale to se mělo nejspíš změnit.
Dnes ráno jsem vstal z postele, šel jsem do koupelny ale když jsem se podíval na sebe do zrcadla, byl jsem průsvitný. Jako duch.
,,AAAAAAAAAAA'' vykřikl jsem a do koupelny hned přiběhli kluci. Jakmile viděli co se děje taky se lekli. ,,Co se to děje'' optal se vyděšeně P'First. ,,Já já nevím.'' v tom ale promluvil podivný hlas. ,,Byl jsi tu moc dlouho, musíš se vrátit domů'' kluci tomu nerozuměli jelikož to bylo česky a mě se chtělo brečet. ,,Musíme se rozloučit, mám se vrátit'' řekl jsem plačtivě. Všem se v očích zračili slzy, ale nic se nedalo dělat. Objali jsme se a já pak zmizel. Probudil jsem se na své posteli s puštěným seriál The Eclipse.
P'First
Od té doby co onen kluk odešel už to nebylo ono. Všem chyběl, ale pro něj jsme točili dál. On zlepšil život nám, tak mi jemu.
